EVROPA: Čínský trojský kůň
Hned na první zastávce své cesty po evropských zemích v Budapešti, řekl minulý pátek čínský premiér Wen Tia Pao: Čína je už dlouho investorem na evropských trzích deptaných státními dluhy. Budeme i nadále soustavně podporovat Evropu a euro.
Řekl to právě v Maďarsku nejen proto, že tato země završuje v těchto dnech své evropské předsednictví, ale i proto, že Maďarsko patří k té kategorii evropských zemí, do kterých skutečně už nějaký čas míří čínské investice. K těm zemím patřily dosud především Řecko, Španělsko, Portugalsko, Itálie a východní Evropa. Právě tam, tedy v jižní a východní části Evropské unie se podle studie Evropské rady pro zahraniční vztahy, soustřeďuje 40 procent celkového objemu čínských investic do Evropy. Ze strany Číny se dá hovořit o promyšlené strategii hospodářského pronikání do Evropy. Podobně, tedy přes nejslabší články řetězu, zahajovala Čína už v minulých desetiletích svou politiku hospodářského pronikání na africký kontinent. Aniž přitom brala velké ohledy na povahu režimů, jimž svými investicemi pomáhala. Připomněla to Evropě i ve chvíli, či těsně poté, co v Londýně a v Berlíně čelil čínský premiér se zřetelnou neústupností připomínkám Davida Camerona a Angely Merkelové, které se týkaly čínského porušování lidských práv. Wen Tia Pao nehnul brvou a vyčetl evropským mocnostem použití síly v Libyi, a sotva z Evropy odjel, uvítal Peking sudánského prezidenta, na něhož ještě před Kaddáfím vydal trestní tribunál v Haagu mezinárodní zatykač.
Čínský premiér dal v Londýně i v Berlíně velice sebevědomě najevo, že si je vědom dnešního poměru sil mezi oslabenou Evropou a jeho vlastí, právě tak jako faktu, že Číně už žádná sebeostřejší kritika nevezme místo, k němuž se dopracovala mezi nejmocnějšími globálními aktéry dnešního světa. Během těch dní, jež Wen Tia Pao strávil v Evropě, si ověřil, že chování čínského státu vůči disidentům a národnostní menšinám dnes skutečně ani v nejmenším nezabraňuje handicapovaným evropským vládám v projevech vstřícnosti vůči zájmu Číny o jejich trhy a dokonce - u některých - o jejich státní dluhy. Čína je velkoryse ochotna zbavit tohoto břemene Španělsko, Řecko, Portugalsko, a každou další evropskou zemi, která spadne do dluhové pasti.
Jaká úleva, že? Když bude nejhůř, euro nemusí padnout ke dnu, eurozóna se nemusí rozpadnout. Čínské devizové rezervy jsou nevyčerpatelné. Stačí jen, abychom se my Evropané smířili s tím, že Čína je vůči nám dnes v pozici silnějšího partnera. Můžeme si jen povzdechnout, že to ani není tak dávno, co Číňané jezdili do Evropy, aby tu leccos odkoukali, a přece je to dnes už nenávratná minulost. Pozice Evropy jako celku se na globální šachovnici s pozicí Říše středu už nedá srovnávat.
Ale je tu jedna pozoruhodná okolnost: čínská politika vůči Evropě je přesto přese všechno velmi obezřetná, téměř jemná, netváří se dominantně, ale věrohodně partnersky. Může to mít docela jednoduché pragmatické opodstatnění. Čína se soustřeďuje na euro a na Evropu, protože její nezměrné devizové rezervy jsou v dolarech. A dolar není pro Čínu žádná velká jistota. Když se teď Čína tak upřímně zajímá o odkoupení dluhů evropských států, třeba při tom myslí na hloubku státního dluhu Spojených států. Je propastná. A slabý dolar je jejím zrcadlem.
Ale na čínskou sametovost, či jak to nazvat, se dá hledět i z jiného zorného úhlu. Jak to například v britském listu TheGuardian udělal politolog a historikTimothy Garton Ash, častý host pražských konferencí Forum 2000. Také jeho zaujala dosavadní přívětivá podoba pronikání východní říše do zemí západní civilizace, jmenovitě do Evropy. Vidí v ní stopy některých tradic tisícileté východní kultury. Ano, nedá se popřít, že tu jde o pronikání a možná už i o první neklamné známky uplatňování hegemonismu, ale krev při tom neteče. Pohled Gartona Ashe na to, jak se Čína zvolna zvedá nad evropským obzorem, je nevzrušený. Jako by britský historik říkal, buďme vůči Pekingu realisty. Tak tedy dobrá, buďme realisty. Ale stejně nechme raději toho čínského trojského koně za hradbami Evropy, pokud to ještě půjde.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
