Šedesátiletý Móric a o trochu starší Hyman tlačí roztržitě své nákupní vozíky po supermarketu Waitrose. Žďuchnou do sebe a hned se vzájemně omlouvají.
"Promiňte," říká Hyman, "hledám svoji ženu Helenu a nedával jsem pozor. Doufám, že jsem vás neuhodil."
"Nic se neděje," odpovídá Móric, "jen ta náhoda. Já taky hledám svoji ženu Margot, a jsem z toho taky trochu nesvůj."
"To jsme tedy na tom stejně," konstatuje Hyman, "tak si zkusíme vzájemně trochu vypomoci. Jak vypadá ta vaše paní?"
"No, víte, ona je o hodně mladší," říká Móric, "taková pohledná pětatřicítka, blond, nazelenalé oči, modré šortky, úzký pas a ňadra dmoucí. A jak vypadá vaše paní?"
"Moje paní," zasní se Hyman, "nezáleží na tom, jak vypadá moje paní. Pojďme hledat tu vaši."

Kohn je členem pohřebního bratrstva. Jednou jde taková typická řeč.
"Já bych chtěl být pohřben vedle Alberta Einsteina," praví Chajim Jankel.
"To já," osmělí se Hyman Rose, "já bych chtěl ležet vedle Igora Stravinského."
Kohn cítí na sobě pohledy ostatních: "Já bych chtěl ležet vedle Meryl Streepové."
Ostatní se jen chechtají. "Voni jsou ale chóchem, Kohn! Maryl Streepová ještě žije!"
Kohn na to: "Právě proto!"

Kornfeld s Blumem byli dobří přátelé, ale už léta spolu nemluví. Dalo by se říci, že spolu vášnivě nemluví. Jednou přijde Kornfeld do kavárny - a jediné místo je u stolku, kde sedí Blum. Kornfeld si beze slova přisedne.
Za chvíli přijde nějaký člověk s kasičkou pro dobročinnou sbírku. Blum vytáhne peněženku, demonstrativně dá do sbírky tisícovku - a čeká, jak se předvede Kornfeld.
Ten jenom prstem ukáže na Bluma a člověku s kasičkou povídá: "To bylo za oba."

"Poslyš, Móric, že ty máš nějaký techtle mechtle s naší novou telefonistkou?"
"No, no. No dobře, Bernie, mám. Ale když už jsme u toho, jsem rád, že jsem to zkusil. Musím říci, že moje žena - ve srovnání s ní - úplný NIC!"
O pár týdnů později.
"Poslyš, Bernie! Že ausgerechnet zase ty se motáš kolem tý naší telefonistky! Že ty s ní taky něco máš?"
"Jestli já a jestli mám? Ale, jo, trefils to, Móric. Ale, když už jsme u toho, musím ti něco říci: tvoje žena - ve srovnání s ní - je úplný NIC!"

Lidi z filmové branže - tzv. holywoodnici - si při pesachovém vyprávění o Mojžíšovi, vyvádějícím lid israelský z Egypta, vzpomenou na jistou variantu tohoto příběhu, v níž Mojše dorazil v čele israelského lidu k Rudému moři a sháněl se po šéfovi logistiky:
"Side! Side! Kde jsou ty lodě! Potřebujeme se naloďovat, Egypťani tu jsou coby dup!"
Sid jen zaúpěl: "Lodě! Lodě! Já na to v tom fofru úplně zapomněl!"
Mojše ztuhnul a lamentoval: "Tak takový šlemajzla já mám za týlaře! Co mám teď dělat? Egypťani za kopcem - už slyším ten kravál!! - a to jako mám asi teďka čas škemrat na Hospodinovi, aby ustoupilo moře, abysme si pěkně suchou nožkou prošli, aby se za náma zase zavřelo a aby se Egypťani utopili jak koťata, tak tohle si teď myslíš, že mám čas dojednávat s Hospodinem, ty šmoku!?!?"
Sid se rozzářil: "Šéfe, kdybys to dokázal, tak slibuju, že s touhle story budeš nejmíň na dvou stránkách ve Starým zákoně!!!"

Burzovní makléř na Wall Street každé ráno dával dvacetník šnorerovi, který stával stále na stejném místě s platem tužek, aniž by si kdy nějakou vzal. Až jednou - - - dal šnorerovi obvyklý dvacetník, a vtom cítí ruku na rameni.
"Pane," slyší šnorerův hlas, "doba je zlá a taky jsem byl nucen zvýšit ceny. Tužka je teď už za čtvrťák."

Pan Roubíček praví k panu Kohnovi: "Poslechnou, vědí o tom, že jejich stará chodí s tím šeredným chlapem Silbersteinem odnaproti?"
"Kouknou, Roubíček, jestli moje stará s někým chodí, tak to je moje věc. Jestli chodí se Silbersteinem, tak to je její věc, a jestli je Silberstein šerednej, tak to je zase jeho věc. Tak o co vám vlastně jde?"

"Kohn, příteli, otázečku: Kolik by snědli pěkně vypečenejch rohlíčků na lačný žaloudek?"
Kohn se zasní: "Tak tři, čtyři."
"Prdlajs, jeden!" směje se Roubíček, "ostatní by už nejedli na lačno!"
Kohn přijde domů: "Sára, kolik bys snědla rohlíčků na lačno?"
"No, sotva jeden," je překvapená Sára.
"To je škoda," říká smutně Kohn, "mohl jsem ti říct bezvadnej vtip."

Druhá světová válka. Okupované Bělorusko. Rabinovič zdrhne k partyzánům. Ti mu pochopitelně hned moc nevěří, tak mu na zkoušku dají štos letáků a pošlou ho do městečka. Uplyne noc, den, znovu noc a Rabinovič se furt nevrací. Tak ten to zabalil nebo ho čapli, panuje vseobecné mínění. Jaké je překvapení, když se za týden Rabinovič objeví a hned do velitelské zemljanky.
"Tak takhle by to dál nešlo, pane šéf. S tím aušusem, co mi dali, nemůžou čekat žádný zázraky. Člověk aby byl pomalu rád, když to prodá po třech kopějkách za kus!"

Max Melnick, obchodní cestující v košilích, jede na dovolenou do Evropy. Po návratu jeho kolega vyzvídá: "Řeknou Melnick, jaký to tam bylo? Kde všude byli? Tak nenechaj se prosit..."
Melnick na to rozvážně: "Dobrý to bylo. Až ve Vatikánu jsme byli."
Kolega je na trní: "Vatikán - papež? Oni viděli papeže? Jak vypadá?"
Melnick se nenechá prosit: "Papeže jsem viděl, tak jako teď vidím jich. A jak vypadá? No, řekl bych, silnější krk, čtyřiačtyřícítka. Prodlouženej rukáv."