Na letišti při odbavení:
"Co máte v tom zavazadle?"
"Já nevím."
"Á, pán je ze Slovenska ...."

V letadle se ozve kapitánovo hlášení:
"Dámy a pánové, vítám vás na palubě. Právě letíme nad Tichým oceánem, ve výšce 10 000 metrů, rychlost je 900 km/h, teplota vzduchu je a … áá do prdele! Mě šlehne! Ježíšmarjá! Ježíšikriste!"
Chvíle ticha, pasažéři blednou, panika, křik …
Po chvíli se kapitán ohlásí:
"Dámy a pánové, omluvte mě! Letuška mě polila kávou. Kdybyste viděli moje kalhoty zepředu …"
Vtom jeden cestující zařve:
"Ty hovado! Kdybys viděl moje kalhoty zezadu!"

Muž potřebuje pomoc v obchodě, ptá se asistentky, kde najde tampóny.
Prodavačka mu vysvětlí, kde jsou, a muž odchází směrem k polici.
Po chvíli však přijde k pokladně s košíkem, plným vaty a balíkem šňůrek.
Prodavačka se na něj překvapeně podívá a ptá se, jestli tampóny našel.
Muž jen odpoví :
"Poslal jsem manželku koupit balíček cigaret a ona mi koupila tabák a papírky se slovy, že je to mnohem lacinější. Tak jsem si řekl, když musím balit já, ať si ubalí i ona......."

"Co bys dělal, Mojmíre, kdybych náhle zamřela," ptá se Jindřiška, "oženil by ses znovu?"
"Ani nápad," odpoví Mojmír.
"A to jako proč?" zbystří Jindřiška, "tobě se nelíbí, být ženatý?"
"Ale to víš, že líbí," snaží se zachránit situaci Mojmír.
"Tak proč říkáš, že by ses už nikdy neoženil?" doráží Jindřiška.
"Já jsem na to nikdy takhle nemyslel," snaží se Mojmír dostat ze šlamastyky, "asi bych se tedy znovu oženil."
Jindřiška viditelně zesmutní. "Tak ty by ses tedy znovu oženil..."
Mojmír jenom potichu zaúpí. "
A to by sis ji asi přivedl do našeho domu?" ptá se bezbarvě Jindřiška.
"A proč by ne," řítí se Mojmír do propasti, "hypotéka je zaplacená, proč ho opouštět."
"A tak. A spali byste v naší manželské posteli, kde jsme počali naše děti...?" pokračuje Jindřiška sebedrásavě.
"A kde bychom propánajána měli asi tak spát?" ztrácí Mojmír veškerý glanc.
"Že se ptám," pokračuje Jindřiška ve vivisekci, "moji garderóbu, moje šperky, moje golfové hole - to všechno by si klidně užívala?!"
"Tvoje golfové hole ne," odpovídá bezmyšlenkovitě zmučený Mojmír, "hole ne. Ona je levák."

Mezinárodní rychlík vjíždí do jedné ruské vesnice. Průvodčí naběhnou, odeženou všechny cestující od oken a zatemní je černým závěsy. Po průjezdu vesnicí okna zase odtemní. Nikomu to nepřipadá divné, jen jeden cizinec se ptá průvodčího, co to mělo znamenat.
"No, víte, asi před deseti roky musel tenhle rychlík pro poruchu zastavit v týhle vsi, zrovna když šlo jedno zdejší děvče vykonat velkou potřebu do kukuřice. Z vlaku ji při tom uviděl jeden Američan, okamžitě se do ní zamiloval, vystoupil z vlaku, oženil se s ní a vzal si ji do Ameriky."
Cizinec na to: "Opravdu romantický příběh, ale jak to souvisí se tím zatemňováním?"
"No, od tý doby každý den, když tady projíždí tenhle rychlík, v tý kukuřici sere celá vesnice …"

Lidojedi zajmou Pražáka, Brňáka a Ostraváka. Přijde náčelník a povídá: "Máte to špatný, pánové, sežereme vás a z vašich kůží si naděláme kánoe... ale že jste cizinci, můžete si vybrat, jak umřete." Pražák se zamyslí, řekne si o dvě krabičky rohypnolu, všechny ty prášky sní, usne a tiše umře. Moravák se zamyslí, řekne si o pět litrů slivovice, vypije to najednou, upadne do bezvědomí a umře na selhání jater. Ostravák se zamyslí, řekne si o vidličku a začne se s ní všude po celém těle bodat....
Už je samá díra, krev stříká, Ostravák pomalu vypouští duši, ale z posledních sil se ještě vzchopí, koukne na náčelníka a povídá: "A máš po kánoi, pyčo!"

Vzorná manželka
Ráno jsem se probudila, rychle se umyla, podojila krávu, dala žrát slepicím a králíkům, vyvedla kozy a krávu na pastvu. Potom jsem vzbudila děti, připravila snídani, zkontrolovala dětem věci a odvezla je do školy. Po návratu jsem naklepala kosu a pokosila trávu. Pak jsem šla do práce. V práci jsem se pohádala s nadřízeným a jednoho podřízeného z práce vyhodila. Cestou z práce jsem nakoupila v supermarketu. Trochu jsem se zdržela... Zapomněla jsem totiž tomu svému koupit pivo, tak jsem se musela vrátit. Takže jsem hned koupila i klobásky na gril... ty má ten můj strašně rád. Pak jsem přijela domů, nasekala dřevo, připravila jídlo, dojela do školy pro děti, dala jsem jim svačinu, zpracovala daňové přiznání a šla na pole. Mezitím jsem stihla jít ke kosmetičce, objednala jsem si nový balzám na ruce a vrátila se domů. Došla jsem pro krávu a kozy, sebrala vejce v kurníku, připravila večeři, vyměnila žárovku v levém blinkru u auta a vyčistila odpad v pračce, nakrmila děti, vykoupala je a dala spát. Pak jsem dala prát prádlo, šla na internet, přes banking jsem zaplatila účty, přečetla poštu, dala sušit prádlo, včerejší jsem vyžehlila. Snědla jsem kousek mrkve, osprchovala se a jdu spokojeně spát.
Když v tom mi blesklo hlavou: HRŮZA! Vylítla jsem z postele... Můj nezaměstnaný muž leží od rána v obýváku na gauči u televize a celý den si chudák nezasouložil!