Již od podzimu loňského roku je jasné, že budou z úhrad pojišťoven vyřazeny některé léky. Původně se do zákona o veřejném zdravotním pojištění dostala klauzule vyřazující z úhrad léky na základě ceny, ta byla posléze změněna na vyřazení léků, které jsou v lékárnách vydávány bez lékařského předpisu a současně mají přiznánu úhradu z prostředků veřejného zdravotního pojištění. A zde je kámen úrazu.

Z odborného hlediska je vyřazování léků z úhrad pojišťoven na základě ceny nebo možnosti získat lék v lékárně bez lékařského předpisu naprostým nesmyslem. Ani cena, ani režim výdeje bez lékařského předpisu neříkají nic o tom, jaké postavení má lék v rámci terapie, jak je pro pacienta důležitý a zda je nějakým přiměřeným způsobem nahraditelný. Toto pravidlo pro vyřazení samo o sobě nemůže ani zhodnotit veškeré souvislosti léčby danými léky, ani sekundární náklady na léčbu dražšími přípravky a vyšší náklady systému zdravotního pojištění v důsledku finanční nedostupnosti léků pro pacienty a následném zanedbání terapie. Zákonodárci byli na tuto skutečnost upozorněni a do zákona se dostalo ustanovení, které umožňuje zdravotním pojišťovnám požádat o zachování úhrady v případě, že je úhrada léku ve veřejném zájmu. Pokud se pojišťovny shodnou a podají před 1. červnem na Státní ústav pro kontrolu léčiv žádost o zachování úhrady u některých skupin přípravků za stávajících podmínek úhrad (výše úhrady, indikační omezení apod.), pak bude tomuto návrhu automaticky vyhověno. Pokud se tak nestane, budou všechny léky vydávané bez lékařského předpisu z úhrad pojišťoven vyřazeny k 1. červenci. Jedinou možností k zachování úhrad pak bude vyvolání správního řízení na SÚKL. To se však může vzhledem k nastaveným podmínkám protahovat i celé měsíce. Podle vyjádření představitelů VZP je možné najít i nějakou třetí, zřejmě ryze "českou" cestu. Moc možností mě ale nenapadá a nevím, proč někdo vytváří nejistotu a hledá kličky tam, kde se rozumné řešení v rámci zákona samo nabízí.

V první polovině května zveřejnily pojišťovny svá stanoviska k tomu, jaké léky ze skupiny volně prodejných přípravků mají být i nadále zachovány v úhradách ze zdravotního pojištění. Oborové pojišťovny zastoupené Svazem zdravotních pojišťoven (SZP) vydaly seznam, který zohledňuje požadavek zachování úhrad u vybraných léků za stávajících podmínek, VZP si naopak i při znalosti zákonných ustanovení začala klást nové podmínky, odlišné od stávajících indikačních omezení. Všem zainteresovaným je přitom jasné, že musí dojít k principiální shodě nad seznamem SZP, jinak budou léky ze seznamu minimálně od 1. července z úhrad vyřazeny. Stanovisko VZP je tak do určité míry nepochopitelné.

Asi nejkřiklavějším, nikoli však jediným příkladem nesmyslnosti tohoto principu vyřazování z úhrad volně prodejných léků jsou tzv. multienzymové přípravky. SZP je doporučuje ponechat v úhradách za stávajících podmínek. Toto stanovisko podporují kromě pacientů i zdravotníci a ministr zdravotnictví. VZP požaduje podmínky přísnější, nepočítá například s úhradou u dětských pacientů! Nedošlo ke shodě, můžeme tedy reálně počítat s úplným vyřazením multienzymů z úhrad pojišťoven. Jednou z indikací těchto léků je cystická fibróza (CF). Že je to onemocnění dědičné, velmi vážné a omezující asi není potřeba zdůrazňovat. Pro pacienty s CF jsou multienzymové přípravky naprosto nezbytné pro život, umožňují jim trávit potravu. Jednoduše řečeno se bez nich neobejdou, náhrada jiným přípravkem možná není. Léčba multienzymovými přípravky je však vzhledem k dávkování u CF finančně velmi náročná, v některých případech se může blížit podle vyjádření odborníků i Klubu nemocných cystickou fibrózou až 100 tisícům korun ročně. To není málo a neznám ve svém okolí mnoho lidí, kteří by si takovou léčbu mohli dlouhodobě dovolit. Zejména pokud je jejich příjem v důsledku nemoci vlastní či člena rodiny výrazně omezen. Také je nutné si uvědomit, že platby za léky nehrazené ze zdravotního pojištění nejsou pacientům započítávány do ochranných limitů. Takto vynaložené prostředky se jim nevrátí. Nejsem zastáncem bezbřehých dávek, úhrad a obdobných "úplatků voličům", je mi jasné, že ze zdravotního pojištění nelze hradit vše, ale každá legrace má i svoje hranice. Tedy pokud je možné popsanou situaci ještě za legraci považovat. Spíše než o ni se jedná o další příklad absolutního odtržení aparátu VZP od reality, někdo by snad mohl říci o totální úlet.

Podle mého názoru by zdravotní pojištění mělo sloužit především k úhradě péče, která je pro pacienty dlouhodobě finančně nedostupná, nemá jinou alternativu a je pro zajištění kvality zdraví a života pacienta nezbytná. Všechny tyto podmínky jsou v případě multienzymových přípravků a CF splněny. Ze stanoviska SZP lze také logicky dovodit, že je ve veřejném zájmu, aby byly některé léky hrazeny i nadále, přesně v souladu se zněním zákona. VZP to buď tak jasně nevidí, nebo není schopna znění zákona pochopit a aplikovat ho v praxi. Možná se ale jedná o prostý alibismus a nechuť přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí, snad o potřebu zůstat i nadále obyčejnou přerozdělovnou peněz bez skutečného zájmu o své pojištěnce. Jinak si nedovedu vysvětlit to, že správní rada VZP na svém zasedání 28. května tento bod řádně zařazený do programu neprojednala.

Pokud se bude vedení VZP, včetně politiků v její správní radě, chovat k pojištěncům popsaným přezíravým způsobem, může očekávat (nejen) pověstné tisíce dopisů. Obávám se, že tentokrát nebudou děkovné. A protože nikomu nepřeji nic zlého, zejména co se nemocí týká, popřeji naopak vedení VZP, aby dostalo aspoň zdravý rozum. Nejpozději do 31. května.