... a knihy zase hoří aneb Allahu Akbar!

Když začalo Arabské jaro, zásobovala nás média informacemi o vítězství svobody nad tyranií tamějších vládců. Čím více mrtvých lidí a vypálených míst tam teď mají, tím méně informací naše média přinášejí.

Není zase tak mnoho míst na světě, kde byste na našli pohromadě skutečné poklady. Ne zlato, drahé kameny nebo ropu. Knihy. Knihy, umožňující poznání v čase. Jedním takovým místem byl ještě před pár dny Egyptský institut, založený v roce 1798 Napoleonem Bonaparte (více zde). V rámci jeho vojenského tažení, jehož součástí byli kartografové, zeměměřiči, stavitelé, technici, přírodovědci nebo archeologové, zřídil v Egyptě místo, jehož posláním bylo všestranné studium Egypta, o němž věděl, že má bohatou historii – Egyptský institut. Vypadal takto:

Egypt je však, stejně jako další státy v regionu, obětí Arabského jara. Islamisté nepochopili naše vyvážené dobrodiní a podporu a naše vzletná slova o implementaci svobody a lidských práv si vysvětlili po svém. V polovině prosince se opět sešli k jednomu z dalších nekončících protestů a zapálili Egyptský institut. Ministr kultury Šákir Abdal Hamíd jen suše konstatoval: "Byly tam velmi významné písemnosti a vzácné knihy, jimž podobné na světě těžko najdete." Dnes vypadá institut takto:

Pálení knih není v historii lidstva nic nového. Není to tak dávno, co knihy pálili nacisté a po nich komunisté, přičemž oba tábory zanechaly knihy alespoň nějaké. Islamisté v Egyptě však trumfli nacisty i komunisty. Zjevně nepotřebují knihy žádné. Stačí jim jedna, protože v té je přece napsáno všechno, co potřebují ke svému životu.

Egyptský institut přežil celých 213 let, až do Arabského jara... Inu, Allahu Akbar!