Když byla oblast kolem černobylské elektrárny v dubnu 1986 evakuována, domácí mazlíčci s nimi nesměli. Co se s nimi stalo? Jak se dařilo psům, kteří žijí sami v zamořeném prostředí už 36 let? Překvapivě dobře!

Nemůžeme jít s vámi...
Po nehodě bylo asi 50 000 obyvatel z „uzavřené zóny“ evakuováno, v okruhu 30 km kolem zničeného reaktoru, aby se dostali do bezpečí před účinky radioaktivního záření. To se muselo udělat narychlo a zbyl jen prostor vzít si s sebou to nejdůležitější. Drazí čtyřnozí přátelé byli ponecháni svému osudu, sami zpět ve vyloučené zóně. Byli vystaveni záření od prvního dne bez ochrany, byly podrobeny testu absolutní odolnosti.

Co se stalo s ubohými tvory? Nedávno navštívil tým milovníků zvířat a natočil krátký film .

Bez pána a paní
První, čeho si všimnete: všichni vypadají velmi podobně. Už to nejsou zlatí retrívři, žádní němečtí ovčáci a už vůbec ne pudlové, najdete jen směs toho všeho. To s nimi udělala radioaktivita? Synchronizovalo záření geny? Ne, bylo to volání přírody.

Zvířata jsou přece 36 let sama a dá se předpokládat, že samci a samice po dosažení puberty, bez dozoru svých pánů, jdou rovnou k věci, když nemají téměř žádné předsudky ohledně plemene. . Nyní se tedy díváme na desátou nebo dvacátou generaci, geneticky dokonale promíchanou a vytříděnou podle Darwinova nelítostného principu: Přežití nejschopnějších. Výsledkem jsou velmi hezcí chlapíci, jak je vidět na obrázku. Nyní tvoří nové plemeno „Canis Czarnobyl“.

A záření?
Jak zvířata přežila? Přechod z podávání psího žrádla nalovení krys nebyl pro každého a vražedná zima v zimě, bez přikrývky a teplého krbu v maminčině obýváku, byla velmi těžká zkouška. Likvidátoři V omezeném prostoru – o velikosti Sárska – se navíc pohybovali predátoři a ne vždy byli ke zvířatům přátelští. Vypadali zatraceně podobně jako vlci a byli stříleni ve velkém počtu.

Ale ti nejtvrdší to zvládli a současná populace se odhaduje na několik stovek zvířat, která jsou tam ráda ve smečkách.

Nyní se samozřejmě vynořuje otázka jako: Je tedy radioaktivní záření neškodné? Mohli být lidé ušetřeni celé evakuace? Reportéři ve svém filmu hlásí, že neviděli žádné zvíře se dvěma hlavami nebo takové, které svítí ve tmě. To je dobrá zpráva, ale pojďme se na to podívat blíže.

Jde o to „kolik“.
Nejprve srovnání.
Je elektřina skutečně nebezpečná? Slýcháte o zločincích popravovaných na elektrickém křesle v USA nebo o technicích, kteří zemřeli při práci na elektrickém vedení, a přesto jsme jim do postýlek vložili elektrické plyšáky s vestavěnými bateriemi, aby si s nimi hrály.

Záleží na tom,“kolik“. V elektřině je to napětí, měřené ve voltech. Pár jich je sotva postřehnutelných, těch 230 voltů ze zásuvky je nepříjemných a nad tím s vysokým napětím to může být opravdu nebezpečné. V případě radioaktivního záření se počítá dávka, měřená v „sievertech“. My živé bytosti na této zemi jsme vystaveni průměrné dávce 2,4 milisievertu (mSv) za rok, která je přírodního původu. V určitých oblastech může být mnohonásobně vyšší, ale lidé tam nejsou o nic méně zdraví.

Pomáhá Canis carnobyl proti jadernému strachu?
Nyní bylo možné změřit dávku v uzavřené zóně a porovnat ji s přirozenými hodnotami, aby bylo možné posoudit potenciální nebezpečí.

To by ale nedávalo smysl, protože záření je tam distribuováno příliš odlišně. V místech, kam dopadl radioaktivní spad z reaktoru, na těchto „horkých místech“, by člověk měl extrémně vysokou úroveň radiace a zároveň by hrozilo vstřebání takových látek do těla. Při přirozené radioaktivitě k tomu nedochází. Takže o průměrné dávce v evakuační zóně se opravdu mluvit nedá.

S největší pravděpodobností zvířata pozřela radioaktivně kontaminované jídlo. Pokud onemocněli, neměli v tomto již tak velmi obtížném prostředí šanci. Pokud byly jejich geny poškozeny radiací a abnormální změny přenesli na své potomky, nepřežili. Podrobnější biologické výzkumy by jistě přinesly velmi zajímavé poznatky o tom, jak přežítelná byla radiační zátěž.

V tuto chvíli by však nemělo být v žádném případě pochyb o tom, že evakuace obyvatel byla nezbytná.

Elektrárna ve Fukušimě byla mimochodem jiné konstrukce než ta v Černobylu. Průběh a následky nehody nebyly srovnatelné. Evakuace zóny kolem elektrárny byla zbytečná – a to se už tehdy vědělo. Mnoho lidského utrpení by bylo ušetřeno, kdyby lidé tehdy jednali logicky.

Možná, že objev přátelského Canis czarnobyl pomůže vyléčit část jaderné hysterie.

Pro NP s laskavým svolením EIKE.de přeložil P. Zinga
Tento článek se poprvé objevil na autorově blogu Think-Again . Jeho bestseller „Green and Stupid“ je k dispozici na Amazonu .