Na zprávu o ustavení palestinské vlády národní jednoty reagovali arabští politici příznivě, ti izraelští a představitelé EU spíš s výhradami. Dohodu hnutí Fatah a Hamás podepsali ve čtvrtek pozdě večer v Mekce, za přítomnosti „neodolatelného sponzora“, saúdského krále Abdalláha. Podle dohody bude předsedou vlády národní jednoty představitel Hamásu, Ismaíl Haníja, jeho náměstek bude jmenován z řad Fatahu. Hamásu bude přiděleno devět ministerských křesel, Fatah dostane šest, čtyři ministerská křesla obsadí zástupci menších hnutí a vedení tří nejdůležitějších ministerstev – vnitra, zahraničí a financí – bude svěřeno nezávislým odborníkům. Hamás tedy nebude mít ve vládě většinu.

Podle pověřovací listiny, kterou podepsal prezident Mahmúd Abbás, vláda bude povinna přijmout v minulosti podepsané izraelsko-palestinské dohody, „pokud tyto nejsou v protikladu se zájmy palestinského lidu“. Kdyby dohodu, které se v budoucnosti dosáhne, vláda neschválila, bude mírová smlouva předložena ke schválení lidovému referendu. Dosáhlo se také dohody o změně statutu Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), a to tak, aby v ní dostaly místo také Hamás a Islámský džihád.

Prezident Abbás vyjádřil naději, že mezinárodní společenství novou vládu uzná, a v první řadě, že bude obnovena hospodářská a finanční pomoc Palestincům. Je jeho naděje oprávněná? Izraelský premiér Ehud Olmert prohlásil, že Izrael bude ochoten jednat s novou palestinskou vládou, jedině splní-li požadavky „kvarteta“ (OSN, Spojené státy, Evropská unie a Rusko), čili uzná-li Izrael, přizná platnost dřívějších dohod s Izraelem a zřekne-li se terorismu. V podobném duchu se vyjádřili také představitelé Evropské unie, zatímco americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová řekla, že Američané nebudou jednat s představiteli Hamásu ani po ustavení vlády národní jednoty. Je třeba mnoho dobré vůle – a kde ji vzít? –, aby se Izrael a velmoci přesvědčily, že dohoda o ustavení nové palestinské vlády splňuje tyto podmínky.

Palestinci – a to bez výjimky od Abbáse až po Haníju – však doufají, že alespoň arabské státy obnoví tok finanční a hospodářské pomoci. Snad ano.

LN, 10.2.2007