Děti se ptají tatínka, proč má tak velké oči.
A tatínek říká:
"Víte, děti, já jsem měl velmi těžké dětství, často jsem plakal, proto mám teď tak velké oči."
A z kuchyně se ozve manželka:
"Kdybys raději víc čůral..."

Po důkladné zdravotní prohlídce a všelijakých vyšetřeních vysvětlil doktor své pacientce, že všechny pokusy o záchranu jejího života selhaly a je jasné, že jí zbývá pouhý necelý den života.
Paní přijde domů a s pláčem se svěří svému manželovi. V slzách mu říká, že má poslední přání:
"Víš, když je to tak, chtěla bych, abychom se tu poslední naši společnou noc divoce milovali!"
Manžel se zamyslí a povídá:
"Tobě se to lehko řekne, Maruš, když nemusíš zítra vstávat..."

Chlap telefonuje doktorovi a rozčiluje se:
"Moje žena byla u vás před čtrnácti dny na prohlídce, všechno jsme zaplatili a vy jste nám dosud neposlali diagnózu."
Doktor se omlouvá:
"Víte, stala se taková nepříjemnost. Spletly se nám výsledky dvou pacientek, takže nevíme, jestli vaše paní má Alzheimera nebo AIDS. Ale můžeme vám dopopručit prozatímní řešení. Naložte ji do auta, odvezte za město a tam ji vysaďte. Když se vám vrátí, už s ní nespěte."

Můj soused klepal na mé dveře ve tři hodiny ráno.
Považte, ve tři hodiny ráno!!!
Naštěstí jsem byl ještě vzhůru - cvičil jsem na bicí.

Sedí manžel dlouhé hodiny na chodbě před operačním sálem.
Po strašně dlouhý době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavený a smutný chirurg. Pomalu si přisedne k zhroucenému manželovi a tichým soucitným hlsem říká:
“Dělali jsme co jsme mohli, ale vaše paní upadla do dlouhodobého hlubokého kómatu.”
Manžel vytřeští oči a ptá se:
“Co já teď budu dělat?”
“No, budete se muset o ni denně starat. Každé dvě hodiny ji otáčet, aby neměla proleženiny, krmit ji hadičkou s umělou výživou, vyměňovat ji plíny, když se pomočí a umývat jí, když se pokálí. Budete na ni muset celé hodiny vlídně mluvit, laskat ji ve vlasech, protože je možné, že všechno vnímá a ona se třeba za dvacet let z kómatu probere, usměje se na vás a může do něj znova ihned upadnout na dalších pár let.”
Chlap mezitím zežloutl, zfialověl, zezelenal a totálně se rozklepal.
Doktor se k němu nakloní, plácne ho po zádech a rozšafně povídá:
“Nebojte se, dělám si prdel - samozřejmě umřela.”

V irském Dublinu pláče na kostelních schodech malý chlapec. Uvidí ho kostelník a ptá se ho: "Co se ti stalo, chlapečku?"
"Umřela mi máma," odpovídá chlapec plačtivě.
"Ale to je mi líto," říká kostelník, "nechceš jít dovnitř za otcem O'Reillym?"
"Moc děkuju, pane," říká chlapec, "ale sex je to poslední, na co mám teď náladu."