Aby byly jeho ostatky potupně spáleny a popel vhozen do Temže? Šílený nápad? Jistě. Přivedla mě k němu myšlenka neméně šílená.

Mauretánie hostila v pondělí (25/7) summit Arabské ligy. Chyběly sice některé hlavy států (mj. egyptský prezident – měl důležitější věci na programu, a saúdský monarcha – zdravotní důvody), nechyběla ovšem delegace Palestinské autonomie (PA), jejíž ministr zahraničí Maliki oznámil něco, co musí každého normálního člověka šokovat a ptát se, jestli se v Ramalláhu dočista nezbláznili.

Maliki uvedl, že PA bude žalovat Velkou Británii. Za co? Za vydání dokumentu známého jako Balfourova deklarace. Ten spatřil světlo světa před sto lety, v listopadu 1917, a tehdejší britská vláda slovy svého ministra zahraničí Arthura Balfoura (v minulosti sloužil také jako premiér, proto ten titulek) uvedla, že pohlíží příznivě na zřízení národního domova židovského lidu v Palestině. Jednalo se o jeden z milníků v mnohaletém úsilí sionistického hnutí: bylo uznáno přirozené právo Židů na návrat do jejich pravlasti, do Země izraelské. Balfourova deklarace se stala součástí mezinárodního práva. Jde o jeden ze základních kamenů blízkovýchodního politického uspořádání.

Připomeňme, že když Británie získala od Společnosti národů Palestinu jako mandátní území, jedním z hlavních cílů tohoto kroku byla realizace Balfourovy deklarace. Pojem „Palestina“ se v průběhu dalších let teritoriálně proměňoval: na začátku 20. let XX. století bylo stanoveno, že národním domovem židovského národa bude území na západ od řeky Jordánu včetně Jeruzaléma, nikoli tedy také Zajordánsko, které bylo v původním pojetí součástí „Palestiny“, a tuto úpravu (pro Židy nepříznivou) pak potvrdila Společnost národů. Jinak řečeno: „Palestina“ v tom teritoriálním rozsahu, v jakém existovala jako britský mandát do roku 1948, byla mezinárodně uznána jako národní domov židovského národa.

Pokud nyní představitelé palestinských Arabů přichází s tím, že chtějí Balfourovu deklaraci soudně zpochybnit (detail u jakého soudu nechme stranou), pak se musíme zeptat, o co jim vlastně jde? Nejenže odmítají uznat Izrael jako židovský stát (přičemž tzv. Stát Palestina je jimi samotnými vnímán jako arabský stát), ale v mediálně dostupném zdůvodnění tohoto svého rozhodnutí uvádějí neuvěřitelnou argumentaci:

1/ Británie je kvůli vydání Balfourovy deklarace zodpovědná za zločiny, které Izrael spáchal od roku 1948 (vznik státu).

2/ Slovy ministra Malikiho: Deklarace „dala lidem, kteří sem nepatří něco, co nebylo jejich“.

Bod 1 je tak nesmyslný, že nestojí za reakci. K bodu 2: Pokud si lídři palestinských Arabů vážně myslí, že Židé nepatří do Izraele a že ti z nich, kdo se vraceli z diaspory do své pravlasti, dostávali něco, co nebylo jejich, pak se musíme zeptat, kde berou Arabové právo tvrdit, že do Země izraelské patří oni a že ta zem je jejich? Stačí si přece zopakovat základy blízkovýchodních dějin.

Ale nejen to. Pokud je to, co zaznělo na summitu v Mauretánii myšleno vážně, není jasné, jestli má izraelská strana s palestinskými Araby ještě o čem jednat. Pakliže Izrael jako židovský stát neuznávají a nyní tvrdí, že Židé do své země nepatří a berou si co není jejich. Koho to tedy je? No ovšem: Arabů. Celá historická Palestina, tedy nejen Západní břeh a Pásmo Gazy, ale i Izrael z hranic 1949-1967 patří přece Arabům. Neříkají to na rovinu, ale nepřímo. Například tím, že chtějí dát k soudu Londýn kvůli Balfourově deklaraci. Čímž se dostáváme na samotný začátek arabsko-izraelského konfliktu. Ten tenkrát, před desetiletími, začal proto, že Arabové neuznali právo Židů na návrat do jejich pravlasti a na zřízení novodobého židovského státu v této pravlasti.

V britské (anglické) historii jsou známy případy, kdy byli významní lidé exhumováni a poté jako zločinci znovu potupně „popraveni“. V roce 1428 byly vykopány ostatky předchůdce reformace Jana Viklefa, který byl jako kacíř posmrtně spálen a jeho popel vsypán do řeky. Roku 1661 byl z hrobu vyjmut Oliver Cromwell a jeho zetlelé tělo bylo oběšeno.

Odtud je už jen krůček k úvaze, zda by neměl být i lord Balfour exhumován a posmrtně „popraven“, neboť na oné deklaraci, kvůli níž chtějí Palestinci žalovat Londýn, je přece jeho podpis. Ano, je to stupidní myšlenka. Úplně stejně stupidní jako nápad palestinského ministra zahraničí přednesený na summitu v Mauretánii.

Jen bych podotkl, že jsem to nebyl já, kdo si začal.