Móricek má problém. Babička má devadesát a on jí musí sehnat nějaký epes dárek. Zaslechl, že starý Herman ve svém obchodě s různými domácími mazlíčky má nějakého zajímavého fógla. Zajde tam a nestačí se divit: mrňavej fógl a mele čistou jidiš!
"To snad není možný!" nezdrží se Móricek.
"A co by ne, co by ne," mele fógl, "táta byl žid, máma byla židovka, chodil jsem do chéderu - co bych nemluvil jidiš?"
Pět set dolarů chtěl starý Herman za toho užvaněného fógla, ale Móricek je nakonec vyklopil, když si uvědomil, jak se stará bubele rozptýlí a ulehčí se jí v její samotě.
"Pošlete to paní Silberstein, Dvaasedmdesátá západní, třicet devět, ať to dostane tuto neděli."
A v neděli volá babičce a gratuluje: "Až do stodvaceti, bubelke! A dáreček jsi ode mně dostala? Co mu říkáš?"
Babička zavýskla: "Delikatesa!"
Móricek ztvrdnul: "Delikate... bubele, ty jsi ho snědla?? Vždyť ten mrňavej fógl uměl perfektně mluvit jidiš!!?"
Babička se zachechtala: "Ty si děláš blázny, nebo co? Tak proč nic neřekl?"

Avantgardní galerie, avantgardní vernisáž, avantgardní umělec. A samozřejmě - nezbytná paní Vogeltanz. Šoupe se po galerii a dělá odborné poznámky a ksichty. Tu se zastaví, tu jen odfrkne a zavrtí hlavou. Vysoké umělecké nároky má, baba. Zajde do bufetu, doplnit menáž. A panáka. A další kolečko. Když vtom - zarazí se a pozorně zkoumá: poměrně malý, pravoúhlý, bělavý artefakt s asymetricky vytrčeným kontrastním objektem uprostřed.
"Fascinující," přitáhne si majitele galerie, "úžasně provokativní. Koncentrovaná otázka i odpověď po smyslu bytí. Abstraktní - a elegantní! Mám zájem o koupi - pro svého chotě. Bude nadšen."
Majitel se k ní nakloní, chce něco říci: "Madame-"
Paní Vogeltanz se nedá přerušit: "Jak zove umělec toto dílo?"
Majiteli je konečně popřáno sluchu: "Umělec to nijak nenazývá ..."
Paní Vogeltanz je netrpělivá: "A jak ho zovete vy?"
Majitel ztiší hlas: "Podle mě, madame, podle mě to je vypínač."

Chanuka. Milton dostane od své mamá dárek: dvě kravaty, červenou a modrou. Před slavnostní večeří si je ozkouší a rozhodne se pro červenou. Přijde ke stolu.
Matka lomí rukama: "Já věděla, já to věděla, že se ti ta modrá nebude líbit!"

Jossi a Chana, starší židovský pár, letí v letadle, když vtom se ozve pilotovo hlášení:
"Dámy a pánové, obávám se, že mám pro vás špatnou zprávu. Motory našeho letadla přestaly fungovat a během několika minut jsme dole. Poměrně dobrou zprávou je za těchto okolností skutečnost, že ačkoliv jsme nad mořem, je na obzoru ostrůvek, na němž bychom se mohli zachránit. Tuto zprávu kalí fakt, že nemohu najít tento ostrůvek na mapě, a tudíž nemohu odeslat našim záchranářům jeho souřadnice. To může znamenat, že na tomto ostrůvku strávíme dlouhou dobu, ne-li zbytek života."
Jossi se ptá Chany: "Drahá, vypnula jsi doma troubu?"
Chana na to: "Samozřejmě."
Jossi dále vyzvídá: "A životní pojistky jsi zaplatila?"
"Samozřejmě."
"Miláčku, zaplatili jsme příspěvky v synagóze?"
"Bože," Chana na to, "to jsem dočista zapomněla!"
Jossi jásá: "Sláva nebesům! Tak to si nás jistě najdou!"

Starý rebe k mladému: "Je zde cosi, co tíží duši mou."
"Poslouchám, rebe."
"Slyšel jsem, jak lidé povídají .. nějakou fámu, nebo tak ... o tobě ..."
"Já vím," reaguje pohotově mladý rabín, "já vím, co o mně povídají. Ale rebe," zdůrazňuje hlas, "naprosto čestně a upřímně vám mohu říci, že na tom není ani trochu pravdy!"
Starý rabín vyskočí jako uštknutý: "Ještě toho trochu! Už jako fáma to je strašné!"

Joe Kodesh šel za šéfem. "Šéfe, potřeboval bych na zítra volno."
"Co je to, zítra," supěl šéf, "to je nějakej národní svátek, nebo co?"
Joe nesměle vysvětloval: "Ne, nikoliv, šéfe. To jenom my - totiž já a moje žena - máme zlaté výročí svatby."
"Svatba - šmatba!" řval šéf, "a to ti jako mám kvůli takový pitomosti dávat každejch padesát let den volna?!"

Delegace politbyra se byla v Izraeli poklonit u hrobu neznámého vojáka. Tu jeden člen delegace, který trošku uměl hebrejsky, zjistil, že to je hrob Izáka Abelese, prodavače zeleniny. Tak se tedy zeptal průvodce, jak je to možné. Ten mu odpověděl:
"No, jako prodavač zeleniny byl Icik Abeles všeobecně znám, ale jako voják byl úplně neznámý."

"Chaime, nemohl bys mi půjčit stovku?"
"Je mi líto, nemám u sebe peníze."
"A co doma?"
"Děkuju, všichni zdrávi."

Rebeka Goldsteinová byla hezké děvče a pomýšlela na vdavky. Byla dosti zámožná - otec byl velkoobchodníkem s obilím. Zamilovala se do Arnolda Frankla a svěřila se se svým tajemstvím otci. Otec zbledl a pravil: "Každého jiného si zvol, jen toho ne."
"A proč?"
"Protože, protože... jak bych ti to řekl... je to tvůj vlastní bratr... je to můj jediný hřích z minulosti."
Rebeka v tichu plakala a rmoutila se. Za nějaký čas šla přece jenom k matce a svěřila se jí se svým neštěstím.
Matka ji potěšila slovy: "Můžeš se klidně vdát. Proti tátově vlastní krvi to nebude - ten jeho strašný hřích z minulosti byl osudově napraven jedním drobným pokleskem."

***********
Máte rádi vtipy a anekdoty? No určitě, pokud čtete zrovna Chechtavého tygra. A můžete si počíst víc případně udělat někomu radost. Právě totiž ve spolupráci s Neviditelným psem vydal Československý spisovatel knížku Židovské anekdoty. Jde o pokračující internetovou sbírku Štein-Schneiderových samoléčitelských pondělků. Kapesní formát v tvrdých deskách za cenu skutečně lidovou 39.- Kč najdete na pultech prodejen Levné knihy a v knižních odděleních Tesca v ČR a na Slovensku (též na www.levneknihy.cz).