Další marný pokus o obnovu izraelsko-palestinských jednání

Jedním z bodů poslední cesty americké ministryně zahraničí Hillary Clintonové byl další pokus o oživení mírového procesu mezi Izraelem a Palestinci. Byl ale spíše formální, protože bylo jasné, že opět nic nepřinese. Izraelsko-palestinská jednání neprobíhají už přes dva roky.

Palestinská samospráva Mahmúda Abbáse stále požaduje zmrazení výstavby židovských osad na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě jako předběžnou podmínku rozhovorů, zatímco izraelský premiér Benjamin Netanjahu chce jednat bez podmínek a tvrdí, že výstavbu už jednou zastavil a Palestinci stejně nejednali.

Přesto spolu obě strany udržují kontakty na úrovni vyjednavačů Saíba Irikáta a Jicchaka Molcha. Ti v uplynulých týdnech diskutovali o izraelských vstřícných gestech, která by Abbáse přiměla k osobnímu setkání s Netanjahuem, který o ně na rozdíl od Abbáse velmi stojí. Abbás k němu vyjádřil opatrnou ochotu, ale podmínil je dodávkou nových zbraní pro palestinské bezpečnostní složky na Západním břehu a propuštěním 123 palestinských vězňů, kteří si odpykávají tresty za teroristické činy z doby před rokem 1993.

Netanjahu s obojím souhlasil a nabídl postupnou výměnu starých zbraní za nové a osvobození vězňů ve čtyřech fázích do konce letošního roku. Abbás to ale odmítl – chce mít všechno najednou a hned a Izrael k tomu stejně musí ještě zmrazit výstavbu osad, vzkázal. Potvrdil tak to, co dlouhodobě tvrdí Netanjahu – Palestinci jednat nechtějí a jen si vymýšlejí stále další důvody a podmínky.

Nejprve to byly jen osady na Západním břehu a Izrael jejich výstavbu v listopadu 2009 skutečně na deset měsíců zastavil. Abbás ale prvních devět promarnil, k jednacímu stolu usedl až měsíc před vypršením moratoria a po celou dobu neplodných rozhovorů požadoval jeho prodloužení. Pak připojil zmrazení výstavby ve východním Jeruzalémě, předběžný izraelský závazek, že budoucí palestinský stát bude mít hranice z roku 1967, propuštění vězňů a zastavení izraelských vojenských akcí na Západním břehu. Navíc stále vyhrožuje, že když Izrael podmínky nesplní, zase požádá OSN o jednostranné vyhlášení Palestiny, přestože už jednou v Radě bezpečnosti neuspěl.

Celý svět prosí Palestince, aby jednali o vzniku vlastního státu, ale ti zatvrzele odmítají. Mnohem lepší je dostávat zahraniční finanční prostředky jako okupovaný národ. Peníze však v poslední době váznou a samospráva je v nejvážnější finanční krizi od svého vzniku před dvaceti lety. Státní zaměstnanci dostali v červnu jen 60 % svého platu, současné dluhy samosprávy se odhadují na jednu a půl miliardy dolarů a Abbás objíždí arabské země a prosí o pomoc. Zatím však uspěl jen v Saúdské Arábii, která mu slíbila 100 milionů.

Pomoc mu nabídl i Netanjahu, ale ani to Abbáse neobměkčilo k jednání. Izrael navrhl nový mechanismus vyplácení palestinských cel a daní, který samosprávě umožní dostávat o 50 milionů šekelů měsíčně víc než doposud, a dokonce požádal Mezinárodní měnový fond o půjčku pro samosprávu, která to nemůže udělat sama, protože není suverénní stát. Fond ale žádost zamítl.

Hillary Clintonová dobře ví, že Abbás s Izraelem jednat nebude. Skutečným důvodem její návštěvy Jeruzaléma a hlavním tématem jednání byl Írán a přesvědčování Netanjahua, aby odložil případný vojenský útok na jeho jaderná zařízení. Hovořilo se i o Egyptě, jeho novém islamistickém prezidentovi a budoucnosti izraelsko-egyptské mírové smlouvy i o občanské válce v Sýrii. Pro Izrael i Spojené státy jsou tato témata v současnosti mnohem důležitější.

Byl to Barack Obama, který po svém nástupu do Bílého domu přišel s požadavkem zmrazení výstavby izraelských osad, a mírová jednání tím natrvalo pohřbil, protože už nedokázal vymyslet, jak ze slepé uličky této podmínky dostat Abbáse, který se do ní nadšeně nacpal. Tento týden Palestinci po setkání s Clintonovou uvedli, že "nepřivezla žádné nové nápady" a oni obnovu mírových jednání až do amerických prezidentských voleb neočekávají.

Za současného obsazení hlavních rolí ji nelze čekat vůbec. Obama je bezradný, Netanjahu tvrdohlavý a Abbás příliš zbabělý, než aby udělal sebemenší ústupek. Teď už k tomu navíc ani nemá mandát. Jeho čtyřleté předsednictví oficiálně skončilo před více než třemi lety a předseda vládne pouze na základě jeho sporného prodloužení, které neschválil zákonodárný sbor. Ani když mandát měl, nepřijal před čtyřmi lety velkorysý návrh premiéra Ehuda Olmerta, který Palestincům nabízel i východní Jeruzalém. Žádný ústupek nikdy neudělal ani Jásir Arafat, který měl pevnou pozici zbožňovaného vůdce a mohl si kompromisy dovolit. Od slabého, nerozhodného a stále méně oblíbeného Abbáse je nelze čekat už vůbec.