Stojí v parku dvě sochy naproti sobě. Stojí rok, deset, padesát. Přiletí za nimi anděl a povídá: „Když tady tak dlouho stojíte, dám vám pro radost půl hodiny lidského života. Můžete si dělat, co jen chcete.“ Sochy obživnou, mrknou na sebe a už upalujou do křoví. Po chvíli se ozývají různé zvuky, pochichtávání a za čtvrt hodiny celé šťastné vylezou.
Anděl jim říká: „Ještě máte čtvrt hodiny, můžete jít znovu.“
Tak sochy jdou znovu a anděl slyší: „Teď to uděláme obráceně, ty budeš držet holuba a srát na něho budu já.“

Zvoní telefon: „Unesli jsme tvou tchyni, okamžitě pošli výkupné 100 000 dolarů!“
„A když odmítnu zaplatit?“
„Tak ti ji naklonujeme!“

Leží chlap se ženskou v posteli,když tu mu žena šeptá do ucha: „Udělám tě nejšťastnějším mužem na světě“ On se trochu odtáhne, chvíli se na dívá a pak říká: „A víš, že mi budeš občas chybět?“

Pepíček vběhne do třídy 5 minut po zvonění bez klepání. Paní učitelka mu povídá: „Pepíčku, pěkně se vrať za dveře a vejdi ještě jednou, ale tak, jak by vešel například tvůj tatínek!“ Pepíček vyjde, za chvíli rozkopne dveře, vrazí do třídy a řve: „Tak co, vy kurvy! Nečekali ste mě, co?“

Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí. Jednoho dne ho potkal jeden známý a povídá:
„Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?“
„Počkej chvilku,“ odpověděl Sokrates. „Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít.“
„Tří sít?“
„Přesně tak,“ pokračoval Sokrates. „Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?“
„Ne,“ odpověděl ten člověk, „vlastně jsem to jenom slyšel a....“
„Dobře,“ řekl Sokrates. „Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?“
„Ne, naopak...“
„Takže,“ pokračoval Sokrates, „chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je mi to co mi chceš o mém příteli říct užitečné?“
„Ne, moc ne.“
„Dobrá,“ uzavřel Sokrates, „to, co mi chceš říct není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?“
To je důvod, proč byl Sokrates velký filosof a všichni si ho vážili.
A taky to vysvětluje, proč nikdy nepřišel na to, že mu jeho nejlepší přítel šoustá ženu.

Zdroj Twitter (odmítám psát X), @DrMisanthrope (má jich tam spoustu)