Přesně před.80 lety (psáno 2.11.2022) začal pracovat Fermiho jaderný reaktor, postavený pod fotbalovým stadionem Chicagské university. Pět tun kovového uranu, 33 tun oxidu uraničitého a asi 3 tuny oxidu uraničito-uranového spolu s 350 tunami ultračistého grafitu jako moderátor tam vynesli v rámci tréningu universitní hráči amerického fotbalu. Ti o účelu své pomoci neměli k kvůli vysoce tajnému programu nejmenší potuchy. Podrobnosti vědělo jen 49 vědců, z nichž značná část nebyla ze Spojených států. Vedení měl Ital Enrico Fermi, který také krátce před tím emigrovat do USA v rámci své cesty do Švédska k převzetí Nobelovy ceny. Jeho žena totiž měla židovské kořeny, což ve fašistické Itálii také mohlo mít neblahé důsledky.

Z dnešního hlediska by mohla působit podivně příhoda v souvislosti s jeho emigrací. Když se Fermiho rodina se dvěma dětmi vylodila v New-Yorku, emigrační úřednice ve snaze zjistit inteligenci čerstvě pečeného laureáta Nobelovy ceny a profesora fyziky římské university, vyzkoušela ho otázkou „kolik je 15 a 27“. Fermi správně odpověděl že „42“. Načež následovala otázka „kolik je 29 děleno 2“. Fermi opět správně věděl, že „14 ½“. To už snaživé úředníci stačilo k tomu, aby umožnila Fermimu pobyt v USA - a vlastně tak nechtíc přispěla k ukončení války. Jaké procento z dnešních emigrantů by dokázalo podobnému testu vyhovět, pokud by otázky ohledně inteligence byly vůbec povoleny.

Úspěšným zažehnutím chicagského „milíře“, tak se tehdy skutečně jaderným reaktorům říkalo, mohl začít supertajný Manhattan project, o jehož existenci netušil dokonce ani viceprezident Truman. Prezident Roosevelt se o úspěchu dozvěděl ještě téhož dne, informaci dostal kódovaným vzkazem, který zněl: „Italský navigátor přistál v Novém světě.“ Zato Stalin byl více méně průběžně informován.