Americká šéfka diplomacie Hillary Clintonová a ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov jsou ve světě skutečně vlivní lidé. A proč? Protože mají pravomoci a podporu svých států. Neměřitelné s Catherine Ashtonovou. Její skutečná podpora je nulová a výsledky její práce nejsou ve skutečnosti žádné. Přesto považuji aktuální dění kolem ní za příznačné a přesně odpovídající tomu, co na EU systematicky kritizuji. Umělost, vysoké náklady na existenci a absenci vytvoření čehokoli hmatatelného. Catherine Ashtonová chce totiž po daňových poplatnících členských států EU, aby koupili letadlo jen pro ni, protože prý nestíhá…

„Ashtonová hraje stejnou ligu jako americká šéfka diplomacie Hillary Clintonová nebo ruský ministr zahraničí, a její letadlo by tak nebyl zbytečný luxus, ale otázka přežití.“ Tak obhajuje její požadavek nejmenovaný španělský diplomat, kterého citoval server euobserver.com. O socialistickém Španělsku jsem se zmínil posledně, a jeho kladnému postoji ke zbytečnému utrácení se tedy vůbec nedivím. Faktem ale je, že stejnou ligu, jakou hrají Clintonová s Lavrovem, nebude hrát Ashtonová nikdy. Jde o princip. Američané i Rusové jsou hrdí na své státy, na jejich sílu a na jejich tah na branku. Všimli jste si, že kdykoli se někde na světě něco stane, jsou například Američané na místě první? Žádná byrokracie a potřeba nějakých připitomělých konzultací, když je potřeba pomoct? Tohle v Evropské unii nikdy fungovat nemůže a nebude. Šéfové vlád Německa, Francie a Itálie a lidé typu Barrosa nikdy takovou sílu do rukou Vysoké představitelky EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku prostě nevloží. Přišli by o svůj vliv. Posledním důkazem je jmenování velvyslance EU v USA, které proběhlo bez konzultace s ní a jen rozhodnutím Barrosa - poslal tam navíc svého vlastního exporadce.

Na rozdíl od požadavku Ashtonové jsem já přesvědčen, že letadlo tedy rozhodně nepotřebuje. Na Haiti se dostala až dva měsíce po zemětřesení a kvůli inauguraci Janukovyče nestihla jednání ministrů obrany EU.V obou těchto případech se tím, že tam nebyla, samozřejmě nic nestalo. Představa, že má podle informací z jejího úřadu nalétat až půl milionu kilometrů za pět let, mě docela děsí. Koneckonců její proslov v Evropském parlamentu hovoří za vše. Věří v "tichou diplomacii" a "budování důvěry" a má v úmyslu "pokračovat v krocích, které již byly zahájeny", a nepřerušovat je. V případě potřeby však prý "musíme být první, kdo se ozve, a to hlasitě". Prostě typická šedivá bezobsažná a nic neříkající slova v případě, že se má něco skutečně ve světě rozhodovat a něco opravdu dělat. Zbývá jediná otázka. Kolik nás budou tito byrokraté a jejich nepatřičná namyšlenost ještě stát, než se stanou jen nepodstatnou kapitolou v učebnicích dějepisu?

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora