Stalo se náhodou, že padli v boji v Afghánistánu tři čeští vojáci, že mezi vyplašené turisty, slunící se u moře na „bezpečném“ jižním pobřeží Španělska, přistáli černí imigranti. A v Chemnitz se po jedné vraždě jednoho Němce, co byl vlastně Němec jen napůl, rozpoutaly demonstrace, ačkoliv když osoby muslimského vyznání vraždily v Evropě desítky lidí, tak se jen zapalovaly svíčky a vedly připitomělé politicko korektní řeči. Jaká náhoda?!

Můj pohled na svět silně ovlivnil pan profesor Brož, když přednesl přednášku o „náhodě“. Jednoduše lze říci, že „náhoda“ není náhodná a děje se v průsečíku nutných dějů. Spadne-li vám při cestě do práce „náhodou“ na hlavu taška ze střechy, říkal pan profesor, předcházely tomu „nutné děje“ (ND). Vy jste byl na uvedeném místě v uvedenou dobu, protože jdete do práce (ND), ulicí ke stanici autobusu, který tam nejezdí náhodně, ale podle jízdního řádu (ND). Dům, z nějž střešní taška spadla, se stavěl v době, kdy byly tašky běžně používány jako krytina (ND), byly spojované vápennou maltou (ND). Ale ta stárne a její kvalita postupem doby klesá (ND). Holubi (původně holub skalní – Columba livia) se dostali do měst s lidmi a pak zdivočeli. Střechy z pálených tašek jsou pro ně ideální startovací a přistávací plochou. Holub X, vyplašený křikem dětí jdoucích do školy (opět řada ND), usedl zpět na střechu (ND), na střešní tašku, kterou označme jako XY, v okamžiku, kdy vápenná malta měla jen 10 % původní kvality. Taška se uvolnila (ND) a kvůli zemské přitažlivosti, tedy dalšímu ND, padala dolů a spadla vám na hlavu. Máte-li klobouk, „náhodu“ pravděpodobně přežijete (ND tlumící efekt látky pokrývky hlavy), pokud ne, jste mrtvola a tohle si už nepřečtete. Jasné?!

Tak tohle vše, tedy množství nutných dějů, předcházelo oné náhodě. Kdy nejprve byli zabiti tři čeští vojáci v Afghánistánu, pak se do Španělska začali hnout mladí černí muži a následně vypukly v Chemnitz nepokoje po vraždě spáchané islamisty-imigranty. Hybatelem je množina ND: politika multikulturalismu, pomoc bílé civilizace tzv. rozvojovým, ve skutečnosti civilizačně zaostalým státům, následné přemnožení jejich obyvatel, skutečnost, že se před 1447 roky narodil Mohamed, vláda Merkelové v Německu od začátku 21. století. Výsledkem jsou různé události. Které se „náhodně“ setkávají v srpnu 2018.

Začněme tím, že v souvislosti s hnutím odporu východních Němců proti pronikání islámu do Evropy v bývalé NDR, protože před dnešními událostmi Chemnitz byly Drážďany, se občas používá na sociálních sítích heslo, že „v Chemnitz (či Drážďanech) se bojuje za Prahu“.

Jiní se tomu hlasitě vysmívají a vykřikují, že tohle levičácké heslo, že „u Madridu se bojuje za Prahu“, je nesmysl. Dějiny však ukázaly, že bylo až příliš pravdivé. Skutečnost, že proti sobě bojovala pravice s levicí, je realita. A to, že my jsme dostali kvůli historickému vývoji a poloze mezi Německem a Ruskem obojího pořádný díl, je taky realita.

Nejprve tomu dal na hýždě Václav Klaus ml., když prohlásil, že bychom měli z Afghánistánu vypadnout. Co prý je nám do toho. Takže pro poučení kolegy pedagoga a čtenářů vzdělaných komunistickým a eurounijním systémem, bych chtěl nejprve vypsat, že vykládat, že naši vojáci nemají, co v cizině dělat, neb jsme to „nikdy nedělali“, je poněkud „mimo obraz“. Události odehrávající se v jiné době i geograficky jinde, na kterých se naši vojáci zúčastnili, výrazně ovlivnily to, že vůbec jsme. A že jsme v Evropě, jaká je... tedy spíš už „měla by být“.

Tak trošku té historie: Naši, tedy slovanští „Protočeši“ (slovanští obyvatelé části Moravy, Slovenska a Maďarska mezi roky 500 a 600 n.l.), o kterých se běžně mluví jako o bandě primitivů, se zúčastnili už veliké bitvy o Konstantinopol. Tehdy hlavní město evropské velmoci zvané Byzanc (Řím padl pod Germány roku 476). Tu se pokoušela dobýt spojená vojska barbarů a Peršanů. Za barbary byli považováni Avaři a jejich slovanští a částečně i germánští spojenci. Podle byzantských kronik stálo tehdy před Byzancí avarské vojsko, v kterém bylo 100 tisíc Slovanů.

V roce 626 (tedy ještě před Sámem!) obléhala tato vojska Byzanc mezi 29. červencem a 7. srpnem 626. Aby byli jistí čtenáři ještě více rozdrážděni mým tvrzením, dodám, že to byla první námořní bitva, v které bojovali na lodích naši předkové. Byla to ona slavná bitva byzantského námořnictva u Zlatého rohu proti flotile primitivnějších slovanských monoxylů. Lodí vydlabaných z jednoho kmene. Pro plavbu na otevřeném moři byl monoxyl vybaven jedním nebo dvěma vahadly a jeho délka byla okolo 10 metrů. No, naši tehdy prohráli (tehdy byli „naši“ Peršané-Íránci a asijští Avarové).

Byzanc se ubránila, ale i díky tomu se nakonec středoevropští Slované vzbouřili proti Avarům. Do čela povstání proti Avarům postavili anebo se postavil francký velkoobchodník se zbraněmi, u nás s idiocií přesahující století označovaný za „kupce“, jistý Sámo. A hle, byli jsme na světě. Takže bez našich vojenských služeb v „cizím žoldu“, jak o naší armádě dnes kdekdo blábolí, bychom zde nebyli ani my.

Oslavujeme svatého Václava, ale český stát vlastně zbudoval jeho bratr Boleslav I. zvaný Ukrutný. Ten to měl s Germány asi jako my ve dvacátém století. Jejich zájmem bylo český stát zničit či v podstatě okupovat. Víte o tom, že Václav podepsal placení tributů do Němec, až když jej v Praze „navštívila“ německá vojska Jindřicha I. Ptáčníka (německy: Heinrich der Finkler nebo Heinrich der Vogler)? Jak vypráví kronikář Widukind: Germánská vojska obsadila Prahu a Pražský hrad (to obsazování Prahy je u našich sousedů taková tradice, že?!). Českého knížete Václava a celé přemyslovské Česko vzal „král východofrancký“ Jindřich Ptáčník v poddanství (lat. regemque eius in deditione accepit) a učinil Čechy poplatnými (Bohemias tributarias faciens).

Když Boleslav usmrtil svého bratra Václava, odmítl být poddaným východní Franské říše – tedy historicky Protoněmecka. Boleslav zahájil 14 let trvající válku s Otou I. Velikým, synem Jindřicha I. Ptáčníka, s vévodou saským, východofranským králem, králem italským a prvním císařem Svaté říše římské. V roce 905 uzavřel s Otou I. smír, ale nepodrobil se mu. Nakonec Češi na straně Otových Germánů bojovali v zásadní bitvě na řece Lechu proti Maďarům. Kteří byli tedy podobným nebezpečím, jako jsou od středověku dodnes muslimové. Do bitvy nastoupilo 1000, slovy jeden tisíc českých rytířů. V té době nevídaná vojenská síla, která měla i s pomocníky, kteří se se starali o koně, výzbroj, krmení a potravu cca 8–10 tisíc lidí. Dle kroniky „Rerum gestarum Saxonicarum libri tres“ (Tři knihy o činech Sasů) od Widukinda z Corvey, všichni tito rytíři z „legio Bohemorum“ v bitvě padli. Vraždící a loupící kočovní Maďaři však byli zastaveni. Jak by dopadla Evropa, kdybychom nestáli na straně našeho dlouholetého nepřítele, s kterým jsme čtrnáct let krvavě válčili, Německa, kdybychom neobětovali své rytíře a své peníze? Prostě bychom nebyli.

Co se týče boje s islámem, bylo by vhodné připomenout, že naši předci povolali, tedy zvolilina český trůn v roce 1526 Habsburka Ferdinanda I. dobrovolně. Jak praví historici Václav Němec a Hana Gernešová, spojení Rakouska a Čech představovalo dobrou obranu proti Turkům. Je možné se dívat na historii různýma očima, ale tehdy to byla dobrá volba. Srbsko obsadili Turci lehce, Uhry zničili muslimové v bitvě u Moháče roku 1526. A stáli před Vídní.

Kdyby to někdo nevěděl, tak Morava je od Vídně kousek. V předcházející bitvě u Moháče bojovalo proti muslimům asi osm tisíc vojáků z českých zemí. V podstatě také na zahraniční misi, ne? A co teprve obrana Vídně? Pokud si pamatuji, Vídeň bránila také vojska českých zemí, takzvaná zemská hotovost. Pod velením Jana IV. z Pernštejna. Obrany se našinci zúčastnili v bojích na vídeňských hradbách, od Ostrovní brány přes Solnou bránu až po Bránu u Červené věže. Jednotky z Čech v čele s Arnoštem z Brandensteinu a Viléma z Wirtenberku Turky zastavily. Součástí „našich“ byla i skupina jezdců, které velel Jan hrabě z Hardeggu. Zase ti zatracení čeští žoldáci, co, milí diskutující na síti?

No a pak následoval další pokus o dobytí Vídně muslimy, a tedy i o dobytí zemí Koruny české (Čechy, Morava, Slezsko) roku 1683. Jak by to dopadlo, ukazuje krátké obsazení jižní Moravy, odkud muslimové odvlekli neméně 40 000 otroků. U nás i v Evropě se jásá hlavně nad polský králem Janem III. Sobieskim, který se tak krásně maluje na koni. Pokud se nemýlím, tak jsem ten obraz viděl ve Vatikánu, snad v Sixtinské kapli (ale nepodařilo se mi to ověřit ani na Wikipedii). Zásadním hrdinou, který ubránil Vídeň před Osmany, tedy muslimy, byl ale český šlechtic Kašpar Zdeněk hrabě Kaplíř, svobodný pán ze Sulevic. Obranu Vídně tvořilo pouhých 15.000 vojáků, z nichž část pocházela z českých zemí, které doplnilo asi 9.000 dobrovolníků z městské milice. Vojenským velitelem města byl ustanoven polní zbrojmistr Ernest Rüdiger hrabě Starhemberg, donedávna v Rakousku silně oslavovaný. Guvernérem Vídně, který obranu několikrát sám řídil, byl však jmenován viceprezident Dvorské válečné rady polní zbrojmistr Kašpar Zdeněk hrabě Kaplíř, svobodný pán ze Sulevic. Po bitvě pod Vídní byli Starhemberg i Kaplíř povýšeni na polní maršály. Takže zase Češi najmutí „cizáky“? A bojující za cizí zájmy? Anebo za naše zájmy?

V zásadě tedy můžeme říci, že „moravští“, čeští a českoslovenští vojáci v bitvách v zahraničí, vždy „bojovali za Prahu“.

Když se přeneseme jinam, není pravda, že Afghánistán nikdo nedobyl. V roce 329 př. Kr. jej dobyl Alexander Makedonský. Ovšem to tam ještě nebyli Arabové. Původně tam žili od 3. století indoevropští Médové, pak Achaimedovci, následně tam byli do 6. století Kušánové a pak Hefthalité. A teprve od 7. století se Afghánistán dostal pod nadvládu Arabů. Další, kdo dobyl Afghánistán v roce 1221, byl Čingischán. Jediným skutečně účinným způsobem dobytí Afghánistánu se stala Čingischánova metoda. Všem Afgháncům nechal stínat hlavy. Z hlav nechal stavět pyramidy. Ty Afghánce, kteří utekli do hor, nechal obklíčit. Každý, kdo přišel dolu, přidal svoji hlavu do pyramidy. Zbytek v horách pomřel hlady. V roce 1398 Afghánistán ovládl vládce Íránu, turkotatarský válečník Tímúr. Ovšem od dob Čingischána a Tímúra, zvaného též Tamerlán, který to dělal podobně, si toto „řešení“ nikdo netroufl opakovat.

Každý národ si upravuje svůj dějepis podle svého. Nevím, co to máme v hlavě my, když jsme své slavné krále, rytíře a udatné bojovníky prakticky vymazali z dějin. První republika ve své politické pubertě vymazala všechny, kteří měli něco společného s katolicismem a Rakouskem.

Nacisté byli důslední, aby zakryli Hitlerovu až fobii ze strachu z československých legií, tak vyhlašovali heslo, že jsme od dávných věků národ zbabělců. Čímž poněkud navázali na národní obroditele, kteří propagovali heslo o „českých holubičích povahách“. Posléze na ně plynule navázali komunisté, kteří stejně jako nacisté likvidovali všechny ty, kteří se jim zdáli moc vlastenečtí a hrdé povahy, a hlásali, že u nás žádní hrdinové nikdy nebyli.

A korunu tomu dali noví bojovníci za „pravou demogracii“ pod vedením Bruselu, byť na tom měli a mají neuvěřitelnou roli čeští novináři. Učící národ nenávidět každého úspěšného, každého movitého, každého samostatně myslícího. Vyjádření Václava Klause ml. o našich vojácích v Afghánistánu mne doslova šokovalo. Vcelku s ním souhlasím v mnoha věcech, ale tohle… Ovšem plně to zapadá do mediální vlny linoucí se Českem už nejméně od roku 1938.

Jak pravil Joseph Fouché: „Bylo to horší než zločin, byla to chyba.“

Počet Čechů, kteří si myslí, že máme sedět tiše doma a držet zobák, se totiž rychle zmenšuje. Dnes už všichni vědí, že „Alláh ante portas“. A že je zle. A krize není někde daleko, kde nás to nemusí zajímat. Krize vypukla hned za našimi hranicemi. Jeden z pachatelů vraždy, imigrant a muslim, bydlel jen kousek ve vesnici za česko-německým dvojměstím se společným náměstím: Vejprty – Bärenstein. Kam to mám, když tohle píšu, asi deset kilometrů. A na Chemnitz vede z Chomutova kus dálnice a je to tam kousek. Ostatně, od našich hranic je Chemnitz necelých 50 km. Nejprve bouřící se Drážďany a dnes Chemnitz jsou první místa skutečné vzpoury obyvatel proti dnešní evropské elitě a islamizaci Evropy. U Chemnitz se dnes skutečně bojuje o budoucnost Prahy.

Konec 1 části