Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

No, a mně se povinné lampiónování

jako pacholeti docela líbilo. Na ideologické konotace jsme zvysoka kašlali, ale směli jsme být dlouho do tmy venku a mohli jsme se oddávat přísně zakázané zábavě - stříkání benzínu z ampulek na plnění zapalovačů na lampióny - zasažený lampión krásně vzplanul a úspěšný střelec, najmě několikanásobný, tak získal vážnost a respekt. Za přistižení byla dvojka z chování. No a když jsme povyrostli, bylo lze dlouho do noci doprovázet spolužačky a zkoumat, zda se od nás něčím liší ... to se dělo v dobách, kdy žáček základní školy musel být nejpozději v sedm, vyjímečně v osm doma, takže nám to přišlo vzácné.

A v kreslení jsme při té příležitosti nemuseli kreslit jablka a podobné nezáživné nudnodsti, nýbrž válečné lodě - tedy přesněji jednu, Auroru, ale to nevadilo; to bylo mnohem zajímavější. Nelenil jsem tehdy prodrat se do dospělého oddělení místní lidové knihovny, kam jsem věkem hrubě pod patnáct dosud nepatřil, kde měli knihu s bokorysem i půdorysem chráněného křižníku třídy Pallada, nazvaného Aurora, i s popisem strojního vybavení (3 parní stroje, 24 kotlů, tři šrouby) a hlavně výzbroje (8x1 152 mm děl) ... a taky jiných lodí, dokonce i ne jen ruských, tedy sovětských - třeba rakousko-uherských bitevních lodí třídy Tegetthof ...

Re: No, a mně se povinné lampiónování

Fakt je ,že křižník Aurora je přísně technicky vzato veliký unikát. Jako jediný představitel své kategorie ve světě.

Jinak s tím útokem na Zimní palác to asi bylo "trochu" jinak , ostatně jako ze vším v SSSR!

Re: No, a mně se povinné lampiónování

Ba ne . V USA někde ve Filadelfii je křižník myslím Olympia, z r. 1900 asi. Byl jsem na něm.

Na knihu se moc těším.

Re: No, a mně se povinné lampiónování

Tak dobře , ale v Evropě určitě.

Re: No, a mně se povinné lampiónování

I Vy jste tuto kratochvíli praktikoval s těmi ampulkami z gutaperči? Tuším byly za šesták (20 hal., jako Tiki, nebo kostička Mejdlíčka...). Potřebovali jsme k tomu ale i špendlíky, aby se vytvořila pčíslušná dírka na "špric". Prča byla, když komunističtí tatíci nejenom hasily řvoucímu oplégrovi lampion, ale když musel hasit i svůj šusťák, v ranných dobách mongomerák. Stříkat se ale muselo umět, aby našinec nebyl přichycen a nebylo u něho nalezeno "corpus delicti". Také bylo koloritem, lampiony na tyči se svíčkou uvnitr odstřelovat z větší vzdálenosti (za bukem), hliněnými cvrkacími kuličkami z "bačusu" (pytlík stál v hračkárně tučím 1,- Kčs), kuličky měly dobré vnější balistické parametry. Jo, jo, kde jsou ty doby, když jsme si jako nezletilci mohli koupit za 6.- Kčs volně kulatou krabičku startpatronek, nebo běžet ke "Štajnerovům" se džbánkem pro pivo (1,20 Kčs) a krabičku cigaret Lípa (2,- Kčs za desítku ks), pro tatíka k nedělnímu obědu. V dnešní době by z toho putykář Štajner i můj tatík měli nebetyčný prů*er, o baby ze sociálky by se pokoušelo klimakterium, orgány by žhavily aplikace dienstreglamá. Jo, když tehdá ve škole spolužák připsal na plakát (někdy v roce 1961) ke jménu Fidel Castro(L), tedy to "L", to byl politický hukot, škola byla auf, a rodiče onoho žáka vyměňovali spodní prádlo (něco jako Smetanova tykadla v době nynější). Nicméně, když jsme někomu, jako kluci ožrali třešně, nebo babě hodili "čouďáka" na zápraží (celuloidové pravítko zabalené do papíru, zapálené a zašlápnuté) okrskář nám dal pár výchovných facek a kopl nás do zadku, tím to bylo vyřešeno. Doma jsme drželi kušnu, aby nám tatík trest ve své osvícené libovůli neznásobil (to platilo i o pár fackách od třídního učitele). Ale dnes? Qui modo? Qui bono? Sluníčkáře by mohla zachvátit i předčasná ejakulace.

Re: No, a mně se povinné lampiónování

No jo to jsme byli ještě mladí. Taky se start patrona zabalila do spořiče tabáku ( používal , a možná ještě používá v dýmkách ) a zapálila , byla to docela velká hyba. Jo a ještě jsme je dávali na tramvajové koleje.

Re: No, a mně se povinné lampiónování

Nu, a my i cpali do retek acetylid stříbra, tehdy tehdá do luxusních Filter, byly za bůra (5 Kčs, do správného konce). To se v drogerii koupil karbid vápenatý CaO, čpavková voda, tedy nasycený vodný roztok NH4 a "lapis" na bradavice, dusičnan stříbrný AgNO3. Udělal se z něho roztok ve čpavku a probublal acetylenem H2C2 z karbidu s vodou. Vznikla šedá sraženina acetylidu stříbra, stačila se odfiltrovat a pomalu vysušit na filtru v třeba Petriho misce. Pak granulát separovat, ale pouze dřevěnými špejlemi, rádo to samovolně řachlo. V tom tkvěl ten princip chtěného, ještě vlhké to nasypat domovní důvěrnici na rohožku a přidat pár kovových pilin, to byl pak ráno tanec, když baba čmachtala ven. Asi to, co jsem uvedl, by mohl býti nezákonný návod na přípravu třaskavin (trhaviny a výbušniny opomíjím, i když někdo doma má cukr, hladkou mouku a jedlou sodu, tu a tam Savo, nebo amonné hnojivo na mrkev a karfiol na zahrádce, benzín do sekačky... Nu nevím nevím. Tehdá, za Plojhara, jsme všici byli mladí chemici-lučebníci, byla to nějaká móda, snad ten Mendělejev nás iritoval. Ale jedno si pamatuji, co je to karbid vápenatý a acetylid stříbra, možná i chemické vzorce a rovnice rovnovážnosti. Asi jsem staromilec, ale co s takovým matrošem u "madurídy", který ani nezvládá zákony mechaniky, natož trojčlenlu? Hlavně umět humanitně plkat a plkat, o lejně, to by jim šlo. Máme brigádníka BC, obor politologie a jakási obskurní kombinace. Technické střevo, ale každý svůj průšvih brilantně ožvaňuje multiplikární teorií, tedy, co by se, kdyby se, zajíce lovit tasery, to by byl politik pro EU, jenomže je zatím mladej a není tím pádem demetně blbej. Nu, jsem lesák na penzi a dokonce bývalý lučebník, VŠ za bolševika, nikolivěk ze z Plzně. Jinak, na ty acetylidy, či chloristany a chlorečnany (kdysi Travex) zapomeňte. Velký bratr nám zakáže i Francovku, je tam terpen, chemicky spouští teplotní receptory. Bomba z mouky a cukru a musulmanští engeméti. Bude p*del.

Re: No, a mně se povinné lampiónování

Jo, to byly casy.. Jododusik, ktery explodoval v rukach, kdyz jsem s nim vysel na slunko, cerny oblicej - jod nastesti za chvili vysublimoval, elektronove piliny s dusicnanem draselnym - ty vybuchly v predsini, trojdilna skrin az po zamky bez laku a dira v koberci a ja se probral ve vane, kam me to hodilo, posunuta futra od zachodu.. Lov koroptvi tak, ze se nahnaly do dratu nad zeleznicni trati a pak se jen posbiraly..Dneska se metabolisuje adrenalin uz jen u obrazovky pocitace. Je to bezpecnejsi, ale neni to ono... Kdo se dnes muz pochlubit, ze podlezl pristavaci drahu letiste odpadni rourou, ktera byla navic zanesena bahnem? Je fakt, ze kdyby to delal muj syn, tak ho prizabiju.

Re: No, a mně se povinné lampiónování

No, když došlo k zapálení vícerého lampionu zdařilým střikem, byli pravděpodobní pachatelé přivolání k soušce učitelce a ta nám čuchala k rukám a k oděvu předpokládajíc, že ruce či oděvní součástky pachatelovy budou cítit benzínem. Za tím účelem jednoho roku - tuším v páté třídě - spolužák zvaný Bedra zcizil své starší sestře kolínskou, jíž jsme si preventivně i nárazově před čucháním hojně potírali ruce i oděv. Opakováno i léta další. Souška totiž nebyla blbá a věděla, že v kapsách nic nenalezne, protože doličné předměty jsme odhodili. Náhradní bombičky jsme zpravidla měli zastrčeny za ponožku nebo v čepici - tam pedagogové nikdy nehledali. Taky jsme k tomu účelu používali osvědčené spolužačky, jež na dobu nezbytně nutnou munici ukryly; žádný pedagog co pamatuju nepodezříval dívku z činu tak zvrhlého, jakým v jeho očích byl střik hořlaviny na lampion svítící ku slávě revoluce. Nevím proč, asiže tehdy přece jen nebyla taková emancipace. Ale dvě naše tehdejší spolužačky se s gustem účastnily ...

Re: No, a mně se povinné lampiónování

Mám podobné vzpomínky. A bývala už dost zima.