Ty dvě zprávy se objevily na serverech ve stejný den. V neděli 19/3. Pocházejí ze dvou oblastí Blízkého východu, na něž má svět zcela odlišný pohled. A jakkoli spolu nesouvisejí, dávají možnost porovnávat.

Je ale co?

Zastávka první: Pásmo Gazy. Tomu vládne teroristické hnutí Hamas. Vládne se vším všudy, disponuje tedy i vlastní justiční mašinerií, tedy i vojenskými soudy. A ty odsoudily dva dealery drog k trestu smrti. Jeden má být zastřelen, druhý oběšen. Tento zdánlivě pozoruhodný rozdíl je dán tím, že jeden pachatel je poddůstojníkem tamní bezpečnosti a druhý zřejmě civilista.

Oba byli lapeni při pašování marihuany, opia a tramadolu (teroristé trestají i za léky proti bolesti), které do Pásma dopravovali tunely, jež si Gazané vybudovali na hranicích s Egyptem (a které se Egypt snaží likvidovat – nikoli se stoprocentním efektem, jak je vidět).

Zajímavé je, že původně byli oba pašeráci odsouzeni k lehčím trestům, patrně k několika letům v žaláři, nicméně „ministerstvo vnitra“ teroristického režimu usoudilo, že by tím nebyli obchodníci s narkotiky dostatečně odstrašeni, a tak přistoupili k exemplárnímu potrestání.

Je to první případ, kdy bude v Pásmu někdo popraven kvůli drogovému deliktu poté, co se Hamas ujal před deseti lety vlády. Podle prohlášení soudu takovéto akce (pašování drog) představují hrozbu pro palestinskou národní bezpečnost, a to s ohledem na její ekonomickou i politickou dimenzi.

Úřady v Pásmu si ovšem neodpustily nesmyslný komentář, v němž vinu za průnik narkotik na své území kladou Izraeli, který se prý tímto způsobem snaží škodit palestinské společnosti. V prohlášení „ministerstva vnitra“ se říká, že „co se Izraeli nepodařilo dosáhnout prostřednictvím války a obležení, nepodaří se mu ani pomocí šíření drog“. Jaksi přitom pozapomnělo na to, že drogy v této kauze byly do Pásma pašovány nikoli z Izraele, ale z Egypta, jak již zmíněno.

Zastávka druhá: Možná si někteří vzpomenou na teroristický útok z 19/11/2015, který byl spáchán na silniční křižovatce Guš Ecion v Judeji, severně od Hebronu. Palestinský Arab tam tehdy zavraždil amerického studenta Ezru Schwartze, izraelského učitele Jaakova Dona a také svého soukmenovce Šadiho Arafeha, Araba z Hebronu.

Teroristou byl Mohammed Al Kharoub, který měl ten den narozeniny a jak později vypověděl, tímto krvavým útokem je oslavil. Vskutku zvláštní způsob. Nedosti na tom. Jeho matka novinářům řekla, že je na svého syna hrdá. Zvrácenější uvažování si sotva lze představit.

V neděli 19/3 bylo oznámeno, že Al Kharoub byl izraelským vojenským soudem potrestán čtyřmi doživotními tresty. Jinými slovy, pokud se nestane součástí nějaké výměny, stráví zbytek života za mřížemi a Palestinská arabská samospráva bude mít dalšího „mučedníka“, na jehož konto může za tři vraždy posílat měsíc co měsíc tučnou finanční odměnu (což je běžná praxe Abbásova režimu vládnoucího na autonomním území na Západním břehu).

Můžeme tedy porovnávat, i když možná ani není co. Poměřovat justiční poměry demokratického právního státu s tím, jak funguje soudní mašinerie v teroristickém režimu, by znamenalo dopouštět se urážky Izraele. V každém případě je ale užitečné si oba příběhy zapamatovat. Neboť: jedni - ti, na něž svět nedá dopustit - popravují i za pašování drog, zatímco druzí - světem soustavně plísnění - nepopravují vůbec a i za ty nejotřesnější vraždy udělí nanejvýš doživotí. A dokud vás režim nepopraví, vždycky máte nějakou šanci, že se z kriminálu dostanete. Stovky Arabů, vyměněných třeba i jen za těla padlých izraelských vojáků, by mohly vyprávět.

Vojenský soud teroristického hnutí Hamas v Gaze. Morální dilema tkví v tom, že zde vykonává „spravedlnost“ organizace, která posílá své lidi vraždit nevinné Izraelce. (Zdroj: Ynetnews)

Izraelská realita. Vojenská hlídka v oblasti křižovatky Guš Ecion čtyři dny po teroristickém útoku popsaném v článku. (Zdroj: Times of Israel)