Roubíčková Kohnové:
„Musím si dávat velký pozor, abych neotěhotněla.“
„Proč? Myslela jsem, že si Roubíček nechal udělat vasektomii…“
„No právě!“

Roubíček se nechá pokřtít a provokativně nosí okolo krku zlatý kříž. Jednou jde do sauny a potká tam Kohna. Jak tak stojí oba dva nahatí, Kohn se na něj zadívá a řekne: „Poslouchaj, Kohn, buď si sundaj ten kříž, nebo si natáhnou plavky. Protože takhle vypadaj strašně blbě.“

„Sára, slyšela jsem, že maj teď těžký časy…“
„Těžký? Kdyby těžký, tak to se ještě směju. Katastrofa….“
„A copak se, Sára, děje?“
„Tak poslouchaj, Golde, Na jaře nám pošel pes, Takovej je holt život. V létě dcera nejdříve otěhotněla, pak se rozvedla. I to je život, ale je to hrůza. Na podzim mě opustil náš Samíček, dejž mu pánbu nebe. I to patří k životu, ale už je toho na jednoho moc. Co ale nepřežiju, že teď k tomu všemu, před chanukou, přijdou malíři.“

Pan Weinstein leží u psychoanalytika na pověstném kanapi.
„Pane doktore, už se to nedá vydržet. Nesnáším lidi. Nemohu mezi lidi. Zblázním se z nich. Kdo se na to všechno má dívat? Poradit si nedají, neposlouchají, řeč s nimi kloudná není. Jenom samé zlobení, sváry, hádky a křik! Nacpou si téřich a nic jiného je nezajímá….“
Psychoanalytik na to:
“Klid, pane Weinstein, lehněte si, uvolněte se a zhluboka dýchejte. Zavřete oči a pak mi začněte pomalu všechno vyprávět, pěkně od začátku. Času máme habaděj, není kam spěchat.“
Pan Weinstein se nadechne a spustí:
„Na počátku jsem tedy stvořil nebe a zemi….“

Dudu Greenberger četl svoje ranní noviny, když se najednou zarazil u rubriky Úmrtí. Něco se mu tam nezdálo, jak ji jen tak přelétl očima, ale ono se mu nemělo co zdát, stálo tam jeho vlastní jméno. Zavrtal se očima do textu, ale bylo to tak a tuhnul každým slovem. Jméno, datum narození, místo narození, pozůstalí, všechno sedělo. Celý tumpachový si otřel pot z čela….a nenapadlo jej nic chytřejšího, než zavolat svému právníkovi.
„Haló, Michale, četl jsi dnešní Forward Daily?“
„Jasně, že jo. A kdo volá?“
„Kdo by měl volat? To jsem já, Dudu. A chci zažalovat ty noviny.“
„Dudu Greenberger?“ zavyl právník.
„No jasně, a co má bejt? Já chci, abys zažaloval Forward Daily.“
„Moment, Dudu,“ přerušil ho stísněně právník,“ a odkud voláš?“

Hotel v Tel Avivu. Pan Weinstein volá do recepce.
„Co si prosím přejete?“ ptá se úslužný hlas na druhém konci.
„Přál bych si,“ povídá pan Weinstein, „studený a hořký kafe…připálený toast…nedovařený vajíčko a hořkej pomerančovej džus.“
Hlas na druhém konci zaváhal: „No, rádi vám vyplníme každé přání, ale ráčej odpustit, něco takového vám opravdu nemůžeme splnit.“
Pan Weinstein resolutně: „Jak to? A včera to šlo?“

Kohn:“Tak jsem nechal utratit svého psa.“
Birnbaum: “Byl vzteklej?“
Kohn:“ No nadšenej zrovna nebyl.“

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora

****************************

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)