2.5.2024 | Svátek má Zikmund


EVROPA: Ani SSSR si tohle nedovolil

23.4.2010

Vyšší pozici a podíl na schvalování státních rozpočtů cizích zemí si ve východním bloku nedovolil ani Sovětský svaz. Evropská komise, plná komunistů, odborářů a závislých přerozdělovačů, to chce.

„Měli bychom využít první měsíce roku, řekněme leden až červenec, abychom získali návrhy státních rozpočtů," řekl komisař Rehn. Úplné návrhy státních rozpočtů jednotlivých států by pak posoudila Komise a poté i euroskupina, tedy ministři hospodářství a financí eurozóny. Až pak by se rozpočty dostaly k projednávání v národních parlamentech. Tak se pojďme podívat jen namátkou, co jsou zač někteří z těch 27 lidí v Evropské komisi, co si chtějí přivlastnit další pravomoci, které dle mého přesvědčení patří výhradně do rukou národních států, jejich volených zástupců a odpovědnosti voličů za to, koho si zvolí:

José Manuel Durao Barroso

Nejprve předseda Portugalské komunistické strany pracujících - Revoluční hnutí strany proletariátu, aby po prohraných volbách přestoupil v roce 1980 do Portugalské sociální demokracie, jejímž členem je dodnes. Nikdy nebyl zaměstnán jinde než v dotovaných úřadech a organizacích. V mládí byl vycházející hvězdou Marx-leninistické studentské federace a kritizoval „anti-proletářské“ zásahy tehdejší vlády dokazující podle něj „krizi buržoazního vzdělávacího systému“. Dnes je tento bývalý maoista (ale je otázkou, zda bývalý) předsedou Komise.

Catherine Ashton

V minulosti měla na starost pokladnu Hnutí za jaderné odzbrojení, kterému posílal peníze SSSR. Hnutí podporoval sovětský blok proto, že prohrával souboj o lepší zbraně se západem. Její chování velmi výstižně komentoval britský europoslanec za Independence party, Gerard Batten: „Buďto baronka Ashtonová nevěděla, jaké peníze spravuje, a pak je naprosto nekompetentní, anebo to věděla, a pak se nechala platit nepřítelem Velké Británie, aby mu pomáhala v boji proti vlastní zemi." Dnes je Ashtonová vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

Joaquín Almunia

Je členem a dříve i předsedou Španělské socialistické dělnické strany. Jako komisař u Romana Prodiho byl zodpovědný za ekonomickou a monetární politiku, na což navázal od listopadu 2004 v další Evropské komisi v čele s José Barrosem. S ohledem na jeho portfolio jej lze bez pochyb označit za jednoho z viníků naprostého fiaska Lisabonské strategie. Přesto je od 9. února 2010 místopředsedou tzv. druhé Barrosovy komise a komisařem pro hospodářskou soutěž.

Siim Kallas

Byl předsedou Ústřední rady odborů v Estonsku a členem Nejvyššího sovětu SSSR. Od roku 1991 do 1995 byl prezidentem Estonské banky. Od roku 1995 byl členem estonské vlády, nejprve ministrem zahraničních věcí (do roku 1996), v letech 1999 až 2002 ministrem financí a následně premiérem. I díky jeho dřívější práci budou teď v Estonsku zvyšovat daně, protože si jinak údajně neumějí poradit se splněním podmínek pro přijetí eura, po kterém tamní politici tak touží.

Andris Piebalgs

Bývalý člen komunistické strany SSSR, ministr školství (1990 až 1993) a následně ministr financí (1994 až 1995). Právě on je popravčím a hrobařem klasické žárovky v zemích EU a v této souvislosti i autorem výroku: „Evropským domácnostem zůstane stejná kvalita osvětlení, přitom ale ušetří energii, kysličník uhličitý i peníze.“ Zvláštní, že na to do doby zrušení žárovek nepřišli výrobci, spotřebitelé a trhy ve většině zemí Evropy a 500 milionů lidí muselo na tuto „myšlenku" čekat až od Piebalgse.

Michel Barnier

Věty jako „Je v zájmu evropských a rovněž britských institucí, aby byly dobře regulovány", nebo „Žádný trh a žádný finanční hráč by neměl uniknout regulaci“ pronáší tento komisař jako na běžícím pásu. Sám pak nazývá tyto regulace slovem "reforma". Co více dodat.

Algirdas Šemeta

Má na starost daně a celní unii, audit a boj proti podvodům. Jeho hlavním, veřejně deklarovaným cílem během pětiletého funkčního období je zavedení daně na uhlík. Je to dle něj způsob, jak učinit další pokrok v boji s klimatickými změnami. Bez komentáře.

Connie Hedegaard

Stará se o opatření v oblasti změny klimatu. „Nemáme jinou možnost. S klimatickými změnami něco musíme udělat, a to ihned. Konečným termínem je Kodaň. Čas už vypršel,“ napsala svého času, ještě před fiaskem v Kodani, tato bývalá dánská ministryně životního prostředí. „Musíme vytvořit tlak a využít politický moment k tomu, abychom světové lídry přesvědčili o tom, že musí dostát své odpovědnosti a začít ve věci klimatických změn rychle jednat,“ dodala. A pak přišla Kodaň a před a po ní jeden skandál za druhým ve věci podvodů v podkladech a úmyslné manipulaci s daty, aby vliv člověka „vyšel“ podle předchozího politického zadání.

László Andor

Má na starost zaměstnanost, sociální věci a sociální začlenění. Díky prosazování solidarity v zemích EU ve stylu ať to stojí co to stojí, vyhlásila Unie rok 2010 Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. A teď se podržte, na co půjdou další peníze občanů členských států (jedná se o citace!): 1) zvýšení povědomí veřejnosti o souvisejících otázkách a potvrzení politického závazku Evropské unie a jejích členských států bojovat proti chudobě a sociálnímu vyloučení; 2) organizace občanské společnosti a sociální partneři budou v průběhu celého roku 2010 pořádat řadu akcí; 3) budou se konat celoevropské konference; 4) umělecká iniciativa vybuduje most mezi těmi, kdo čelí chudobě a sociálnímu vyloučení, a světem umělců; 5) jedinečné vzdělávací programy pomohou médiím a veřejným činitelům lépe tato složitá témata pochopit.

Výše uvedení lidé by rádi rozhodovali o rozpočtech zemí eurozóny, kam se nás naši politici snaží dostat. Teprve po jejich schválení by se svým rozpočtům mohly věnovat vlastní parlamenty národních států. Jejich zkušenosti jsou bezesporu bohaté. Z komunistické minulosti, vytváření dluhů ve vlastních zemích, rozdávání z cizího a z podpory „projektů", jejichž výsledky nejsou měřitelné nebo jsou založené na podvodném jednání (viz například právě summit v Kodani). Děkuji, nechci. Já osobně jsem zcela kategoricky proti tomu, aby o státním rozpočtu České republiky rozhodoval kdokoli jiný než náš vlastní parlament, který jsme si zvolili. Případný souhlas našich politiků s aktuálním záměrem Komise bych považoval téměř za kolaboraci a vlastizradu.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora