Ovšem nudistky na skálách na Lopudu byly oproti štěkavé babě v chorvatském privátě ke koukání. Ale i k poslouchání. A aby se kluci koukali co nejvíc, co chvíli se zvedaly, případně lehce pobíhaly, jen mírně a holkovsky. Občas si dokonce pinkaly s míčem a ladně při tom skotačily po těch největších vápencových deskách. Vesele se smály a ukazovaly tak svoje bílé zoubky a jak poskakovaly, tak… raději nebudu říkat nic. A vůbec. Dělaly to samý, co dělají skotačící dívky v dohledu mladých mužů, když jsou nějak atraktivní, třeba v sukénkách, či tričkách atd. A bez těhle věcí taky.

No ale v každém případě mne zaujaly. Taková přírodní nezkažená krása zaujme. Zvláště když je člověku pod třicet. Taky jsem si hned vzpomněl na vyprávění onoho beďarovitého mladíka v zahradní hospůdce pod kaštany, jak už jsem psal. Pozorování této krásy z příslušné, ani velké ani malé dálky má svoje výhody. Vlastní manželka může předstírat, že nevidí, že vy něco vidíte, přestože jako každá ženská ihned vidí, co vidíte, i když usilovně předstíráte, že jako skoro nikam nekoukáte a tím pádem nic nevidíte. Ale přitom je jasný, že něco vidíte, co byste vidět jako před ní neměli, a tak vůbec. Také je skutečností, že pokud máte dobrý zrak, je pozorování dívčí krásy z takové větší dálky úplně nejlepší. To už nejsou vidět jemné a drobné vady, jako například předkus nebo odstálé uši, celulitida jako by ani neexistovala a podobně. Takže jsem odplaval do průzračných vln a měl tak v moři na studium krásy větší klid, že ano?!

Né že bych byl nějaký šmírák a chtěl se k nudistům přibližovat nějak pokoutně, to tedy ne. Ono to bylo skoro až obráceně. Oni se tihle nudisti ale vůbec, ale ani trochu necudili. Nevěříte? Tak hned uvěříte!

Když jsme totiž první den se ženou a přáteli přišli na tenhle kousek pobřeží, oddělili jsme se od sebe, obě dvojice, páč jsme holt ti český stydlíni a žádní nemravní furt und furt nahatí Germáni případně Skandinávci. A lehli si každý kousek dál od sebe. Místa všude dost. Mezi vápencovými deskami přírodně clonící skalky. Nudisti kousek od nás na vedlejší desce byli taky za malou skalkou. Podle zaslechnutých útržků vět jsme usoudili, že to budou asi nějací Skandinávci.

Když jsme si s ženou lehli na břicho na skálu, oblečeni jen do své kůže, bledé a v některých partiích ještě bledší, a začali se opalovat, kousek za skaliskem se koupající nudisté po chvíli zpozorněli. A po chvíli na nás cosi v nějaké nesrozumitelné řeči začali volat.

Kroutili jsme hlavou, jakože nerozumíme. Nudisté uspořádali krátkou poradu, načež jeden mladý pár přelezl skalisko a postavil se vedle nás a s živou gestikulací nám cosi začal vykládat. Už jste zkoušeli někdy někde ležet nahatý na břiše, když se vedle vás postaví někdo jiný, taky úplně nahatý a začne s vámi diskutovat? To vidíte tu diskusi i ty diskutující z prazvláštní perspektivy. A zříte některé věci z úhlů, které jste doposud nikdy neviděli. Příchozí nám cosi důrazně sdělovali a když jsme se nedokázali domluvit, oba k naší velké úlevě odešli. „Už jsme sami!“ zaradovali jsme se. Ale nemá se chválit dne před večerem. Dotyční se v cuku-letu vrátili, cosi třímali v rukou, a než jsme se stačili vzpamatovat, dřepli vedle nás na bobek, nabrali z přinesených krabiček jakéhosi krému, plácli nám jej na zadek. A začali nám ten krém do těch našich oblin vtírat. Ona mně, on mé ženě. Sakra, to jsme se lekli! No a aby toho nebylo dost, seděli přitom oba na bobku u našich hlav…

Ovšem je nutno dodat že tehdy se lidi dole neholili. I tak to bylo drama!

Václav Vlk st.

Když se něco lidem líbí, je škoda to rušit. A tak znovu pro velký zájem dotiskujeme knížku „Stálo to za… a stejně byla sranda“, můžete si ji objednat na www.dobreknihkupectvi.cz

A protože sranda musí bejt, začal jsem psát v podobném duchu knihu o cestách za hranice. V dobách, když všude kolem nás byly dráty. Ale bolševik chca – nechca, musel nakonec začít lidi pouštět ven. Nejdřív k Černému moři a pak i do Jugošky. A to se děly věci...