ZDRAVOTNICTVÍ: Kde začít, aby to neskončilo?
Žádný pacient však - ať je malý či velký, mladý nebo starý, akutně či chronicky nemocný – neudává v ambulancích a na nemocničních lůžkách při léčbě tón. Taktovku na všechno mají v rukou - lékaři! U nich se proto mělo začít, ti mají mít jako první jasno, co musí poskytnout v rámci povinného zdravotního pojištění (čili jakoby zdarma) a co dalšího užitečného a navíc mohou nabídnout a za kolik. Debata s pacientem na dané téma je nutná.
Dokud ale sami lékaři nebudou mít standardy v malíčku, nelze spravedlivě požadovat po pacientech, aby se orientovali, aby ovlivňovali, aby se "vyznali", aby "kontrolovali" a aby - platili. Žádné peníze v takovém případě (v takové džungli) totiž "nebudou stačit", vždycky jich bude málo... Spokojenost s rozpočtem se sice nikdy ani ve zdravotnictví nedostaví a dostavit nemůže, ale pořádek a systém by chybět neměl. Může být ale pořádek a systém v rezortu, ve kterém se „životnost“ ministra počítá spíše na měsíce než na roky?
Závěr: Nejdůležitějším článkem v systému zdravotnictví je sice občan – plátce a konzument péče, kolem kterého se všechno točí, ale tím určujícím a hlavním zůstává lékař (plus výrobci léků, distributoři, pojišťovny a jejich - management). Nechytejme kočku za ocas!
Jablonec nad Nisou
