Jak jsem slíbil, než dojdeme k popisu oné dramatické události, skoro vědecky si to rozebereme a vysvětlíme. I v literatuře zvané „lehká“ „či „zábavná“ by se měl čtenář vzdělat. Jak říkal ten dědek s bradkou a placatou čepicí: „Učit se, učit se…“ (to třetí už jsem zapomněl…). Či lépe stařičký profesor Hrbolek: „I skladník ve šroubárně může číst Vergilia v originále.“

Takže i čtenář veselých vzpomínek z mládí se může četbou poučit. Třeba proč a jak jsem „náhodou“ pozadu spadl pozadu do veliké agáve, jsa oděn jen v trenýrky. Na ostrově Lopud. Žádná náhoda jen tak to nebyla!!

Neb, jak nás učí věda: „náhody, existují jen jako průsečík dvou a více nutných – kauzálních řetězců a dějů“.

Můj pohled na svět náhod silně ovlivnil pan profesor Brož, když přednesl na Institutu řízení přednášku o „náhodě“. Institut řízení za normalizace, to byla taková vysoká škola ekonomicko-právní pro ty, kteří nemohli z kádrových důvodů vystudovat potřebné vysoké školy, ale po průseru „kádrových prověrek“ po „Poučení z krizového vývoje“ i komunisti zjistili, že pro řízení firem potřebují nějaké lidi, co mají víc než jen „červenou pracovní knížku“.

Jednoduše lze říci, jak pravil pan profesor Brož, že „náhoda“ není náhodná a děje se v průsečíku nutných dějů. „Spadne-li vám při cestě do práce ‚náhodou‘ na hlavu taška ze střechy,“ říkal pan profesor, „předcházely tomu ‚nutné –(kauzální) děje‘ (ND). Vy jste byl na uvedeném místě v uvedenou dobu, protože jdete do práce (ND), ulicí ke stanici autobusu, který tam nejezdí náhodně, ale podle jízdního řádu (ND). Dům, z nějž střešní taška spadla, se stavěl v době, kdy byly tašky běžně používány jako krytina (ND), byly spojované vápennou maltou (ND). Ale ta stárne a její kvalita postupem doby klesá (ND). Holubi (původně holub skalní – Columba livia) se dostali do měst s lidmi a pak zdivočeli. Střechy z pálených tašek jsou pro ně ideální startovací a přistávací plochou. Holub X, vyplašený křikem dětí jdoucích do školy (opět řada ND), usedl zpět na střechu (ND), na střešní tašku, kterou označme jako XY, v okamžiku, kdy vápenná malta měla jen 10 % původní kvality. Taška se uvolnila (ND) a kvůli zemské přitažlivosti, tedy dalšímu ND, padala dolů a spadla vám na hlavu. Máte-li klobouk, ‚náhodu‘ pravděpodobně přežijete (ND tlumící efekt látky pokrývky hlavy), pokud ne, jste mrtvola a tohle si už nepřečtete. Jasné?!“

Tak tohle vše, čistě teoreticky, tedy toto množství nutných dějů, předcházelo oné náhodě.

Nejprve naše nutné děje: První ND bylo to, že jsme byli na Lopudu. Na Lipně by se to určitě nestalo. Další z nutných dějů byla ta chobotnice, v tom okamžiku v mých očích určitě pětimetrová, která mě vyhnala z vody. Ovšem tento ND je vědecky jaksi problematický. Nevíme, zda to byla rozšířená chobotnice obecná (Octopus vulgaris), která prý dorůstá až 50 cm délky. Dalším druhem, který se vyskytuje v Jadranu je Octopus macropus, ale ten je prý ještě menší! Asi ti odborníci chytili jen nějaké podměrečné kusy. Jinak to není možné!!

Jako další ND na nás současně pak působila romantika ostrova a modrého moře. Taková krása ovlivňuje duševní pochody umělecky postižených osob. (ND) byly také borovice, které tam rostly a vypadaly samy od sebe „umělecky“. Ještě další nutný děj (ND) byla již značná rozviklanost kamenných zídek, které tam někdo, jakýsi pra-zemědělec kdysi postavil. A už léta nikdo neopravoval. Neboť moderní turismus nepřál ostrovnímu ručnímu i když jistěže ekologickému zemědělství. Neb ty políčka prd vynášela. Pročež se místní obyvatelstvo už dávno vyfláklo na obdělávání suchých políček, nejdřív se dalo k pirátům a když to začalo být moc riskantní povolání, šlo raději odporně posluhovat. Ekologicky nevhodným, leč movitým turistům. Nejprve rakousko-uherským (skládajícím se hlavně z obyvatel zemí Koruny české), pak československým a německým. Potom, jak se měnila situace, nějakou chvíli po svých německy mluvících bývalých hostech stříleli. Pak si dali chvilku pauzu a pak jim zase pronajímali pokoje. A pak zase začali jezdit Češi, tedy Čechoslováci. Jak Češi chudli a Němci bohatli, Lopuďané zapomínali češtinu a učili se německy. Ale další danost nutného děje byla ta, že na ta pole obehnaná zídkami už ani nešmátli. Čímž vznikl další nutný děj, na jehož základě bývalá políčka zarostla tisíci opuncií a obrovskými agáve, které ovšem vypadaly tak romanticky a výtvarně, že to Hynkovi nedalo a chtěl se umělecky realizovat. Focení byla tehdy věda a ani Jules Verne či Isaac Asimov netušili, že jednou budou mobily a fotit bude každý bl…c Tedy každý.

Václav Vlk st.

Když se něco lidem líbí, je škoda to rušit. A tak znovu pro velký zájem dotiskujeme knížku „Stálo to za… a stejně byla sranda“, můžete si ji objednat na www.dobreknihkupectvi.cz

A protože sranda musí bejt, začal jsem psát v podobném duchu knihu o cestách za hranice. V dobách, když všude kolem nás byly dráty. Ale bolševik chca – nechca, musel nakonec začít lidi pouštět ven. Nejdřív k Černému moři a pak i do Jugošky. A to se děly věci...