Před rokem a něco jsem v reakci na situaci ve Španělsku napsal na blogu idnes svou úvahu o tom, že španělští lékaři se ocitli v situaci, kdy musí určit, kdo dostane plnou podporu při onemocnění covid a kdo již ne. (zde). Ani ve snu mne nenapadlo, že se stejná situace může stát i u nás.

Dnes jsem obdržel od svého kolegy z nemocnice oficiální přípis, který vyjadřuje stanovisko výboru České společnosti anestesie, resuscitace a intensivní medicíny. Je přiložena jeho kopie. V ní se praví, že kapacity zdravotnických zařízení jsou u nás vysoké (myšleno počtem lůžek a přístrojů), avšak jsou výrazně poddimenzované z hlediska personálního zajištění.

Tento stav má dvě příčiny: Ta první je dlouhodobá ignorace statistických údajů o počtu lékařů v naší zemi a jejich věkovém rozložení. To, že průměrný věk lékaře v první linii – praktiků – je t.č. 56 let a pediatrů v ambulancích 59, lze vyčíst z údajů, má Ministerstvo zdravotnictví jistě k dispozici. Tento propad zahájil tehdejší předseda vlády České republiky Václav Klaus, který prohlásil, že pokud se lékařům něco nelíbí, ať jdou dělat taxikáře. Někteří jej poslechli a svou praxi šli vykonávat mimo území našeho státu. Nepořádek (volím velmi jemný eufemismus) v postgraduálním vzdělávání, pracovní a studijní podmínky mladých lékařů vyvolaly stav, že zhruba pětina těch, co odpromují, ihned odchází pracovat mimo Českou republiku. Logicky tedy chybějí v našem zdravotnictví. U sesterských profesí je to obdobné.

Druhou příčinou je v současnosti vysoká nemocnost lékařů a sester, která decimuje už tak jejich prořídlé řady. Co jsou platné vybudované velké komplexy lůžek, když chybí ti, co mají aspoň základní schopnosti ošetřovatelské a umí obsluhovat třeba dýchací přístroj, na němž závisí život pacienta. K tomu se přidává i vyhoření, neboť v našich podmínkách nejsou zvyklí na to, aby jim denně zemřelo na oddělení několik lidí.

K tomu se nyní přidává doporučující stanovisko odborné společnosti, které v bodu 4 nabádá lékařský personál, aby zvážil perspektivu nasazení intensivní terapie. Přeloženo do češtiny, lékař má být ten, kdo rozhodne, zdali má u daného nemocného smysl jej léčit, či nikoli. Řečeno ještě více drsně, bude nucen určit, kdo půjde doprava nebo doleva. Jistá analogie se nabízí. To bude jistě znamenat v myslích českých lékařů, kteří v drtivé většině odmítají euthanasii, značný masakr a nelze vyloučit i trvalé psychické poruchy.

Je třeba se neustále ptát, jestli současný krizový stav opravdu řídí jedinci, kteří jsou obdařeni schopností zvládat tyto velmi těžké situace. Z obrazovky se dozvídáme, že jsme „best in covid“, statistiky však neúprosně říkají pravý opak.

Po skončení epidemie by měli občané na podkladě i výše uvedeného vystavit skutečný účet této vládě a vzít si při volbě nové poučení, že nikoli po slovech, ale „po ovoci poznáte je“.

*****************************

STANOVISKO VÝBORU
evidenční číslo: 14/2021
Aktuální stav dostupnosti a poskytování intenzivní péče v ramci pandemie onemocnění covid-19
Kapacita zdravotnických zařízení poskytujících akutní lůžkovou péči je v přepočtu na počet obyvatel v České republice (ČR) jedna z nejvyšších v Evropě. Žádný zdravotnický systém však nemá nekonečné a nevyčerpatelné medicínské zdroje. Dostupnost kvalifikovaného zdravotnického personálu, lůžek a přístrojů je vždy limitovaná a konečná.
Výbor ČSARIM formuluje v souvislosti s aktuálním vysokým nárůstem pacientů covid-19 přijímaných k hospitalizacím a z toho vyplývající extrémní zátěží systému akutní lůžkové péče, včetně péče intenzivní a resuscitační, toto stanovisko:

1) Funkční kapacita většiny zdravotnických zařízení poskytujících akutní lůžkovou péči je v ČR současnosti naplněna. Hlavním důvodem je nedostatek zdravotnického personálu. Z důvodu zajištění zdravotní péče pro maximální možný počet pacientů a z důvodu vysoké nemocnosti či jiné odůvodněné nepřítomnosti kvalifikovaných zdravotnických pracovníků nelze objektivně zajistit dodržování existujících norem na personální vybavení pracovišť.

2) Současná reálná situace poskytování akutní lůžkové péče naplňuje ve většině nemocnic charakteristiku stavu “nedostatku vzácných zdrojů”. Pro udržení co největšího možného rozsahu zdravotní péče u co nejvyššího počtu potřebných pacientů je snížení obvyklých organizačních, ošetřovatelských nebo diagnosticko-léčebných standardů nezbytné, pokud nelze v konkrétním případě postupovat jinak. I tento postup pak naplňuje zákonná kritéria pojmu „de lege artis“. Náležitou odbornou úrovní (postupem lege artis) se dle § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 S., o zdravotních službách, v platném znění, rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. V současné chvíli jsou konkrétní podmínky většiny zdravotnických zařízení poskytujících akutní lůžkovou péči takové, že, nikoli vinou vedoucích pracovníků těchto zdravotnických zařízení, chybí kvalifikovaný zdravotnický personál. Úroveň péče tedy odpovídá této objektivní skutečnosti.

3) Doporučujeme, aby poskytovatel zdravotních služeb, u kterého jsou fakticky vyčerpány personální či technické kapacity, oznámil existenci tohoto stavu místně příslušnému krajskému úřadu (včetně odůvodnění této skutečnosti), který vydal rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

4) Rozsah poskytované péče je podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů při respektování individuality pacienta určován reálným předpokladem klinického prospěchu (např. jen někteří pacienti jsou indikováni do intenzivní péče, jen někteří pacienti jsou indikováni k umělé plicní ventilaci nebo k jiným postupům přístrojové podpory orgánových funkcí – ECMO apod.) a je plně v kompetenci ošetřujícího lékaře.

Pracovní skupina
Černý Vladimír (editor)
Prudil Lukáš
Černá Pařízková Renata
Cvachovec Karel
Poděkování členům výboru ČSARIM, krajským koordinátorům intenzivní péče COVID-19 a JUDr. Ondřeji Dostálovi, Ph.D., LL.M. za cenné připomínky k textu stanoviska.
Stanovisko bylo schváleno výborem ČSARIM dne: 11. 1. 2021
prof. MUDr. Černý Vladimír, Ph.D., FCCM, předseda výboru ČSARIM

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora