Klutz je silný, avšak hloupý člověk, o němž se říkává, že je "múdry a silny ani byk". Takový klutz jednou přišel do nemocnice, navštívit pana Rabinoviče v rekonvalescenci, a sdělil mu radostně:
"Vážený pane Rabinovič, mám jich pozdravovat a popřát brzké uzdravení od členů naší kehile, kteří se dnes sešli v synagoze. A prosím jich, není to jen tak obyčejné pozdravení, alébrž oficiální rezoluce, která byl schválena dvaadvaceti hlasy oproti třinácti!"

Paní Chava navštívila jednou zázračného rebeho, neboť byla tak tělesně sužována, že to již prostě nemohla vydržet.
"Rebe," řekla mu ta nešťastnice, "jsem úplně vedle sebe. Jestli mě nezahubí, jak mě bolí záda, tak to bude od žaludku. Co já si s ním vytrpím, to se dá srovnat snad jen s tím, jak mě zlobí žlučník. Když mě ale rafne dna, tak zapomenu i na to revma, co mě denně kroutí. Oči mě bolí, že nemohu číst - ale to bude asi od těch příšerných bolestí hlavy, co mě neustále berou a ne a ne polevit - - Rebe?! Oni jsou skutečný wunderrebe! Ta bolest hlavy úplně zmizela!!!"
"Nezmizela," heknul zázračný rabín, "ne, paní, nezmizela. Teď bolí ta hlava mě!"

Byla nebyla, židovská rodina. Tři vzorní a bohatí synové se sešli, aby se uradili, co dají mamince k významnému životnímu jubileu.
"Postavím jí krásný dům, kde bude mít vše, nač jen pomyslí," povídá nejstarší.
"Pošlu jí bavoráka se šoférem," míní prostřední.
"A já vás trhnu oba," trumfuje nejmladší, "víte přece, jak mama oblibuje čtení z Tóry - a přitom na tom není s očima už nejlépe. Mám šanci koupit mluvícího papouška, který umí recitovat celou Tóru. Učilo ho sedm rabínů po sedm let! Bude to stát meloun, ale to se vyplatí! Mama jen řekne oddíl a papoušek ho hned odrecituje!"
Jak řekli, tak udělali. Po čase přijde od maminky poděkování:
"Synáčkové moji! Ten dům od Miltona je tak velký! Já ale obývám jen jednu cimru, a uklízet ho musím celý. To auto od Marvina je také pěkné. Ale já jsem stará na cestování a nikam nejezdím a z řidiče se stává pěknej protiva. Ale Melvin, ten jediný správně věděl, co jeho matka ocení! To kuřátko bylo epes delikates!"

Syn dostal od své matky na Chanuka dvě kravaty, červenou a modrou. Když se rozhodl ji po svátcích opět navštívit, váhal, kterou kravatu si vzít. Nakonec zvolil červenou. Přišel k matce a ta začala lomit rukama:
"Já věděla, že se ti ta modrá nebude líbit!"

Mojše jede podzemkou a čte arabské noviny. Přistoupí Jojne a strne:
"Mojše, oni jsou úplnej mešuge! Oni čtou arabské noviny! Proč??"
Mojše s ledovým klidem odpoví:
"Nerozčilujou se, Jojne, to je úplně jednoduché. Když čtu naše noviny, tak je to imrvére samý pogrom a persekuce našinců, útoky na Israel, ztráta židovské identity asimilací a smíšenými sňatky a samá mizérie. Ale když čtu arabské noviny, tak co - ? Židi vlastní všechny banky, židi ovládají všechny noviny a televize, židi jsou bohatí a mocní, židi vládnou světu. Neráčej se zlobit, ale není to lepší čtení?"

Mladý Icik přerušil svá talmudická studia a vydal se do Ameriky. Po mnoha letech se vrátil zpět, navštívit svou rodinu. Jak ho matka uviděla, nevěřila svým očím: "Kde máš vousy? Jak to, že se holíš?"
Icik ji uklidňoval: "Ale to nic, mamá, v Americe vousy už nikdo nenosí."
Mamá to ale nedalo, aby se nezeptala: "Ale šábes doufám držíš?"
Icik jí domlouval: "Ale mamá, v Americe jsou obchody to hlavní. Pracuje se šábes nešábes."
Mamá se ustaraně ptala dál: "Ale košer, to dodržuješ? Jíš doufám ještě košer?"
Icik jí opatrně vysvětloval: "Ale mamá, to je takový fofr, že se kašrut prostě nedá dodržovat!"
Mamá vyhrkly slzy do očí, ale ještě se zeptala: "Iciku, řekni mi, ale popravdě: Jsi ještě vůbec obřezaný?"

V Israeli proslul svým taktem jeden soudce, který takto zahájil výslech:
"Svědkyně nejprve sdělí soudu svůj věk. Poté bude vzata pod přísahu."