Jsou krásné podzimní dny. Mám rád tu vůni tlejícího listí i ranní mlhy. Měkké světlo má svou poezii. Nicméně jako dítě jsem listopad nenáviděl. Byl to měsíc zostřeného přátelství. Pro ty mladší: sedmého listopadu, kdy se udála nejhorší věc v soudobé historii: syfilitik Lenin nastolil rudý teror v Rusku. Komunisté tomu říkali „Velká říjnová socialistická revoluce“, zkráceně VŘSR. Celý měsíc se slavila tato seč až do úplného uslavení. Sedmého jsme museli jako děti chodit na lampionové průvody. V televizi dávali jen sovětské filmy nebo komunistické agitky od „odbojáře“ Dietla. Okres na severu, Muž na radnici a podobné, odpusťte mi ten výraz, sračky vytrvale oblažovaly naši mysl.

Pamatuji se, jak komunisti vždy našli nějakého sklerotického pamětníka, který hovořil s Leninem při jeho návštěvě v Lidovém domě. Na počest jeho návštěvy tam zřídili Leninovo muzeum. Dokonce se pamatuji, jak nějaký blb ukazoval v televizi dopis od V.I.L. Proti tomu byly ostatky svatého Maura prd! Televizní reportéři při pohledu na tento artefakt jen stěží potlačovali dojetí.

Jednou Rusové vyštrachali Leninovu sestru, která ač stoletá (v Sovětském svazu žádný věk), vzpomínala na svého bratra. Prý měl abnormálně velkou hlavu a neustále jako dítě přepadal! V té době vyšla povídka od Hrabala, jak jeden čalouník měl holčičku, která měla také velkou hlavu a neustále narážela do nábytku. Na všechny ostré rohy natloukl čalouník vatelín, aby se neumlátila. Nakonec zjistil, že bude nejlepší ušít jí z vatelínu čepici. Asi něco podobného museli mít u Leninů, pardon Uljanovů, doma také. Protože jinak by mohl být budoucí vůdce proletariátu blbej. Ale v Rusku se duševní handicap zase tak nebere.

Když si odmyslím tu ideologickou stránku nešťastného listopadu, je tady ten podzim. To krásně zbarvené listí jsme museli se ségrou hrabat. Mě bavila spíš druhá fáze: jeho pálení. Nevím, proč se to teď nesmí. Byla to úžasná zábava. Hrabání mě skutečně nebavilo. Jo, skákat do hromad listí, to bylo také dobré. Sice to občas skončilo nějakou zlomenou rukou nebo vyvrtnutým kotníkem, ale nešť. Naši nás nechali na zahradě až do tmy. Jenže pak to teprve začalo být zajímavé. Do čoudících ohníčků jsme nastrkali pár suchých větví a když se ohníček rozhořel, naházeli jsme tam pár brambor. Oči nám slzely od kouře a pečená brambora pálila do dlaní, ale nic lepšího jsem nikdy nikde na světě nejedl.

Letos jsme jeli se Zuzanou s naším novým starým autem na sraz amerických aut do Lužné u Rakovníka. Tam je skvělé muzeum JK Classic. Jediná, zato pořádná chyba na kráse tohoto muzea je, že snad není popiska u auta, kde by nebyla aspoň jedna hrubka. Moc mě to mrzelo a upozornil jsem na to pořadatele. Ti mne slušně vyslechli a poděkovali mi za upozornění. Ale v zápětí jsem zaslechl, jak jeden chlapec říkal druhému: „Zase jeden chytrej blbec!“ Škoda, jinak by to byl krásný den.

Tak, přátelé, žádný lampionový průvod, žádná oslava VŘSR. Dnes nám to nahradil Halloween, jiná pitomost, která do českých luhů a hájů nepatří. Ale ta je jenom blbá a netekla při tom nikdy krev.

*************************************

Poznámka redakce: Radostná zpráva - včera vyšel druhý díl vyprávění pana Čecha „Letadla - můj osud“.