Venkovskej rybář, kterej by chytal ryby a pak je házel nazpátek, by s ostatníma nevydržel. Venkovani vědí, že ryba je k jídlu a když se jednou uloví, tak se sní. Tydle vymyšlenosti s házením úlovků nazpátek, to je akorát tak dobrý do naučného filmu, a ne do normálního života.

„Ne abys tam tu rybu hodil, koukni se na ty chlapy kolem,“ syčela Madla na svého syna Aleše, který se nad hladinou rozmýšlel s rybou v podběráku. Rozhlédl se kolem, ale stejně silně váhal.

„Když my jezdíme na ryby do Norska,“ argumentoval blbě, „tak taky všechny ryby házíme nazpátek.“

„Hele, v Norsku si dělej, co chceš. Ale tady neprovokuj pracující lid,“ varovala jej jeho matka. Manželka Móňa pak mrkla na tchyni a ta na mne a naznačila, jako zkušená žena a matka rybáře, že bude nejlepší abychom vyklidili pole.

„Na chvíli ho dáme do vezírku,“ pravila Monika a její muž nerad kapituloval. „Ryby se nechytaj vod toho, aby se jedly,“ frflal, ale strčil rybu do vezírku a položil jej ke břehu.

My nerybáři jsme za chvíli vyklidili pole. Kousek odtud je krásný kadaňský klášter a naproti klášteru je co, co? Milý Watsone?! Naproti klášteru je restaurace. Tam byl náš cíl.

Když jsme se za cirka dvě hodiny vraceli, Monika už nás vyhlížela. Na první pohled bylo jasné, proč. Napětí už by se kolem zátočiny dalo krájet. Dumal jsem, jestli Móňa zase neovládla své pudy, tedy myslím rybářské, jestli zase celou dobu netahala jednu rybu za druhou. Vypadalo to že jo.

Bylo na čase vyklidit prostor. Zabalili jsme sedačky a rybářské náčiní do krosny, to by jeden nevěřil, co toho je!!! Jak když jeden leze na Mount Everest, vytáhli amura a jeli k domovu.

Aleš vydal rybu nerad a celou cestu brumlal, že tyhle ryby nejsou k jídlu nic moc, že jsou moc tučný a když jsme protestovali, že jsou naopak moc dobrý k jídlu, a vůbec nejsou tlustý a tahle už vůbec ne, ta že je akorát, tak zase tvrdil, že někdy můžou bejt amuři naopak moc suchý a pak je lepší je nejíst a pronášel podobné průpovídky. Moc jsme ho neposlouchali, protože víme, že on sám ryby vůbec nejí, tak nemá co radit. A tak co může vykládat, jakou mají chuť.

Po cestě jsem při řízení dumal, jak si amura uděláme. Nic nedbáme na to, že se v odborném tisku píše, že amur je ryba u nás málo známá. Známá neznámá, my si ji dáme.

Václav Vlk st.

Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě na skladě knihu pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz

Cena 100 Kč + 70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč+120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.