Na úvod bych rád předeslal, že lovec nejsem a trofejní lov je pro mě osobně nepochopitelný. Proti lovu pro maso nic nemám, vegetarián nejsem.
Respektuji odvahu a um člověka, který uloví buvola ze země lukem (tato extrémně nebezpečná zvířata, zejména staří a mrzutí samci, nazývaní dagger boys, se běžně loví z vrtulníku), ale potřebu dokazovat si něco tímto způsobem nemám.

V posledních několika letech se na Západě v tradičních i sociálních médiích vzedmula vlna odporu proti trofejnímu lovu v Africe. Jedním z důvodů bylo v roce 2015 zastřelení populárního lva Cecila v Zimbabwe americkým lovcem a legální odstřel nosorožce dvourohého v Namibii v témže roce, kdy povolení k lovu bylo vydraženo v aukci za 350 000 dolarů. Zastřelený samec byl považovaný za nadbytečného v národním plánu pro záchranu černých nosorožců a vydražená částka byla použita k další ochraně přírody v Namibii.

V reakci na to některé letecké společnosti začaly odmítat přepravu loveckých trofejí, mezi nimi British Airways, Lufthansa, Emirates, South African Airways, KLM, Air France a další.

Místa, ve kterých se v jižní Africe loví, můžeme rozdělit na komunitní oblasti a privátní lovecké farmy nebo koncese.

Typický příklad lovu na území lokálních komunit je Botswana. Botswanu lze označit za výkladní skříň Afriky. Díky zisku z těžby diamantů je poměrně bohatá, úroveň korupce relativně nízká a i díky tomu je ochrana divoké přírody na dobré úrovni. V Botswaně se od devadesátých let dvacátého století začala prosazovat správa přírodních zdrojů prostřednictvím místních komunit (Community-based Natural Resource Management - CBNRM).

Možnost podílet se na správě a zisku z přírodního bohatství země byla komunitám dána na základě teorie sociální výměny. Pokud z něčeho máte užitek, tak to nezničíte a budete se o to starat. Cílem byla win-win situace, kdy díky přímému zisku z přírodního bohatství na svém území komunity zbohatnou, a proto budou motivovány ho chránit. Trofejní lov na komunitním území byl realizován pomocí kvót na zejména starší samce, jejichž přínos k obnově populace je již omezený.

V následujícím obrázku jsi můžeme prohlédnout rozdělení příjmů komunit z území v jejich správě:

V lednu 2014 byl v Botswaně na základě zprávy NGO Elephant without borders, která deklarovala dramatický úbytek populace 11 druhů divoké zvěře, zakázán trofejní lov. Po zákazu poklesly příjmy komunit. Jen v distriktu delty Okavanga v roce 2014 o přibližně 45 % (7 000 000 pul = cca 14 000 000 korun) a došlo ke ztrátě 200 pracovních míst. Následně bylo nutné omezit komunitní projekty. Došlo k zastavení distribuce masa z úlovků, kdy méně žádané maso (slon, hyena, lev, …) bylo rozdáváno, lepší (kudu, buvol, pakůň, …) částečně rozdáváno a částečně draženo.

V roce 2014 bylo zaznamenáno 323 případů pytláctví oproti 309 případům v roce 2012. To se nemusí zdát mnoho, ale odhaduje se, že ročně se upytlačí v deltě Okavanga 4000 zvířat, tudíž reálné počty zvířat jsou vyšší. Hlavně ale došlo k zvrácení dlouhodobé tendence poklesu pytláctví. Vrátil se negativní postoj místních k ochraně přírody jako k omezující „buzeraci“ úřadů. Cituji šedesátiletého Jimmyho Baitsholedi Ntemu:
„Předtím, když se lovilo, chtěli jsme ty zvířata chránit, protože jsme z nich něco měli. Teď z nich nic nemáme. Sloni a buvoli pustoší naše pole a večer se do kraalů plíží lvi …“.

Původní myšlenka byla, že lov nahradí foto safari. Bohužel ne všechna místa jsou turisticky atraktivní. Pro turisty je potřeba koncentrovaná populace co nejvíce atraktivních druhů zvěře, nejlépe velká pětka (slon, lev, levhart, buvol a nosorožec) a přehledná a fotogenická krajina, kde na zvířata uvidí. Pokud turista bude jezdit celý den a uvidí maximálně pár zadků kudu v zaprášeném křoví a springboky (antilopy skákavé), spokojený rozhodně nebude. Mnozí lidé si africkou krajinu představují podle filmů a dokumentů jako oplývající stády antilop, slonů žiraf a pakoňů spolu se smečkami líně se povalujících se lvů. Ve skutečnosti například v CKGR (Kalahari) můžete jet v zimě celý den autem a narazíte jen na písek, šedivé suché keře a stromy a když budete mít štěstí, přeskočí vám antilopa losí přes cestu.

V Botswaně byl lov obnoven v roce 2019. Mimo jiné i kvůli neúnosnému nárůstu sloní populace, což naneštěstí není tak pozitivní, jak by se mohlo zdát, ale spíše indikátor špatné situace v okolních státech. Sloni jsou chytrá zvířata a stahují se tam, kde jsou v bezpečí. To je ale na samostatný článek.

V JAR jsou velká zvířata lovena téměř výhradně na privátních loveckých rančích. Čistě loveckých rančů je přibližně 9000* a jejich průměrná rozloha je 2048 ha. Příjem z lovu a prodeje živých zvířat je ročně průměrně 5560 dolarů. Průměrná investice do malé farmy je 170 000 dolarů, do velké přibližně 1 000 000 dolarů. Průměrná cena za hektar je například v Lowveldu v JAR podle atraktivity 200 – 400 dolarů. Z těchto čísel je vidět, že provozování lovecké farmy v JAR není příliš lukrativní podnikání. Jedna z hlavních realitek soustředících se na lovecké farmy varuje na své webové stránce: “Lovecké farmy jsou atraktivní byznys a lidé s ním začínají z jiných než čistě ekonomických důvodů. Výdělek z lovecké farmy neodpovídá její ceně … Nepokoušejte se přesvědčit investory , čísla to nepodpoří … můžete je využívat, jako většina majitelů, jako hračku pro bohaté.”

Lovecké farmy trápí obdobné neduhy jako naše myslivecké honitby. Přemnožování lovných druhů zvěře a likvidace velkých predátorů. K tomu můžeme připočíst introdukci nepůvodních druhů, genetické manipulace a neetické praktiky. Z nich je nejznámější tzv. Canned Hunting nebo, pokud to omezíme na lvy, Canned Lions (lvi z konzervy). Jedná se o to, že lovné zvíře (nejčastěji lev) je odchováno v zajetí a těsně před lovem je vypuštěno a odstřeleno v omezeném prostoru v rozsahu přibližně od 100 do 1000 ha.

Ideální pro ochranu divoké přírody je podporování odstranění plotů mezi sousedícími loveckými ranči a vytváření velkých chráněných území. Rozšíření prostoru umožní přirozenější druhovou skladbu i počet zvěře a omezení zásahů člověka. Větší plocha umožní existenci velkých predátorů a dalších atraktivních druhů, které následně umožní rozšířit nabídku o ekoturismus a lov atraktivních trofejních zvířat s vyšší přidanou hodnotou (v rozsahu 2 – 5 % dospělé populace samců). Průměrná cena za noc na loveckém ranči s velkou pětkou (slon, nosorožec, lev, levhart, buvol) je 277 dolarů proti 88 dolarů na ranči, ve kterém nejsou.

Proč se tedy postavit za lovce a trofejní lov? Zcela pragmaticky, pomáhá divokým zvířatům přežít na kontinentu, kde místa pro ně rychle ubývá.

Buš spasená domácím dobytkem

Pokud se zakáže trofejní lov a zruší se lovecké koncese a farmy, tak na jejich území nevznikne divoká krajina, kde se zvířata budou svobodně prohánět jako ve Lvím králi, ale převážně pastviny pro dobytek nebo pole. Zemědělská činnost místních obyvatel představuje trvalý tlak i na národní parky a je velmi výhodné, když je chráněné území obkrouženo nárazníkovým pásmem loveckých koncesí, takže divoká zvířata nejsou zatlačována dovnitř parku postupně pronikajícím pasoucím se dobytkem nebo novými políčky. Z osobní zkušeností, známý má koncesi v národním parku Quirimbas v severním Mozambiku, na které se pokoušel zachránit zbytky populace slonů v parku před pytláctvím sponzorovaným Číňany a organizovaným ředitelem parku. Když mu došly peníze a musel propustit své rangery, vesnice sousedící s parkem začala okamžitě posouvat svá políčka směrem do parku o několik set metrů za rok.

V Keni je lov zakázán od roku 1977 a přesto do té doby došlo k poklesu počtu velkých savců téměř o 70 %. Problémem není lov, ale zmenšování životního prostoru kvůli tlaku chovu domácích zvířat a zemědělství obecně.

Navíc nejde pouze o majestátní velké savce, které jsou pro mnoho lidí symbolem Afriky. Přeměna savany nebo mopanového lesa do pastviny představuje zásadní změnu ekosystému. O místo k životu přijde mnoho druhů drobných savců, ptáků, plazů a hmyzu.

Můžeme obdivovat nádhernou africkou přírodu, ale nebuďme pokrytečtí, vzpomeňme si například na vášně a hysterii ohledně pár kusů vlků na našem území. Když u nás není místo pro vlky, proč by si obyvatelé subsaharské Afriky měli komplikovat život soužitím se slony, nosorožci, lvy, buvoly, hrochy, hyenami a dalšími velkými savci?

Pokud se nestane něco neočekávaného, v Africe zbydou divoká zvířata pouze v chráněných území, která si na sebe vydělají. To znamená národní parky sponzorované ekoturismem a lovecké koncese a farmy, které sponzoruje trofejní lov. Jak se anglicky říká: „If it pays, it stays.“

Pokrytecký sentiment, ideologické zanícení ani pseudonáboženský fanatismus k ochraně přírody, nejen africké, nepomůže. Stále se učme kompromisu a umění naslouchat a spolupracovat. Ve prospěch všech velkých i malých stvoření na této nádherné planetě.

* údaje z roku 2009

Zdroje:
UICN/PACO (2009). La grande chasse en Afrique de l’’Ouest: quelle contribution à la conservation?
Joseph Mbaiwa - University of Botswana (2017) Effects of the safari hunting tourism ban on rural livelihoods and wildlife conservation in Northern Botswana
Stasja Koot (2019) The Limits of Economic Benefits: Adding Social Affordances to the Analysis of Trophy Hunting of the Khwe and Ju/’hoansi in Namibian Community-Based Natural Resource Management.