Radar v Brdech? Je zde v naší zemi ještě vůbec někdo, kdo by se na toto téma nevyjádřil? Tak samozřejmě někdo se najde. Třeba my na eMagu. Napravíme to právě tímto článkem, ve kterém se ovšem v duchu našeho magazínu podíváme na radar po technické stránce.

Hned v úvodu předesílám, že se nehodlám zabývat neustále mediálně omílanými tématy a demagogií jak odpůrců, tak zastánců umístění radaru u nás, ale hodlám vám přiblížit toto zařízení a vůbec celý systém Národní protiraketové obrany (National Misille Defence - NMD) především po technické a organizační stránce.

Fungování systému zřejmě nejlépe vysvětlíme myšlenkovým experimentem. Představme si, že se píše datum o pár let vyšší, než je současné, kdy nejmenovanému generálovi nejmenovaného státu na nejmenované blízké světové straně rupne v kouli a rozhodne se odpálit na Evropu, Spojené státy nebo Izrael balistickou raketou - pokud to do té doby stihnou - s atomovou hlavicí.

První, kdo si toho všimne, budou družice včasné výstrahy, které z vesmíru pokrývají naprosto každý kout zeměkoule (pozůstatek studené války, ve vesmíru pořád krouží družice systému jak amerického, tak ruského). Odpálení rakety provází charakteristický tepelný záblesk, který je z vesmíru poměrně snadno detekovatelný. Družice předá údaje do NORAD, velícího centra NMD pod Skalistými horami, zde dojde k vyhodnocení základní trajektorie a jsou uvedeny do stavu pohotovosti protiraketové systémy na trase letu rakety. Takže zatímco raketa stoupá vzhůru a dole poskakuje tlupa odpalovačů za zpěvu prostonárodní písně "Allahu akbar", aktivují se po celé předpokládané trase střely oči systému - družicové a hlavně pozemní radary.

V současnosti existují dva základní prostředky ničení rakety. První ničí raketu mimo atmosféru a druhý potom těsně nad předpokládaným cílem. Ten první má zkratku EKV - Exoatmospheric Killed Vehicle (doslovně mimoatmosférový zabíjecí stroj, raději budu používat zkratku EKV) a pracuje právě v součinnosti s XBR/GBR radarem (X-Band radar - doslova radar pracující v pásmu X, GBR - Ground Based Rarad - radar umístěný na zemi), který má být postaven u nás v Brdech.

Radar vysílá do vesmíru velice úzký paprsek - pro představu je to něco jako laserové ukazovátko -, kterým ozařuje nepřátelskou střelu a navádí na ni EKV. Pokud je EKV úspěšný, potká se s raketou vysoko mimo atmosféru a vzhledem k rychlostem - při setkání dosáhnou cca 16 km/s - je energie nárazu taková, že rozmetá hlavici v prach, který neškodně shoří v atmosféře. Vzhledem k rychlosti střetu neexistuje něco jako částečný zásah - buď všechno, nebo nic.

Pokud EKV mine, je ještě šance na opravu, anebo musí nastoupit další fáze obrany, která má zkratku THAAD (The Theater High-Altitude Area Defense), což je samo o sobě na další článek. Zájemce o danou problematiku bych rád odkázal například na tyto stránky. THAAD jako takový je pokračovatelem poněkud improvizovaného systému, využívajícího střely Patriot první generace, který v první válce v Zálivu chránil izraelská města před ostřelováním raketami SCUD.

Vraťme se ale k meritu článku, jímž je radar. Toto zařízení funguje tak, že do prostoru vysílá elektromagnetické vlny a přijímá jejich odraz od různých objektů. Radar nevysílá spojitě, jako například televizní vysílač, ale posílá jenom velmi krátké a silné impulsy. Výkon radaru se obvykle udává právě silou těchto impulsů. U tohoto radaru se daná hodnota pouze odhaduje na 10 MW, nicméně zařízení jako takové má příkon 170 kW - tedy asi jako 80 lepších vysavačů.

Co se týče ozáření okolí, je na úrovni země definováno 150metrové pásmo, za kterým už není ozáření měřitelné, neboli pokud netrpíte neodbytnou touhou načmárat na stěnu antény třeba "Náš cíl je nebýt cíl?", dostanete vyšší dávku záření, když stojíte před mikrovlnkou a čekáte, až se vám ohřeje oběd. Je to logické, pro účely radaru je jakékoliv záření jinam, než chceme, jenom nehorázným plýtváním energií, proto je radar konstruován tak, aby se maximum energie soustředilo právě do hlavního paprsku a další - tzv. boční a zadní - smyčky byly co nejvíce potlačeny. Dále je kolem radaru vymezeno pásmo 5 km, kde se nesmí používat výbušná zařízení ovládaná na dálku. Naprostou katastrofu by znamenalo, kdyby hlavní paprsek radaru ozářil letící letadlo, tomu se ale čelí vymezením bezletového pásma v okruhu 50 kilometrů.

Osádku radaru tvoří 30 až 60 operátorů. Základna u nás by měla být začleněna jak do systému NMD, tak do systému obrany chránícího celou Evropu.

V kombinaci s křižníky Aegis, umístěnými v evropských přístavech, bude možno proti raketám chránit celou Evropu včetně pobaltských států, a to bez nutnosti investic do výstavby raketových základen. O účinnosti této kombinace jsme se mohli v minulém roce přesvědčit při pokusu, kdy byla právě raketou z křižníku Aegis sestřelena "porouchaná" americká družice, jejíž trajektorie přesně odpovídala trajektorii přilétající balistické střely. Pro navedení na cíl byla použita námořní verze XBR radaru umístěná na plovoucí plošině.

Poslední prověrkou systému byl dne 19.11.2008 test japonského námořnictva proti simulované hrozbě ze Severní Koreji, který ale bohužel dopadl neúspěšně, protiraketě ve finální fázi selhal infračervený detektor a cíl minula. První ze série testů JFTM byl ale předtím úspěšný.

Doufám, že vám tento článek pomohl udělat trochu jasno v tom, jak takový protiraketový radar vlastně funguje z faktického hlediska. Názor na potřebnost a vhodnost daného zařízení u nás si už musíte (pokud jste tak dosud neučinili) udělat sami.

Převzato z eMag.cz s laskavým svolením autora.