Tento problém vyřešil (byť jen v legendě) bájný Ikaros, který si vyrobil křídla z ptačího peří, ovšem konstrukce nevydržela sluneční žár a pokus skončil tragicky. Sen o létání však lidstvo neopustil, nápadů byla řada; vzpomeňme třeba Leonarda da Vinciho. Nakonec se dřív než křídla prosadily balony, zprvu neřiditelné, ale lidé chtěli opravdu létat. Odněkud někam.

Dostáváme se k motorům. Jejich problémem byla hmotnost a také malý výkon, nicméně už roku 1852 letěl francouzský inženýr Henri Giffard se vzducholodí poháněnou dokonce parním strojem o výkonu tří koní (říkalo se také koňská síla a odpovídá to 735,5 wattu). Ze stroje byl převod na třílistou vrtuli. Zajímavostí byl komín směřující dolů, pod vzdušné plavidlo. Vcelku pochopitelně – mohly z něj vyletovat jiskry a vzducholoď nebyla nehořlavá. Roku 1884 už byl jiný balon poháněn elektromotorem, který používal speciální lehké baterie. Devítikoňový stroj dovoloval vyvinout rychlost skoro 22 km/hod, ovšem baterie stačily jen na osmikilometrový okruh. I to byl pozoruhodný úspěch.

Přiznejme, že první let motorového letadla roku 1903, které postavili američtí bratři Orville a Wilburn Wrightové, ve srovnání s tím nebyl moc slavný. Dvanáctikoňový motor stačil při prvním letu právě na dvanáct sekund letu na vzdálenost čtyřiceti yardů (jeden yard je 91,4 cm). Od té doby jsme ale svědky dramatického vývoje. Třeba myšlenka nadzvukových dopravních letadel se uskutečnila, byť po tragické havárii stroje Concorde zase skončila.

Teď je tu další inspirace – stále více se prosazují elektromobily, tak proč se nevrátit k myšlence, která už tu byla před sto třiceti lety – zkusit elektroletadlo? Shoda panuje v tom, že letadlo na elektrický pohon by mělo proti klasickému o 90 procent nižší náklady na palivo, o polovinu levnější údržbu a také hluk by klesl až o tři čtvrtiny ve srovnání s dnešními stroji. To by jistě uvítali lidé bydlící blízko letiště. Už několik firem, mimo jiné Airbus, na elektroletadle opravdu pracuje. Nespornou předností takových strojů by byla údržba. Zatímco dnešní letecké motory vyžadují revizi po 2000 hodinách, elektromotory po 20 000. Hledají se i vhodné konstrukce křídel, měla by snad dokonce stačit menší, kladoucí nižší odpor vzduchu. To jsou technické detaily, nepochybně významné; je tu však něco podstatnějšího.

Zůstaneme-li u terminologie starých bájí, Achillovou patou elektrických pohyblivých strojů jsou baterie. Jsou těžké a jejich výkon vztažený k hmotnosti je mnohem nižší než při použití klasických kapalných paliv k pohonu motoru. Odborníci jsou však optimisty. Vycházejí z toho, že asi polovina všech letů je na vzdálenost menší než 800 kilometrů, a to by měla letadla na elektrický pohon zvládnout. Prý už snad roku 2025. Nechme se překvapit – zatím různé firmy pracují na 170 projektech a optimistický Airbus by rád létal o pět let později se strojem pro 100 cestujících. Jsou to odvážné plány a snad neskončí jen ve stolech konstruktérů.

Autor je fyzikální chemik

LN, 30.10.2021