Zavedení elektronických neschopenek provázely potíže, jak tomu při zavádění digitálních informačních systémů u státní správy bývá.

Systém měl výpadky, data byl schopen zpracovat se zpožděním někdy až desítek hodin. Věřme, že se příslušným pracovníkům IT podaří chyby co nejdříve vychytat.

Dílčí nepořádky v systému byly tak velké, že přiměly státní nemocnici na pražském Karlově náměstí, aby jedna z tamních primářek předvedla, jak je vlastně všechno jednoduché. Možná má i pravdu, a pokud by každý praktický lékař či specialista měl k dispozici zadarmo tým IT expertů a software podle potřeby, asi by si také nestěžoval.

Ovšem Sdružení praktických lékařů zvažuje žalobu na Českou správu sociálního zabezpečení, protože z pohledu jeho členů jim zavedení nového systému významně přidělává práci a stojí peníze, nehledě k tomu, že se doktoři zavedením elektronických neschopenek papírování úplně nezbavili a musí například tisknout lístek na peníze.

Příběh do určité míry připomíná model internetového bankovnictví, případně samoobslužných pokladen v supermarketech. Smyslem je ulevit bankám či supermarketům a přinutit klienty, aby převzali část byrokratických úkolů. Banky i obchody pak ušetří na personálu. Pokud je systém uživatelsky výhodnější i pro zákazníky, je to přidaná hodnota, o ni ovšem jde až ve druhé řadě.

Ministerstvo práce a sociálních věcí tedy přenáší byrokracii na lékaře, i když ve srovnání s obdobnou operací u bankovních domů jde o pozoruhodně neohrabaný pokus. Systém je uživatelsky nepříliš vstřícný, vyžaduje od klientů, aby investovali do potřebných pomůcek, a stát přitom počet úředníků neomezuje. Těch naopak průběžně přibývá a ještě odpovědní pracovníci vysvětlují veřejnosti, že ti doktoři jsou nějak nešikovní.

Ještě by šlo nad vším pokrčit rameny, kdyby příběh neměl jeden povážlivý rozměr. Česko má nedostatek lékařů v nemocnicích, ale také na místech praktických lékařů. Když je člověk zdravý, tak mu to ani nepřijde, ale pokud opravdu onemocní, pak zjistí, že se dostupnost péče snížila třeba ve srovnání s obdobím před deseti či dvaceti lety.

Existují sice kvalitnější rentgeny než dříve, ovšem na řadu se pacient dostane třeba až za dva měsíce. V ordinaci zase na něho lékař nemá čas, protože ho obléhají spousty pacientů, kteří si jdou k němu zadarmo popovídat. V této chvíli se státní úředníci nezajímají o to, jak dostupnost zlepšit, ale naopak lékařům berou další čas tím, jak přidávají byrokratické úkoly.

Příběh elektronických neschopenek zřejmě není tím, co samo o sobě nějak významně ohrozí výkonnost zdravotnického systému. Funguje ovšem jako součást trendu byrokratizace, která pacienty poškozuje už dnes. Na jeho prosazení se očividně podílejí mladí a zdraví lidé, kteří se ještě nedokážou na zdravotnický systém podívat očima člověka, který skutečně potřebuje pomoc. Dobře vyplnit kolonky a ušetřit tak práci státním úředníkům je důležitější než léčit.

Autor je komentátor serveru Echo24