Jak by se nám líbilo, kdybychom na Facebooku německého spolkového prezidenta četli tuto větu: PRAHA JE NAŠE MĚSTO. S poukazem na to, že ve městě žili v minulosti Němci, a na jiné historické souvislosti.

Něco takového je nemyslitelné a já se za tento příklad panu Frank-Walteru Steinmeirovi hluboce omlouvám.

Ovšem co je nemyslitelné na civilizovaném, svobodném a demokratickém Západě, je možné v současném erdoganovském Turecku.

Prvního října byl v Ankaře zahájen 4. legislativní rok 27. volebního období Velkého národního shromáždění, tedy tureckého parlamentu. S dlouhým projevem vystoupil prezident Erdogan.

Následně se na Twitteru tureckého prezidentského úřadu objevila tato informace:

Ano, vidíme dobře. Velký červený titulek hlásá: JERUZALÉM JE NAŠE MĚSTO.

Pozbyl turecký vůdce docela rozumu? Anebo jde jen o další projev arogance, tentokrát ovšem nebetyčné?

Z čeho Erdogan vychází?

Z toho, že Jeruzalém byl v minulosti součástí Osmanské říše. Poukazuje na to, že „současný vnější vzhled Starého Města, které je srdcem Jeruzaléma, nechal postavit Sulejman Nádherný – s jeho zdmi, bazarem a mnoha budovami. Předkové dnešních Turků projevovali po staletí úctu tím, že si tohoto města velice vážili.

To je samozřejmě šlechtí, nicméně není to důvod k překreslení politické mapy Blízkého východu a už vůbec ne k provokativním prohlášením, jaké je uvedeno výše.

Kdyby podobně uvažovali představitelé jiných států, máme tu třetí světovou válku. (I České království mělo v dávných staletích jiné hranice než dnešní Česká republika a sotva napadne jakéhokoliv českého prezidenta tvrdit, že to či ono město, které patří jinému státu, „je naše“.)

Erdogan dále pravil:

V tomto městě, které jsme během první světové války museli opustit v slzách, je stále možné narazit na stopy osmanského odporu. Jeruzalém je tedy naše město, město od nás. Naše první kibla (místo, kam se muslimové otáčejí tváří při modlitbě; dnes je to ovšem Mekka - LS), Al-Aqsa, a Skalní dóm v Jeruzalémě jsou symbolické mešity naší víry. Kromě toho je toto město domovem svatých míst křesťanství a judaismu.

Je jistě chvályhodné, že turecký vládce uznává i křesťanská a židovská svatá místa v Jeruzalémě (sotva může jejich existenci popřít), ovšem logika obsažená v předchozích větách je ohromující.

Stejně jako tvrzení o okupaci „země palestinského lidu, který byl obyvatelem Jeruzaléma a (tamního) regionu po tisíce let“.

Vskutku svérázný výklad historie. Půjde-li to takto dál, brzy se dozvíme, že „Palestinci“ (myšleno zřejmě Arabové) žili v Zemi izraelské od nepaměti, zatímco první Židé se v ní objevili až se vznikem sionistického hnutí. Od Erdogana se můžeme nadít čehokoli. (Převedeno v jisté nadsázce do našich poměrů: někteří bývalí sudetští Němci také vyvolávají dojem, že druhá světová válka začala až jejich vyhnáním z československého pohraničí.)