Boj o udržení Palestinců při jednání s Izraelem

Pětkrát se od začátku roku sešli izraelští a palestinští vyjednavači v Ammánu, aby podle přání mezinárodní Čtyřky porovnali své představy o hranicích budoucí samostatné Palestiny a bezpečnostních zárukách pro Izrael.

A nyní značné množství mezinárodních představitelů vynakládá nemalé úsilí k přesvědčení Palestinců, aby v jednání vytrvali, protože ti označili středeční schůzku za poslední a další rozhovory za zbytečné.

Přestože obě strany slíbily jordánským hostitelům, že nebudou zveřejňovat žádné podrobnosti, z jednání leccos uniklo. Vyšlo tak najevo, že na třetí schůzce se palestinský vyjednavač Saíb Irikát pohádal se svým izraelským protějškem Jicchakem Molchem kvůli přítomnosti předem neohlášeného bezpečnostního experta, že Palestinci se izraelskému návrhu vysmáli a označili ho za "středoškolskou kompozici o míru", a ne za seriózní podklad, a že Molcho podle nich do Ammánu nic nového nepřinesl.

Sami však po celou dobu jednání trvali na svých tradičních požadavcích, aby Izrael uznal hranice Palestiny z roku 1967 a zastavil výstavbu židovských osad na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě. A protože to neudělal, Palestinci prohlásili rozhovory za neúspěšné a obvinili Izrael, že je zmařil. Ve čtvrtek vypršel tříměsíční termín, do kterého chtěla Čtyřka posoudit představy obou stran a posunout se k dalšímu jednání, které by podle jejího poněkud nerealistického plánu mělo skončit mírovou dohodou do konce tohoto roku.

Palestinci už předem avizovali, že jestli pokrok v ammánských rozhovorech nenastane, nebudou v nich po čtvrtku pokračovat a zřejmě se znovu obrátí na OSN s žádostí o jednostranné, avšak v praxi bezcenné uznání samostatné Palestiny. To si nepřeje Izrael ani Spojené státy a část Evropské unie; a po přijetí Palestinců za členy UNESCO, které skončilo stažením amerických členských příspěvků, z toho nemá radost ani generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Tento týden se proto rozběhl diplomatický kolotoč podobný absurdnímu divadlu – celý svět prosí Palestince, aby byli tak hodní a jednali o vzniku vlastního státu.

Ve středu přijela do Izraele evropská ministryně zahraničí Catherine Ashtonová. Předsedu palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse přemlouvala, aby neodcházel od jednacího stolu, a izraelského premiéra Binjamina Netanjahua k vstřícným gestům, která by Palestince obměkčila, jako je propuštění palestinských vězňů nebo předání dalšího území Západního břehu pod palestinskou bezpečnostní kontrolu. Jakoby náhodou Evropská unie v tentýž den darovala Výboru OSN pro palestinské uprchlíky historicky nejvyšší jednorázovou částku ve výši 71 milionů dolarů. Abbáse přesvědčoval i jordánský král Abdulláh, angažuje se zmocněnec Čtyřky Tony Blair a na Blízký východ se chystá i Pan Ki-mun. Abbás se dozvěděl, že má v jednání pokračovat, i při své nedávné návštěvě Německa, Británie i Ruska a Spojené státy mu připomněly, že žádost o samostatnou Palestinu v Radě bezpečnosti nemá naději na úspěch. Nestalo se ani to, v co Palestinci doufali – žádná země neoznačila za viníka dosavadního neúspěchu rozhovorů Izrael.

Nepoučitelný Abbás jako vždy vyšplhal na příliš vysoký strom a teď neví jak dolů. Opět se vlastní vinou ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. Po měsících zatvrzelého podmiňování obnovy mírových rozhovorů svými požadavky podlehl mezinárodnímu tlaku a souhlasil s jednáním zmocněnců, což rozladilo mnoho Palestinců, kteří uspořádali několik protestních demonstrací. A teď ho ještě větší mezinárodní tlak nutí, aby ve svém kritizovaném počínání pokračoval. Když ale kritikům vyhoví a jednání zastaví, může samospráva přijít nejen o mnoho peněz, zejména amerických, ale i o přízeň klíčových evropských států, které tolik potřebuje.

A tak se Abbás jako vždy rozhodl zbavit zodpovědnosti a nechat rozhodnutí na Lize arabských států a svém hnutí Fatah. Oba orgány mu dají rozhřešení příští týden a minimálně do té doby Palestinci s Izraelem jednat nebudou.

Izraelští představitelé jsou optimisté. Podle nich si Abbás navzdory siláckým prohlášením nedovolí rozhněvat celou Čtyřku a zejména Palestincům tolik oddanou Evropskou unii. Kromě něj si pokračování rozhovorů přejí úplně všichni, na jejichž pomoci je samospráva závislá. Palestinci zkrátka v podstatě nemají jinou volbu než jednat dál.

Přesto by se v zápalu úporného boje o udržení Palestinců u jednacího stolu nemělo zapomínat na realitu – na obrovskou a v současnosti zjevně nepřeklenutelnou propast mezi názory obou stran na řešení blízkovýchodního konfliktu. S dvěma tak zatvrzelými a vzájemně nedůvěřivými hráči, jako je Abbás a Netanjahu, pokračující jednání průlom sotva přinesou.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6