Před rokem jsem si nechala vyměnit všechny vokna za takový ty drahý plastový, tříkomorový a vakuovaný, co šetří energii.
Dneska mi volá ňákej vod tý firmy, a že prej už je to rok a já ještě nezaplatila.
No teda, že jsem blond, ještě neznamená, že musím bejt blbá, ne?
Tak mu říkám, že si moc dobře pamatuju, jak ten chlápek, co mi je prodával, furt mlel dokola: "Paninko, do jednoho roka se vám ty okna zaplatí samy!" A ten rok už byl, ne?! Von pak už jen mlčel, tak jsem zavěsila. Pak už nevolal. Nakonec mi ho bylo líto, vždyť si, chudák, musel připadat jako úplnej debil.

Její verze: ten můj byl včera nějakej divnej. Jen koukal nepřítomně do zdi jako kdyby se mu něco honilo hlavou, na moje otázky odpovídal roztržitě a úsečně, u večeře s ním nic nebylo, roztržitě se v tom šťoural, raději jsem po něm nic nechtěla, sama uložila děti, umyla nádobí a snažila se být vlídná. Má určitě jinou. Už mne nemá rád. V ložnici jsem se snažila ho nějak rozmazlit, nakonec jsme se milovali a sice nebyl úplně se mnou, ale snad není vše ztraceno.
Jeho verze: Sparta sice prohrála, ale večer sem si prima zašukal.

Zastaví policajt na křižovatce auto:
"Počtvrté jsem vás dnes zastavil a počtvrté vám říkám, že vám teče chladič!"
Řidič se vykloní z okna a odpoví:
"A já vám počtvrté říkám, že tohle je kropící vůz!"

Pacient u lékaře:
Doktor si ještě cosi zapisuje, tak vyzve pacienta, aby si zatím odložil. Ten za plentou dlouze cosi kutí, pak vykoukne:
"Nemáte prosím ramínka na sako a košili?"
"Jo, vemte si tam na věšáku"
Za chvíli pacient vykoukne opět:
"A neměl byste, prosím, ještě ramínko s takovým tím šprinclíkem, víte na kalhoty, puky, chápete?"
"Jo, jedno tam je, ale, chlape, dělejte, mám plnou čekárnu…"
Za chvíli:
"Já si tady půjčím židli … víte … trenýrky, ponožky … hezky složit…"
"Jasně! Promiňte, spěchám …"
Za chvíli:
"Nemáte nějaké staré noviny?"
"Proboha, na co?"
"Do bot. Že by se ten pot … víte … zatím vysál…"
" Jo, vemte si je tam na polici, ale prosím vás už opravdu dělejte …"
Pacient konečně předstoupí před lékaře v rouše Adamově.
"Tak co vás trápí?"
"Víte, já nevím, jak bych vám to … ono je to takové choulostivé … prostě … já mám … jedno varle … o trochu větší a … o trochu … níž."
Lékař na pacienta vytřeští oči.
"Proboha chlape! To máme VŠICHNI!!!"
"Já vím, ale víte … ono to … vypadá tak … nepořádně …"

Blondýna sedí doma naštvaná, nemá ani korunu, přemýšlí,jak by přišla k penězům.
Vtom ji napadne únos dítěte.
Hned běží před školu, tam si vyhlídne prvního hezkého kloučka a spěchá s ním domů.
Doma usedne ke stolu a píše anonym: "Milá maminko, dnes jsem ti unesla syna a chceš-li ho ještě vidět, tak dej do igelitky 1 000 000 Kč a nech mi je zítra v 16.00 v centru u kašny. Blondýna."
Zalepí obálku, předá ji kloučkovi a pošle ho s ní domů.
Na druhý den běží ke kašně a tam igelitka s milionem a dopisem.
V tom stojí: "Milion Vám posílám jako výkupné, ale můžu Vám říct, že jako blondýny bychom si takové sviňárny dělat neměly."

"Veža, tu Boeing 747 na trase Boston - New York, vypadli nám všetky motory, čo mame robiť??"
"Opakujem! Veža, tu Boeing 747 na trase Boston - New York, vypadli nám všetky motory, čo mame robiť? Ozvite sa!!!"
"Tu veža, nekričte, kľud, už si vás škrtám..."

Přijde učitel do třídy a řekne: "Tak děti, tato místnost má 15 metrů čtverečních, sluníčko sem svítí pod úhlem 20 stupňů, kolik mi je let?"
Udivené děti otevřou pusu dokořán, žádné neví.
Přihlásí se ale Pepíček a řekne: "48 let."
Učitel se podiví: "Jak jsi na to přišel, Pepíčku?"
Pepíček odpoví: "Já mám bratrance, kterému je 24 let, a táta říká, že je napůl debil... "

Dohadují se tři filozofové o tom, co je na světě nejrychlejší:
První říká: "Nejrychlejší je přeci světlo."
"Kdepak, milý pane kolego, myšlenka - ta je přeci nejrychlejší....," povídá druhý filozof.
"Tedy nerad bych vypadal jako negativista, pánové," vstoupí do debaty třetí filozof, "jsem si však jist, že naprosto nejrychlejší je hovno. No považte - tuhle v noci jsem dostal průjem a než jsem stihl rozsvítit nebo něco vymyslet, tak jsem se posral!"

Potká babka mladého fešáka:
"Když se se mnou pomiluješ, dám ti mobil."
Mladík zapřemýšlí, ale nakonec souhlasí a s babkou se pomiluje.
"No tak, babko, teď ten mobil ..."
"... tak si chlapče piš, 605 091 ..."