3.2.2023 | Svátek má Blažej


VZTAHY: Margarin není máslo

3.12.2022

Téma „manželství pro všechny“ se v médiích a na všech možných sociálních platformách včetně parlamentu diskutuje bezvýsledně už tak dlouho, že to až svádí mávnout nad tím rukou: tak už jim to konečně dejme, když o to tolik stojí! Možná je to přímo součást pokrokářské taktiky, utahat své odpůrce natolik, aby rezignovali a přestali pokrok zdržovat. Není na tom přece nic špatného, nikomu to neublíží, jde nám jen o rovnoprávnost! Proč by status manželství měl být vyhrazen pouze dvojici muž a žena, proč ne dvěma mužům nebo ženám? Nebo, zcela obecně a možná někdy v budoucnu, libovolnému počtu libovolných pohlaví, potažmo genderů?

Slogan „manželství pro všechny“, jakkoli vypadá líbivě, velkoryse a svobodomyslně, je nicméně stejně pokrokový (čti nesmyslný) jako „řidičák pro všechny“ nebo „lékařský diplom pro všechny“. Každý, kdo má všech pět pohromadě, přece chápe, že za volant nebo k operačnímu stolu nelze pustit nikoho, kdo nemá potřebnou kvalifikaci, a že není žádnou diskriminací odepřít přístup těm, kdo stanoveným kritériím nevyhovují. Někomu se ta kritéria mohou zajisté zdát zbytečně přísná, neodpovídající dnešní době a tudíž zralá pro změnu. Při troše dobré vůle by se dala změkčit tak, aby jim vyhověli úplně všichni, ale sedli byste si do autobusu s takovým řidičem a dali byste si operovat slepé střevo od popeláře? Tak vidíte. To není nic proti popelářům, jejich profese je užitečná a potřebná, ale práci chirurga dělat nemohou. Je to snad diskriminace popelářů? Každý ví, že margarin není máslo, i když se mu podobá a leckde ho může zastoupit. Je snad diskriminací margarinu, že se nesmí prodávat pod názvem „máslo“?

Homosexuální svazek není manželstvím, protože se od něj liší nejméně ve třech podstatných rysech:

a) složení – dva muži nebo dvě ženy místo muž a žena,

b) účel – zvýhodněné podmínky soužití místo plození a výchovy dětí,

c) výsledek – sterilní dvojice bez potomstva místo funkční rodiny a pokračující generace.

Americkému spisovateli J. W. Rileymu se připisuje výrok, že když něco plave jako kachna, kváká to jako kachna a chodí to jako kachna, je to kachna. Dá se to i otočit: co jako kachna neplave, nekváká ani nechodí, kachna prostě není, i kdybyste na to nalepili ceduli KACHNA a nechali si to případně i odhlasovat nějakým dostatečně potrhlým parlamentem.

Je docela únavné stále dokola opakovat pravdu tak triviální a omlouvám se těm, které tím snad už nudím, ale dokud budou progresivisté do omrzení přežvykovat svou mantru „manželství pro všechny“, kterou po nich mainstreamová média ochotně a bezmyšlenkovitě papouškují, je to asi nutné. I když si nedělám moc iluzí o tom, že by se nakonec nechali přesvědčit. Když Hegela upozornili, že jeho teorie je v rozporu s fakty, odpověděl prý: „Tím hůře pro fakta.“ Ideologická zaslepenost se ve své bohorovnosti a pýše o fakta nezajímá, je nad ně povznesena. Klidně si vymyslí jiná „fakta“ nebo si vhodně předefinuje význam slov, jen aby nemusela uznat, že se mýlí. Vlastnictví nejvyšší a definitivní pravdy (přesněji ovšem jeho iluze) je pro novou liberální elitu typické a žádná svobodná diskuse se nepřipouští. Konzervativní oponenti, kteří trvají na původním, tisíciletém významu slova „manželství“, jsou umlčováni, zesměšňováni a marginalizováni, neboť arbitrem hodnot a vkusu se i v Evropě stal už dávno Hollywood. Je hlavně jeho zásluhou, že manželství je na jedné straně degradováno na „zbytečnou formalitu“, bez níž se láska klidně obejde, na druhé straně však – jak pozoruhodné! – právě tuto prý zastaralou a zbytečnou instituci si pro sebe vehementně nárokují páry homosexuální. To jsou paradoxy, pane Vaněk!

Vážení čtenáři, až se příště nachomýtnete k nějaké debatě o „manželství pro všechny“, vzpomeňte si na tu rádoby kachnu postrádající normativní kachní kvality, a taky na ten margarin, co se nesmí nazývat máslem, jelikož to žádné máslo není.