ZDRAVOTNICTVÍ: Kde začít, aby to neskončilo?

V pracovní neschopnosti bývá v ČR denně až neuvěřitelných 6% občanů, což evropský průměr silně převyšuje. Nelišíme se prý ale v tom, že to je zhruba 15% populace, která čerpá až 85% prostředků ve zdravotnictví. Všechny debaty by měly vycházet právě z toho faktu, je-li ten fakt opravdu faktem. Každé zavádění poplatků přitíží totiž právě jim. Mnoho občanů desítky let lékaře a léky skoro nepotřebuje (ty "banální" kupuje bez receptu), pro mnohé je návštěva ordinace zcela výjimečným „svátkem“. Celý život si ale všichni platí zdravotní pojištění (= v podstatě zdravotní daň), aby "měli něco na účtu", kdyby náhodou… O stavu toho účtu přehled stále nemáme a měli bychom mít! Je pravda, že mezi vzpomínaných 15% konzumentů péče se člověk může dostat nešťastnou náhodou během vteřiny. Nepotká-li ho nějaká nehoda (příhoda) a má-li dobrý kořínek, tak se k nim zařadí skoro zákonitě v podzimu či na sklonku svého života. Z toho pohledu se zdravotnictví týká každého z nás.

Žádný pacient však - ať je malý či velký, mladý nebo starý, akutně či chronicky nemocný – neudává v ambulancích a na nemocničních lůžkách při léčbě tón. Taktovku na všechno mají v rukou - lékaři! U nich se proto mělo začít, ti mají mít jako první jasno, co musí poskytnout v rámci povinného zdravotního pojištění (čili jakoby zdarma) a co dalšího užitečného a navíc mohou nabídnout a za kolik. Debata s pacientem na dané téma je nutná.

Dokud ale sami lékaři nebudou mít standardy v malíčku, nelze spravedlivě požadovat po pacientech, aby se orientovali, aby ovlivňovali, aby se "vyznali", aby "kontrolovali" a aby - platili. Žádné peníze v takovém případě (v takové džungli) totiž "nebudou stačit", vždycky jich bude málo... Spokojenost s rozpočtem se sice nikdy ani ve zdravotnictví nedostaví a dostavit nemůže, ale pořádek a systém by chybět neměl. Může být ale pořádek a systém v rezortu, ve kterém se „životnost“ ministra počítá spíše na měsíce než na roky?

Závěr: Nejdůležitějším článkem v systému zdravotnictví je sice občan – plátce a konzument péče, kolem kterého se všechno točí, ale tím určujícím a hlavním zůstává lékař (plus výrobci léků, distributoři, pojišťovny a jejich - management). Nechytejme kočku za ocas!

Jablonec nad Nisou