Hamasu se nepodařilo získat žádného partnera do palestinské vlády, která bude proto složená výlučně z členů Hamasu a několika technokratů; ve svém programu tato vláda nepřijala ani jeden požadavek Izraele a mezinárodních činitelů – totiž uznat Izrael, vzdát se ozbrojených forem boje a respektovat v minulosti uzavřené smlouvy a dohody s Izraelem. Tato vláda a tento program musí vyvolat hluboký nesouhlas palestinského prezidenta Mahmuda Abbase (Abu Mazena). Zřejmě bude chtít vládu Hamasu „ochočit“, avšak podle příznaků (i podle své povahy) se však Abbas chce vyhnout otevřené konfrontaci, a proto neodmítne potvrdit složení vlády, ani nebude přímo vetovat její program. Namísto toho asi zvolí obchvatnou taktiku.

Nástrojem této taktiky bude asi Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Ta reprezentuje všechny Palestince, zatímco autonomní Palestinská správa pouze Palestince žijící v Předjordánsku a v oblasti Gázy. Byla to OOP, která uzavřela v roce 1993 v Oslu dohodu s Izraelem, na jejímž základě pak vznikla autonomní Palestinská správa. Mahmud Abbas je předsedou Palestinské správy, zároveň však i předsedou Výkonného výboru OOP. Hamas není členem OOP, přes pokusy v minulosti zařadit ho do jejich řad. OOP je tedy nadřazená Palestinské správě; čili OOP a osobně Abbas mají právo vznést námitky vůči složení palestinské vlády a vůči jejímu programu. Až po zařazení námitek OOP do programu vlády má být program vlády předložen ke schválení parlamentu v Ramallahu. Nevyhoví-li vláda požadavkům OOP, bude mít Abbas plné morální i politické právo odmítnout její schválení.

Stane se tak však až v dubnu, po izraelských parlamentních volbách 28. března. Tehdy totiž povolí tlak volební kampaně, jenž nyní nutí izraelskou vládu – lépe řečeno vládní stranu Kadima a úřadujícího premiera Ehuda Olmerta – mluvit dvojím hlasem, aby neodradil ani pravicové, ani levicové voliče: na jedné straně slibuje likvidaci židovských osad, v nichž žije asi 90 tisíc osadníků, na druhé straně dává příkazy pro novou výstavbu v osadách; na jedné straně prohlašuje, že s hamasovskou vládou přeruší veškeré kontakty a jednostranně určí budoucí hranice Izraele, na druhé straně ústy ministryně zahraničí Cipi Livniové říká, že „jednostranný ústup je pouze poslední opce, jenom nebude-li možnost dohody s Palestinci“. Avšak s jakými Palestinci, ne-li se zvolenou palestinskou vládou? Ovšem, jenom „uzná-li tato vláda Izrael, bude respektovat dohody a vzdá-li se terorizmu“. Čili s „ochočenou“ hamasovskou vládou.

Je třeba času, aby se to všechno vyjasnilo. A Mahmud Abbas hraje o čas.

Tel-Aviv