My jsme si s Madlou mezitím povídali tom, jak se před lety pekl u Pavla na chalupě v chlebové peci obrovský kapr. A jak tam, tak ležel na tom boku, a dole pak vedle něj byla ta šťávička, co v ní plavaly ty bylinky, a když se to potom, až se kapr upek, když se pak to připečený po stranách vytíralo chlebem... Jů, mňam.

Vyhládlo nám. Móňa tahala ryby a házela je nazpátek, Aleš chytil ňákou čudlu a taky ji hodil nazpátek. Ostatní rybáři ani ťuk. Většina jich vypadala jako onen pověstný rybář, co seděl celý den u vody a když už minula desátá večer a nic ani neťuklo, zvedl se že sesličky, vytáhl pruty a zařval velikým hlasem nad vodu:

„Víte co, milé rybičky?! Polibte mi prděl, já du do hospody!!“

Mezitím ovšem chytil Aleš amura. Když to po sobě čtu, tak to na mně působí jako věta: „Aleš chytil vlka“ – tím myslím „vlka mezi půlkama“. Ovšem tenhle „amur“ je ryba, nikoliv Řeka na ruské Sibiři, jak jsme se učili, že místní lovci chytají ...amury! Nevím, kdo sem tyhle amury z Amuru přivezl, na internetu se píše že ryby amuři jsou z Číny, ale já se učil ve škole, že Amur je řeka sovětská. Do dnešní řeči přeloženo to znamená ruská. Ovšem jinak v zásadě já proti tomu, že ji sem dovezli nic nenamítám, protože amur je mňam, mňam ryba. Jak jsem posléze zjistil. A ta, co jsme ji vytáhli na břeh, měla tak asi tři kila a vypadala, že už se těší na pekáč. Z mého hlediska.

Aleš se chystal vrhnout dotyčnou krásnou rybu opět nazpátek do řeky. Zabránili jsme v tom. Já zkoušel skoro násilím, jeho žena použila svůj hlas. Úspěšněji. Na ženatého chlapa mívá manželčin hlas, a hlavně jeho tón, většinou větší dopad než cizí hrubé násilí.

Ale zpočátku se nemínil vzdát. Aleš. Amur se s chycením už celkem smířil. Ležel ve vodě v podběráku a občas si jen tak šplouchnul. Takže klid.

Zato já s Madlou a Móňou jsme sveřepě bojovali proti milovníkovi rybaření, co hází ulovené ryby nazpátek. Důvody jsme měli pádné. Já měl na tu rybu chuť, a ostatním bylo jasné, že kolem už visely ve vzduchu facky. Místní rybáři už měli těchhle městských umělců s pražským číslem na autě, co jim loví ryby před nosem jako o závod a pak je hází nazpátek, akorát tak dost.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč +70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.