20.9.2020 | Svátek má Oleg


EVROPA: Americký zelený socialismus po evropsku

2.11.2019

Řada lidí už nejspíš slyšela o programu Green New Deal propagovaném ultralevicovým křídlem amerických demokratů. Ale troufám si tvrdit, že jen málokdo ví, že obdobný program připravují i evropští zachránci klimatu.

Nazývá se „Green New Deal for Europe“ (GNDE) a ideově do značné míry vychází z amerického vzoru a myšlenek jeho „duchovního rodiče 1“ (nebo 2?) Alexandrie Ocasio-Cortézové (nechci se dotyčné dotknout tím, že ji označím za „duchovní matku“). S jeho anglickým zněním se lze seznámit zde.

GNDE je prezentován jako program obnovy ekonomiky Evropy (myšlena EU), přechodu na bezemisní technologie, nápravy koloniální historie (sic!) a posunu k prosperující budoucnosti. Ve skutečnosti však jde o soupis obvyklých levicových hesel slibujících především zaměstnancům všechno, nač si jen lze vzpomenout, to okořeněné splněním požadavků „vědců“ udržet růst globální teploty do 1,5 °Celsia. Všichni mají zkrátka mít slušnou a dobře placenou práci, poroste jim životní úroveň a dostane se jim dostupné zdravotní péče. A to přitom bez toho, aby muselo hospodářství neustále růst. Prostě ekonomický zázrak, hotový ráj na Zemi a zkrocení klimatu jako bonus navíc. Jen jestli těch 1,5 °Celsia není málo, soudruzi...

To vše není samozřejmě možné bez ekonomické a ekologické transformace, která má ovšem být absolutně bezbolestná. Tedy jen pro zaměstnance, respektive pracující, jak je GNDE tituluje. Ty nejenom že nečeká žádné zvyšování daní, ale otevřou se jim možnosti vybírat si práci z tak široké nabídky nových pracovních míst, že snad ani nebudou vědět, které si mají zvolit dřív. O tom, co bude tato změna znamenat pro ostatní, tedy nepracující, se program nezmiňuje. Ani o tom, kdo to celé zaplatí. Což je kapitola, která v levicových programech často buď úplně chybí, nebo obsahuje taková řešení, která lze eufemisticky označit jako poněkud nedomyšlená a povrchní. Jak se tedy s touto otázkou popasovali autoři GNDE?

Ti připouštějí, že nic není zadarmo, a tak je pro vybudování tohoto hospodářského zázraku třeba pravidelně ročně investovat prostředky ve výši 5 % HDP. Jak k tomu číslu došli, není sice úplně jasné, ale budiž. Teď jen kde na to vzít a nekrást. I když to druhé levicové myslitele obvykle moc netrápí.

Evropa se podle nich potýká s dvěma krizemi. Jejich vyřešením se nejenže zabijou dvě mouchy jednou ranou, ale získají se i potřebné prostředky. Jde jednak o přemíru škrtů ve výdajích a jednak o měnící se klima. A údajně právě kvůli tomu prvnímu nemají vlády dostatečné prostředky na to, aby řešily to druhé. GNDE chce proto se škrty skoncovat a investovat veškeré nevyužité finanční zdroje do výstavby bydlení a dopravní infrastruktury. Vše pochopitelně bezemisní. Jen mi není tak nějak jasné, kde se sakra vezmou ty „nevyužité finanční zdroje“, když žádné nejsou a je kvůli tomu třeba škrtat výdaje. Že by se vloudila chybička? Autoři GNDE se nás snaží přesvědčit, že nikoliv a že mají vše perfektně promyšlené. Čemuž je docela těžké uvěřit.

Investice se totiž podle nich získají prodejem „zelených státních dluhopisů“ vydávaných evropskými státními investičními bankami (u nás žádná taková není), za které mají ručit banky centrální (v našem případě by to tedy byla ČNB). Jinak řečeno zatne se „státní zelená sekera“ do hloubky 5 % HDP. Hmmm... Když pomineme fakt, že se tím posílají maastrichtská kritéria do míst neslušného pojmenování, tak se nám otevírá otázka jak zařídit, aby investoři „zelené dluhopisy“ taky kupovali. A to dokonce opakovaně rok co rok a v objemu odpovídajícím 5 % HDP. Jen pro představu, o jak velký balík peněz jde... Kdyby hypoteticky přistoupila na tento program Česká republika, znamenalo by to, že nějaká nově vzniklá a státem vlastněná investiční banka by musela prodat těchto dluhopisů za čtvrt biliónu korun ročně. Což jsou pro srovnání téměř dvě třetiny toho, co se ročně vyplatí na důchodech.

Tomu se zkrátka říká velmi ambiciózní plán a nedokážu si nějak představit, jak sehnat dostatečné množství odpovídajícím způsobem solventních a zároveň ochotných investorů, kteří by dokázali dát takový balík každoročně dohromady. Obzvlášť když by podobné investiční nabídky poskytovaly banky i ostatních států EU. Což by logicky vedlo k tomu, že by vznikla zvýšená poptávka po penězích. A tak by to nakonec zůstaly jediné instituce schopné prostředky poskytnout – centrální banky. Ty si je totiž mohou, na rozdíl od ostatních investorů, „vytisknout“. Způsobí tím sice znehodnocení měny a tím pádem i úspor občanů, ale co je to proti záchraně klimatu a budoucí prosperitě.

Tato zjevná ekonomická „nedomyšlenost“ a nepropracovanost není ovšem jediným slabým místem GNDE. Jeho autoři sice pořád dokola opakují, že jde o jediný věrohodný program schopný zajistit prosperitu Evropy a zabránit změnám klimatu. Ale ve skutečnosti je to jen snůška nerealizovatelných nesmyslů a zbožných přání. V čemž mimochodem věrně napodobuje svoji americkou předlohu. Vyjmenovávat všechny ty neuvěřitelné blbosti by bylo hodně zdlouhavé čtení, a tak vyberu jeden ilustrativní příklad. GNDE totiž slibuje, že ochrání občany dokonce i před zemětřesením. Kam se na to hrabou komouši. Ti totiž chtěli poroučet jen větru a dešti...

Je zjevné, že tyto neotřelé myšlenky a geniální nápady se nemohly zrodit v jedné hlavě. A skutečně. Jde o kolektivní dílo poměrně široké koalice více či méně obskurních politických hnutí a iniciativ. Všechny spojuje to, že jim jde o dobro nás všech, ať už o to stojíme nebo ne. Vyjmenovávat je by bylo zdlouhavé, a tak se zastavím jen u tří.

Asi nejvýraznější roli hraje uskupení DiEM25 (zde). To sdružuje strany a další politické subjekty hlásící se k zelené politice, radikální levici a liberálům s cílem „zachránit EU před rozpadem“. Založil ho bývalý řecký ministr financí a známý ultralevičák Yanis Varoufakis, mezi jehož fanoušky patří mimochodem i naši Piráti (zde).

Dále je to třeba kampaň 4-Tage-Woche (zde) usilující, jak už název napovídá, o zavedení čtyřdenního pracovního týdne. Kromě jiného tvrdí, že když se bude pracovat o den méně (pochopitelně při nesnížení mzdy), tak to nejen zvýší zaměstnanost, ale přispěje to i k dekarbonizaci planety.

Třetím zástupcem je pak think tank Common Wealth (zde), který chce dosáhnout odstranění emisí CO2 zavedením nových modelů vlastnictví. Explicitně sice nezmiňuje, které že mají tuto unikátní vlastnost, ale to soukromé mezi nimi určitě není.

Po prostudování programu GNDE a seznámení se s jeho autory a podporovateli může člověk získat dojem, že jde o neškodné blouznění skupiny pošetilců. Myslím ale, že by bylo chybou je podceňovat. Ostatně už několikrát v historii se stalo, že z partičky, nad jejímiž nápady si lidé ťukali na čelo, se časem vylíhlo něco, co se utrhlo ze řetězu a udělalo to pořádnou paseku. Takže na GNDE raději bacha...

Převzato z blogu se souhlasem autorky








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.