19.3.2024 | Svátek má Josef


CHTIP: Židovský humor XLI.

23.5.2020

Nauč se smát, aniž bys plakal, je staré hebrejské přísloví. Další porce humoru, který je mi blízký.

„Mně je úplně fuk, jak se jmenuješ.
Necourej se mi po vodě, když tu chytám ryby!“

Jeden ješiva bocher z Oděsy dostal vzácnou propustku k návštěvě Moskvy. I nasedl na vlak a v přeplněném společném vagonu třetí třídy dokonce nalezl volné místo. Na následující stanici přistoupí mladý muž a usedne proti němu. Ješiva bocher na něj hledí a přemítá:
Ten mladík nevypadá na mužika. Není-li mužik, tak nejspíš je z naší židovské oblasti – zóny. Je-li ze zóny, musí to být Žid. Ale jediný Žid, který dostal propustku do Moskvy, jsem přece já. Počkat, před Moskvou je na trati dědinka Samovat, tam není třeba propustku. Jenže proč by tam ten sympatický mladý muž cestoval? No nejspíše navštívit někoho z našich souvěrců. Ale kolik jich tam vlastně žije? Všeho všudy dvě famílie, rodina starého Mojsejeviče přebývá pod synagogou, dům šámese Abramoviče je až za hřbitovem. Mojsejevičovi, to je strašný póvl, to ten slušný pán určitě jede k Abramovičovi. Ale za jakým účelem? Abramovič má dvě dcery, že by to byl jeho zeť? A když ano, kteroupak z těch dvou jiddele si vlastně vzal? Sára se vyvdala za krasavce advokáta do Peště a Ester má obchodníka z Žitomiru. Takže to musí být muž od Sáry. To znamená, jestli se nepletu, že se jmenuje Saša Kohn. Moment, ale jestli pochází z Peště, z té líhně anitisemtismu, tak se určitě nechal přejmenovat. Jak že je maďarský ekvivalent kohena? No přece Kovács. Ovšem, pokud mu dovolili změnit jméno, musí požívat výsady mimořádného statusu, nejspíše doktor s univerzitním vzděláním…
A v ten okamžik se ješiva bocher obrátí na spolucestujícího s pozdravem:
„Dobrý den, pane doktore Kovácsi, jak se vede?“
„Děkuji za optání, ujde to. Ale jak a odkud mne znáte?“
„Já vás vůbec neznám, pane doktore,“ odtuší ješiva bocher, „já jsem si vás poskládal.“

Na sovětské vojenské akademii má přednášku spojenou s diskusí význačný generál. V diskusi se jeden z posluchačů předpisově zahlásí a klade otázku: „Budeme muset bojovat ve třetí světové válce?“
Nato generál: „Ano soudruzi, se vší pravděpodobností, ano.“
Další posluchač se ptá: „A kdo asi bude, soudruhu generále, náš nepřítel?“
„Náš nepřítel bude nejspíš Čína.“
A další dotaz: „Ale nás je 150 milionů a jich jeden a půl miliardy. Můžeme vůbec vyhrát?“.
A generál: „Soudruzi, dívejte se na to takhle. V moderní válce nerozhoduje kvantita, ale kvalita. Tak třeba na Středním východě stojí 5 miliónů Židů proti 50 miliónům Arabů. A Židé zatím vždycky vyhráli.“
Nato další posluchač: „A soudruhu generále, máme dost Židů?“

V americké černošské škole vysvětluje učitel dětem vznik bílé rasy:
„Když Kain zabil Ábela, ozval se Boží hlas: ´Kaine, kde je tvůj bratr Ábel?´ Kain zbledl a tak vznikla bílá rasa.“

Moše zašel v Tel Avivu do kina a všiml si, že muž v řadě před ním má s sebou psa. Řekl si, že pes bude asi asistenční, a doufal, že bude dobře vychovaný a nebude rušit. Film začal a po chvíli se během veselé části zdálo, že pes vydává tiché krátké štěkavé zvuky, které připomínaly smích. Když následovala smutná část, vypadalo to, že pes tichounce kvílí a tečou mu slzy. Když film skončil a rozsvítila se světla, poklepal Moše majiteli psa na rameno:
„Asi to bude znít divně, ale vypadalo to, že si váš pes ten film opravdu užil.“
Chlápek se podíval na psa a přikývl.
„Ano, je to opravdu divné, protože knihu naprosto zkritizoval.“

Kohn přijde na návštěvu k Wassermanovi a vidí, že jí nudle s mákem. 

„Oni jeděj nudle s mákem?“ ptá se Kohn, „a chutnaj jim?“
„Samozřejmě,“ odpoví Wasserman, „a voni co?“
„No, já je přímo miluju,“ říká Kohn.
„I ty včerejší?“ na to Wasserman.
„Jo, i včerejší,“ odpoví Kohn.
„Tak přijdou zejtra.“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora.