Brexit means brexit, brexit znamená brexit, oznámila premiérka Mayová po referendu před téměř třemi lety. K upřesnění této definice kruhem jsme se nic dalšího nedozvěděli, jen to, že jeho příčinou je britské politikaření a že zahrnuje propad libry, drastické rozdělení britské společnosti a britského parlamentu a tisíce člověkohodin práce s nejistým výsledkem.

Brexit je dokonalý příklad pro Cimrmanovu teorii poznání. Její podstatou je to, že na konci poznávacího procesu nevíme nic stejně jako na počátku tohoto procesu, ale nevíme to s naprostou jistotou. Dnes, stejně jako 23. 6. 2016, víme jen to, že brexit znamená brexit. Pragmatická otázka teď zní, co tedy pro nejbližší měsíce vlastně znamená ono „flexibilní prodloužení brexitu do 31. 10. 2019“, jak se na tom dohodl nedávný summit EU.

Britští poslanci se po velikonoční přestávce vrátí do Westminsteru. Britské politické strany mezitím narychlo připravují volby do Evropského parlamentu, už 25. 4. bude uzávěrka pro kandidátky. Voleb se zúčastní i dvě zcela nové strany se zcela protichůdným programem, a to Brexit Party (Nigel Farage) a Change UK (Změna UK), která prosazuje druhé referendum a setrvání v EU. Premiérka Mayová ale stále doufá, že k volbám nakonec vůbec nedojde, to by se stalo v případě, že brexitová dohoda bude schválena do 22. 5.

Už tak nepřehlednou situaci ale ještě komplikuje fakt, že 2. 5. se na většině území UK konají komunální volby; ty budou testem dopadu brexitové krize na podporu hlavních stran. Ani špatný výsledek pro konzervativce ale nemůže vést k okamžitému hlasování o nedůvěře, o tom je možné hlasovat až po uplynutí jednoho roku po předchozím pokusu o svržení vlády, tedy až v prosinci. Je tedy velmi pravděpodobné, že 23. 5. se ve Velké Británii eurovolby skutečně konat budou. Jejich výsledek bude oznámen, stejně jako ve všech dalších zemích EU, 26. května v noci.

Premiérka Mayová má však za cíl, aby ratifikace výstupní dohody proběhla do 2. 7., což by znamenalo, že britští europoslanci v EP fyzicky nezasednou. V takovém případě ale UK zbytečně zmaří rozhodnutí Evropské rady o novém složení EP, která část z uvolněných britských křesel chtěla věnovat narovnání některých nesrovnalostí v počtu mandátů přidělených členským státům. Česko to však bezprostředně mrzet nemusí, jeho 21 euromandátů zůstane stejných v každém případě.

Má to ale dva háčky:

1. Flexibilita brexitu je definována tak, že brexit se bude konat „první den následujícího měsíce“ po jeho ratifikaci oběma stranami. To znamená, že brexitová dohoda by musela být schválena v britském i Evropském parlamentu do konce dubna, aby brexit nastal 1. 5., jinak další brexitové datum je 1. 6., tedy až po volbách do EP. Z pohledu britské snahy vyhnout se těmto volbám schválení dohody po 30. 4. nic neřeší.

2. EP naposled zasedl nyní v dubnu, takže schválení dohody před 2. 7., jak chce premiérka Mayová, by znamenalo svolat mimořádné zasedání EP; zda k tomu bude politická vůle za situace, kdy poslanci jsou v plné kampani, můžeme jen hádat.

Vše výše popsané ale nic nemění na právu UK ještě v poslední vteřině svého členství stáhnout své formální oznámení o vystoupení, tedy vrátit běh dějin k 24. 6. 2016, den po referendu a britské europoslance usadit pevněji v jejich křeslech. Takže jediné, co víme bezpečně, je, že brexit znamená brexit.