Co čekat a nečekat …

Prvního ledna je zvláštní den, poněkud zpomalený po veškerém tom silvestrovském blbnutí, venku bývá ticho a ani auta moc nejezdí. Kdyby ještě ležel sníh, nemělo by to chybu. Ale leží bahno a někde ani to bahno ne, takže podle letmého pohledu ven bych odhadoval spíš studenější den začátkem listopadu. Jenom ohořelé zbytky rachejtlí na chodníku prozrazují, že je Nový rok.

No, co s ním uděláme?

Politicky to bude zajímavý rok (ostatně – který není). Čeká nás:

- zatím neodhadnutelný proces brexitu, kde se s blížícím termínem (29.3.) stupňuje chaotická nervozita, co vůbec dělat, hlavně v Dolní sněmovně. Jsem rád, že za toto nezodpovídám, a Therese May její situaci vůbec nezávidím. Toto je lepší komentovat zpovzdálí, než být zapojen do skrumáže přímo na hřišti;

- dále se v květnu konají volby do Evropského parlamentu, kde se odchodem Británie dost změní poměry a kde dříve velké politické frakce se smrskávají, takže místo velké koalice bude nejspíš výsledkem supervelká koalice (EPP – socialisté – ALDE);

- měly by se konat řádné volby v Polsku, kde je politická nálada extrémně polarizovaná. Stávající vládní strana PiS si v průzkumech drží víceméně ty samé hodnoty, jakých dosáhla roku 2015, ale to se do podzimu ještě může změnit; hodně bude záležet také na tom, zda se do Sejmu dostanou či nedostanou některé menší subjekty (Nowoczesna, socialistická koalice),

- nedaleko Polska leží Dánsko, kde se letos také konají volby a kde v průzkumech mírně vede „červená“ koalice nad „modrou“ (cca 52:48), což by znamenalo změnu vlády,

- na jaře je rovněž termín voleb v Belgii, kde se nedávno rozpadla vláda kvůli podpisu migračního paktu, podle preferencí z toho bude další bezvýchodná situace (Belgie má obecně problém sestavovat vlády, jelikož ve Vlámsku silně bodují separatisté a ve Valonsku socialisté, což se jen obtížně kombinuje),

- ve třech východoněmeckých Länder (Sasko, Durynsko a Braniborsko) se konají volby do zemských sněmů, což bude první velký test pro novou předsedkyni CDU Annegret Kramp-Karrenbauer. Ve všech třech zemích mají AfD a Die Linke dohromady přes 40 procent preferencí, takže je možné, že vytváření povolební koalice se bez jedné z těchto dvou stran neobejde. Socialisté (SPD) budou v Sasku bojovat o přežití,

- povolební pat ve Švédsku, kde se zatím nezdařilo sestavit vládu, možná skončí předčasnými volbami (lhůta pro sestavení vlády je 23. ledna),

- předčasné volby se nedají vyloučit ani v Británii, coby důsledek brexitové krize důvěry všech ve všechny.

Z těchto událostí máme nějakou reálnou šanci ovlivnit jedině europarlament. Volební účast bývá v ČR nízká (kolem 30 procent), takže váha jednoho hlasu je adekvátně větší.

Musím ale říci, že zatím nevím, komu to hodím. Doufal jsem v koalici Svobodných a Realistů, která je mi názorově nejblíž, ale nic z ní nebylo. Fragmentace pravicové scény na spolky, které by se vešly do jedné hospody, bohužel zdárně pokračuje, a opačný trend – spojování střípků aspoň do koalic, když už ne do větších stran – není nikde k vidění.

*****************************

Pak jsou tu osobní věci a cíle. Člověk může plánovat, ale realita stejně přehazuje výhybky jiným směrem.

Loni touhle dobou jsem například netušil, že 067, můj oblíbený čtrnáctideník, přestane vycházet. Ale oni to asi netušili ani jeho tehdejší vydavatelé. Na druhou stranu jsem netušil, že plán vydat Zapomenuté příběhy knižně se změní z neurčitého záměru v konkrétní realitu. A ono se stalo. Skoro čtyři tisíce výtisků už jsou pryč.

Sám jsem si dal za cíl vydat letos aspoň jednu knihu – Zapomenuté příběhy 2. Ta je ve stadiu pokročilého zrodu, všech dvanáct textů je napsáno, zbývá k nim vybrat obrázky, napsat krátké předmluvy a pustit se do sazby. Doufám, že se kvalitativně vyrovnají jedničce. Odhadnout to už nedokážu, člověk nemá od své práce dostatečný odstup, aby to posoudil. Každopádně: počínaje březnem z nich budu uveřejňovat nějaké ukázky a v květnu by měla být venku. Určitě budou fungovat předobjednávky, aby se pak distribuce dala rozumně logisticky zvládnout.

Audiopodoba Zapomenutých příběhů slušně pokročila, přes Vánoce jsem od režisérky dostal padesátistránkový scénář ve Wordu k připomínkování, je vidět, že si s ním opravdu vyhrála. Mělo by to být parádní poslouchání, těším se na to. A bude ke stažení zdarma. (Na podporu projektu vypíšu crowdsourcing, jelikož náklady budou v desítkách tisíc.)

Dohodl jsem se také s jedním týdeníkem, že tam budu mít pravidelnou rubriku o výročích historických událostí, s rozsahem článku kolem 8500 znaků. A že ty sebrané spisy budu pak také vydávat knižně. Tím pádem by letos teoreticky mohly být dvě knihy, snad to nebude na čtenářstvo příliš – ale pokud se zadaří, slibuji, že budou zajímavé obě. Zrovna mám do tohoto seriálu rozepsán článek „Zabijte rouhače“, který pojednává o tom, jak ajatolláh Chomejní vyhlásil fatwu proti spisovateli Salmanu Rushdiemu. V polovině února to bude právě třicet let.

Tolik plány. Jak ten rok reálně dopadne… kdo ví. To nikdo nevíme.

Někdo se přestěhuje, někdo změní práci, někdo potká svoji lásku (a zjistí, že je vdaná), někdo svede nelítostný boj s vlastní prokrastinací (ale až zítra). Na někoho, kdo je dnes středem dění, se začne pomalu zapomínat a v povědomí veřejnosti jej pomalu nahradí jiné tváře. A někomu se třeba narodí dítě a na příští stromeček bude koukat obrovskýma očima, jako by jej ještě snad nevidělo, nebo co.

Mějte krásný rok 2019, milí čtenáři.

*****************************

Hudební epilog

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY
Toto je kniha nejen čtivá, ale hlavně chytrá. Škoda, že se nepředčítá na středních školách. Ve spoustě okamžiků stáli lidé jako my před složitými rozhodnutími. Jejich zapomenuté příběhy sepsal Marian Kechlibar a my se z nich můžeme poučit i dnes.
Objednat si ji můžete na této adrese.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora