Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti jsou a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Je třeba si otevřeně přiznat, že se na naše ukrajinské spoluobčany díváme tak trochu s despektem. Přitom jsme žili řadu let ve společném státě (Rakousko – Halič – Podkarpatská Rus) a dnes u nás žijí a pracují desítky tisíc ukrajinských občanů. Nejsou pouze námezdními dělníky na stavbách, ale pracuje u nás řada lékařů, zdravotních sester či kulturních pracovníků. A dlužno přiznat, že na potřebné odborné a kulturní úrovni.

Když v roce 1883 doporučoval český vlastenec a přednosta I. interní kliniky ve Vídni profesor MUDr. Eduard Albert na nově ustavenou českou lékařskou fakultu ukrajinského profesora Ivana Jakoviče Horbaczewského do funkce přednosty Ústavu pro lučbu lékařskou (tedy lékařské chemie) měl velice šťastný nápad.

V roce 1884 zahájil profesor Horbaczewski v české části Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze výuku lékařské chemie v češtině a přednášel v témže jazyce také farmakologii a toxikologii. Kým byl tento muž, o němž se později tradovalo, že jako jediný mohl kdykoli vstoupit neohlášen do kanceláří prezidenta T. G. Masaryka, jehož byl důvěrným přítelem?

Profesor MUDr. Ivan Horbaczewski (1854-1942) se narodil v ukrajinském Zarubinci. V rodné obci vystudoval reálné gymnázium a již v té době běžně používal němčinu, češtinu, ukrajinštinu a polštinu. Na vídeňské univerzitě vystudoval medicínu (promoce 1880) a poté byl asistentem profesora Ernsta Ludwiga (1842-1915) rodáka z Bruntálu, profesora lékařské chemie na vídeňské lékařské fakultě. Zajímala ho nejvíce právě lékařská chemie a již ve 28 letech dokázal synteticky vyrobit kyselinu močovou.

Poté vstupuje do hry profesor Albert a udělal dobře. V roce 1884 byl MUDr. Horbaczewski byl jmenován řádným profesorem. Avšak teprve v roce 1900 se mu podařilo prosadit, aby se lékařská chemie stala povinným předmětem uvedeným ve zkušebním řádu. Několikrát byl zvolen děkanem lékařské fakulty a v letech 1902-1903 byl rektorem Univerzity Karlovy. V témže období byl členem Královské české společnosti nauk, v roce 1889 se stal členem Zdravotní rady Českého království a po pěti letech byl jmenován členem vídeňské Nejvyšší zdravotní rady. To vše přinášelo české univerzitě potřebnou prestiž.

Byl výborným pedagogem, napsal řadu učebních textů a odborných publikací, v letech 1904-1908 vydal čtyřsvazkovou učebnici lékařské chemie. V té době byl již považován za jednoho ze zakladatelů české biochemie a vychoval řadu později význačných lékařů a vědců.

V roce 1909 byl profesor Horbaczewski jmenován doživotním členem Panské sněmovny, a zapojil se tak i do vládní politiky. V jejím rámci se snažil změnit i hospodářské poměry na Ukrajině – v roce 1917 se stal členem vlády Ernsta Seidlera, v níž připravoval vznik nového resortu – zdravotnictví. V červenci 1918 byl jmenován ministrem zdravotnictví, leč krátce před koncem války na ministerský post resignoval.

Profesor Horbaczewski se v té době netajil s tím, že nesouhlasí se vznikem samostatného československého státu. Neměl samozřejmě nic proti českému či slovenskému národu, avšak v rozpadu monarchie viděl budoucí problémy jeho rodné země.

Chvíli tedy opět učil ve Vídni. Po bolševické revoluci založili ukrajinští antikomunističtí emigranti Ukrajinskou svobodnou univerzitu (Universitas Libera Ukrainensis), která nakonec našla vhodné prostředí a podporu v Praze. A to především díky velkorysé nabídce prezidenta Masaryka, kterého pojila s profesorem Horbaczewskim vzájemná úcta a přátelství. Horbaczewski byl ve dvacátých letech jejím rektorem a až do roku 1939 jejím čestným profesorem. Praha se tak stala světovým centrem ukrajinských emigrantů.

Podílel se také na vytváření ukrajinské chemické terminologie, vydával drobné odborné publikace i ve svém rodném jazyce. Pracoval také jako člen Ševčenkovy učené společnosti se sídlem ve Lvově.

Když nastoupil profesor Horbaczewski na pražskou univerzitu, musel si sám napsat skripta k výuce lékařské lučby. Všimněte si textu napsaného perfektní češtinou…

V budově 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy je nad podestou mezi prvním a druhým patrem umístěna pamětní deska s ukrajinským a českým textem, Text na desce je uveden slovy: „Česko-ukrajinský vědec, zakladatel české školy lékařské chemie, profesor a rektor Jan Horbaczewski 1854-1942.“

Jeho studenti a kolegové nezapomněli a nezapomínají.

Ivan (Jan) Horbaczewski se dožil požehnaného věku 88 let. Zemřel 24. května 1942 a je pochován na hřbitově Šárka u dejvického kostelíka sv. Matěje v Praze.

Příště: profesor MUDr. Severin Joklík