Ano, je to tak a já to miluju!

Nejde o to, že jsme drobeček ve vesmíru. Ten náš Svět je malý i pro nás samotné.

Jsou úžasná setkání, která byste si nepředstavili ani v krásném snu. Všechno se určitě děje za nějakým účelem! Dnes opět...a hned dvakrát! Výjimečný den! Jako když padají Perseidy. Příště vám o tom jednom napíšu. Teď jedno z těch mých dřívějších:

Onehdá jsem vyhrál jízdu od jednoho hotelu ve Vestci u Prahy do centra metropole. Nastupují dva pánové. Mají po firemním školení a jedou se po náročném dni odměnit ke Zlatému tygrovi dobrým plzeňským, na které se právem těší.

Když už gróňajú v Práglu, po fachačce fofrem hrnó taxálem na holpec čechrovat s cajzlama ve štatlu špicové plnotučné bahno, než hodí chrupnu!

Protože mám rád dialekty, z jednoho totiž slyším Brno a z druhého Opavu. Ale ne, v ten čas to nebyl hantec, jen brněnský přízvuk. Jinak bych fakt nestíhal a přemýšlel bych dlouho nad národností klienta...

Občas se mě zákazníci ptají, nevím proč, jestli jsem z Moravy. Jsem kojený Vltavou. Originál Pražák. A ani to mi nechtějí věřit, protože jsme patrně vzácný, vymírající druh. Všichni nadávají na Pražáky, ale kolik nás tu v Praze vlastně zbylo?

Asi tak, jako mi kamarád vždy komentoval páteční odpolední dopravní špičku:

„To víš, všichni Pražáci jedou domů na Moravu!“

Asi ale občas použiji v hovoru výraz, který není zrovna pražský... líbí se mi to. Ta ni? Bo je to fajne!

Debata z vojny, kde byla směs všech různých „odrůd“:

„Půjč mi mejdlo.“
„Co že chceš? Snad mydlo!“
„Co je to mydlo? Kdyžtak mýdlo, ne?“
„Vždyť říkám - mydlo!“
Nádhera!
„Odkál si?/Zkama jsi? Z Prahy? Priamo z Prahy? A nepoznáš tam volaakého Nováka?“
Miluju to!
„Který z vás je z Opavy?“ ptám se cestujících se zájmem.
„Já!“ říká jeden z pánů. „Proč se ptáte?“

„Protože jednak jsou tam skvělí lidé, a potom tam mám báječného známého z vojny!“ vysvětluji. Pokud jsem totiž poznal někoho z Opavska, vždy to byl dobrý, rovný člověk. Prajzáci nebo Císařáci, to je pod moji rozlišovací schopnost, omlouvám se... :-)

A zase ty vzpomínky! Opět se to rozjíždí! Stárnu. Vracím se zpět svým časem...
„On bydlel na Gudrichově.“ vzpomínám nahlas.
„Taková ulice tam je.“ potvrzuje mi Opavák.

„Ale to bylo až po jeho svatbě. Předtím žil s rodiči na Wintrově.“ hloubám dál a pátrám v mysli.

„Wintrova je v té části, jak jsou rodinné domky. To je tam, co bydlí Vláďa, jak jsem ti o něm říkal!“ vysvětluje Opavák kolegovi Brňákovi.
„Vláďa??“ jsem v úžasu! (Detaily a indicie vynechám.)
„S jeho bráchou, Tomášem, jsem byl právě na té vojně!“
„No to je bomba! To mi ani neříkejte!“
A další konverzace se nesla už jen a jen tímto směrem.

Ti pánové si mohli pro svůj odvoz vybrat kohokoli z taxi řidičů naší firmy, protože jsme aukce. Vybrali si mně. A já se, díky jejich výběru, někde v Praze, potkám s nejlepším kamarádem a spolužákem člověka z Opavy, Vládi, kterého jsem také poznal a jehož mladší bratr, Tomáš, byl mým „spolubojovníkem“ a kamarádem na vojně! Byl na mojí svatbě, já jsem byl na jeho... Měl jsem rád i jeho skvělé rodiče.

Pak uběhlo dobrých třicet let a už jsme se neviděli...

Všechno se děje, jak jsem již řekl, za nějakým účelem a náhoda neexistuje! Určitě! Materialisté s tím můžou nesouhlasit, mohou se o tom vést spory, ale to je asi tak to jediné,.....atd. Viz klasik.

Zatím ještě nevím, jak s touto informací naložit.
No co byste na to řekli?
A co na to pošťák Ondra? Že mlčí?
Zavolejte Staníka!
Ať mi aspoň udělá Čulibrka!