"Co děláš o víkendu?"
"Práva."

Dva manželé večeří v nóbl ostravské restauraci, když v tom ona bezděčně olízne nůž.
Manžel jí v ten moment vytne vší silou facku a povídá: "Bonton, pičo, bonton!"

Lékař je ve své ordinaci právě po sexu s jednou ze svých pacientek.
Sedí v křesle, opírá se lokty o stůl a s hlavou v dlaních přemýšlí nad tím, co se právě stalo. Trápí ho velké výčitky svědomí:
"Ach bože, jak se mi jen mohlo něco takového přihodit? Panebože, taková ostuda! Zcela jsem zradil etiku svého povolání!"
V průběhu toho, jak se sám fackuje za svůj skutek, se mu zčistajasna objeví na jeho pravém rameni čertík, natáhne se k jeho uchu a říká mu:
"Dej mi za pravdu, nehraj si na idiota. Víš ty vůbec, kolik takových lékařů existuje, kteří mají sex se svými pacientkami? Ty naivní hlupáku, opravdu sis myslel, že jsi jediný? Nemysli už na to, je to vcelku normální věc!"
Lékař, přesvědčený čertem, se uklidní a myslí si:
"Má nakonec pravdu, v konečném důsledku jsem se ničeho zlého nedopustil."
Krátce poté se však na jeho levém rameni objeví malý andělíček, přiblíží se k jeho levému uchu a říká mu:
"Uvědom si, že jsi zvěrolékař, nezapomínej na to! Zvěrolékař, ty blbče!"

Přijde doktor na kontrolu do blázince a na jednom pokojí leží na levé posteli pacient a dělá, že kroutí volantem. Doktor se ho zeptá, co dělá.
Pacient odpoví: "Jedu do Španělska."
Na pravé posteli leží další pacient a ten pod peřinou onanuje. I toho se doktor zeptá, co dělá, a on odpoví: "Vždycky, když jede Venca do Španělska, tak si užívám s jeho starou."

Seděla jsem v čekárně svého nového zubaře a prohlížela si to tam. Zahlédla jsem i diplom, který uváděl celé jméno svého majitele. Najednou jsem si vzpomněla - vysoký, hezký, tmavovlasý kluk stejného jména se mnou chodil na gympl - už je to nějakých čtyřicet let. Že by to byl tentýž chlapík, na kterého jsem tehdy měla tajný zálusk? Když jsem ho však uviděla, rychle jsem podobné myšlenky zahodila. Tento téměř plešatý, prošedivělý muž s vrásčitým obličejem, ten byl příliš starý, než aby mohl tehdy být mým spolužákem. Nebo - že by? Poté, co mi prohlédl zuby, jsem se ho zeptala, jestli nechodil na gymnázium Klementa Gottwalda.
"Ano. Ano, chodil jsem tam. Byl jsem jedním z nejlepších," zapýřil se.
"A kdy jste maturoval?" zeptala jsem se.
Odpověděl: "V šedesátém šestém. Proč se ptáte?"
"Tak to jste byl v mé třídě!" prohlásila jsem nadšeně.
Pozorně si mě začal prohlížet. A pak se ten hnusný, starý, vrásčitý chlap zeptal: "A co jste učila?"

Přijde muž s krásnou ženou do klenotnictví, společně pro ni vyberou diamant za 1,5 milionu korun.
Když dojde na placení, vezme muž šekovou knížku a vyplní šek na celou sumu.
Prodavač se na něj s obavami dívá, zákazníka nezná, vidí ho poprvé. Muž to okamžitě postřehne:
"Vidím, že máte obavy, že šek nebude krytý, viďte …? Chápu. Tak to uděláme takhle. Dnes je pátek a banky mají zavřeno, ponechejte si ten šek i šperk. V pondělí, až budete moci šek nechat proplatit, pošlete ten šperk mojí přítelkyni. O. K.?"
Prodavač se uklidní, v pondělí chce nechat šek proplatit, banka jej ale zamítne, že prý není krytý. Okamžitě volá zákazníkovi a ten mu na to odpoví:
"Šperk si nechte a ten šek můžete klidně zahodit, už jsem se s ní vyspal."

"Tati, potřeboval bych nový harddisk…"
"A kouzelné slovíčko?"
"Kurva! Dneska už je zaheslovaný všechno!"

Anička volá Pepíčkovi a říká:
"Pepíčku, přijď večer k nám, nikdo nebude doma!"
Pepíček se oholí, vymydlí, jde k Aničce, zazvoní a … nikdo není doma.

Nedávno mi byla diagnostikována následující choroba, VPDSP - Věkem Podmíněný Deficit Soustředění Pozornosti. Projevuje se například takto:
Rozhodnu se zalít zahradu.
Když jdu k hadici na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout.
Jdu si pro klíč od auta, abych ho vyvezl na prostor před garáží.
Ovšem přitom uvidím na stolku v předsíni neotevřenou poštu.
Asi bude rozumné se podívat, jestli tam nejsou nějaké složenky k zaplacení.
Položím klíče od auta na stolek a začnu probírat poštu.
Přitom vidím řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni.
Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a jdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici.
Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psal.
Jdu si tedy pro něj do pokoje.
Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pil.
Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla.
Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy. Vezmu hrnek a jdu do kuchyně.
Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat.
Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu.
Přitom uvidím na parapetu své brýle , které jsem hledal ráno.
Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl.
Ale nejdříve přece jen doleju vodu do vázy.
Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize.
Proboha, zase ho budeme večer hledat.
Musím ovladač položit k televizi v obýváku.
No, ale to počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy.
Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu.
Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel.
Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěl udělat.
K večeru: zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít klíče), na okně je hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky (a taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, ovladač je bůhví kde.
Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý den nezastavil a jsem docela utahaný.
Jo, a nesmějte se, jestli tyhle stavy neznáte!
Váš den se blíží!!