Láhve vodky jsme uložili na pokojích a vyrazili na pláž. Slunce sice svítilo, ale jinak jsem měl pocit, že podobný „luft“ jsem zažil naposled při procházce v Krkonoších. Z Vrbatovky směrem k Labské boudě. Přesto, když jsme už byli na tom plážovém písku u moře, vytrvali jsme. Použili jsme takové ty proutěné koše, co mají také na plážích v Německu (dneska mě napadá, že byly takové trochu už „jeté“ a zda tam nezbyly z dob, kdy se tam rekreovala Hitlerova mládež a odboráři nacistické organizace Todt), a převlékli se do plavek.

Při sledování koupajících se – to byste nevěřili skutečně byli lidi, kteří se v té od pohledu ledové vodě cachtali – jsme zjistili, tedy zjistily to holky, že Polky mají pod plavkami skutečně spodní prádlo. Včetně podprsenky a kalhotek. Dívky toto řešení odmítly a my jsme si pod plavky trenýrky taky nevzali. A vlezli jsme do moře. Pokud by někdo měl námitky, že jsem oslovoval soudružky učnice „holky“, dodávám na vysvětlení, že děvčatům bylo kolem 18 let a mě pětadvacet.

Občas to vedlo k zajímavým příhodám. To jsem jednou vedl skupinu učňů kamsi do Kaučuku, a aby bylo vše bezpečné, protože auta už tehdy existovala, nařídil jsem jim, aby šli ve dvojstupu po chodníku. A kontroloval jsem to ze silnice. Když tu jsme narazili na rozčileného důchodce s holí, který šel naproti nám a měl pocit, že už se na chodník nevejde. Opřel se o hůl a začal: „Banda jedna mizerná, dnešní mládež, zabere to celý chodník a jeden z nich, ten s tím „havlem“, ten je nejhorší! Ten si to dokonce štráduje po silnici! To za našich mladejch let nebývalo!!“ A děsně se divil, že se se dvojstup rozpadl a zvlčilá mládež se chechtá. Ten s tím „havlem“, taky se říkalo „dekou“ podle vzadu na hlavě z vlasů vytvořené „deky“, jsem byl já. Tedy pedagog. A chvíli předtím jsem já sám na učně na chodníku pokřikoval, ať jdou pořádně a dávají pozor, a vůbec…“

Ale zpět k Baltskému moři. A vstupu do jeho vln. Dnes bych to porovnal s nejmodernější léčebnou metodou zvanou „Celotělová kryoterapie“. Podle reklamních prospektů má tato metoda pomáhat ke zrychlení metabolismu a působit pozitivně na imunitní systém a k regeneraci celého těla. Po seznámení s mořem v Sopotech mne na nějakou kryoterapii nikdo nenachytá. Balt tedy neměl oněch kryoterapeutických –120⁰ C.

To byla ale stejně neuvěřitelně ledová voda. Vydrželi jsme v ní jen pár minut. A když kolega Jaroslav mi polohlasem sdělil do šumu a hluku narážející vln, že se mu ona pánská věc zřejmě pokouší zacouvat celá do těla, tak jsme to vzdali. Všichni.

Podrobnosti z dámských košů, co se dělo tam po ústupu z náruče moře, nemohu popisovat, u toho jsem nebyl. Ale v pánském koši jsme ze sebe servali ty příšerně ledové plavky, rychle jsme se drbali po celém těle našimi směšně malými ručníky, a když jsme se s cvakajícími zuby konečně oblékli, zabalili jsme se do dek, které tam byly připraveny. Bylo to prd platný! Z košů naší skupiny se ozývaly polohlasné nadávky a brumlání až situaci rozřízl vysoký dívčí hlásek pocházející z naší československé skupiny, který hlasitě prohlásil: „Já na to jebem a idem sa ohriať do postele.“ Ženy mají v rozhodujících chvílích většinou pravdu. Do pár minut jsme byli zalezlí v postelích na ubytovně a v rukách třímali otevřené lahve vodky. Bylo nutno se ohřívat ze všech stran.

Václav Vlk st.