Nedávné varování našich úřadů před tím, abychom si nepouštěli domů Mikuláše s čerty, z důvodů možného rozšíření covidu, mi připomnělo událost již hodně starou, leč jako vzpomínku snad ještě stále potřebnou.

Můj tatínek se řadu let vždy na konci roku vydával za Mikuláše. S mladšími sourozenci jsme v něj věřili a pokorně odříkávali básničky. Moji víru a víru mých sourozenců zviklalo to, když jsme na půdě objevili v takové truhle biskupský ornát, mitru a biskupskou berlu. Nadalo nám to a příštího Mikuláše jsme si pořádně prohlédli. Měl totiž tatínkovy bačkory.

Ale i tak jsme se ještě několik let na Mikulášovu nadílku těšili.

Když jsem já sám dělal svým dětem Mikuláše, dal jsem si pozor, abych neměl bačkory. Ani to nešlo, protože když někteří sousedé zjistili, co dělám, žádávali mě, abych udělal mikulášskou nadílku i u nich. Dělal jsem to rád a obutý.

Jednou mě oslovil mladý muž, pan P. odnaproti. S tím, že by chtěl pro své dvě děti Mikuláše, avšak že by to neuměl. Jestli bych nebyl od té dobroty… Bylo to tak trochu navíc, mimo můj ustálený již program, takže jsme se domluvili, že svoji štaci započnu o půl hodinu dříve bez anděla a bez čerta, kteří dřív nemohli. Měl jsem radost, že ve tvrdé totalitě přibude nějaká „mikulášská dušička“ navíc.

V určený den a v určenou hodinu jsem zazvonil u dveří pana P. Otevřel, avšak s naprosto zděšeným výrazem v obličeji. Vtáhl mě do dveří, dotlačil do kuchyně a postavil na stůl lahev vodky. A se stejně zděšeným výrazem mě požádal (ba přímo prosil), abych nikam nechodil. Když se začala blížit ona chvíle, kdy jsem se měl sejít se svým andělem a čertem, rozhodl jsem uprchnout. Láhev vodky jsem nechal netknutou, takže jsem v tomto domě nebyl nic dlužen.

V tu chvíli jsem slyšel z chodby směsici převážně ženských hlasů. Zřejmě návštěva, před kterou mě pan P. hodlal ochránit, nebo naopak. Když zaklaply domovní dveře, přišel do kuchyně, ale to jsem byl již opravdu na odchodu. A tak mi v krátkosti vysvětlil své podivné chování.

V práci měl být jmenován mistrem. Jeho budoucí nadřízený požadoval doporučení uličního výboru KSČ. A tak se krátce před mým příchodem dostavily tři soudružky a jeden soudruh. A milého pana P. začali kádrovat, a protože byly Vánoce, tak přišla na přetřes otázka náboženská. A v tu chvíli jsem zazvonil. Kdyby ty soudružky a soudruh viděli Mikuláše, pan P. by se asi mistrem nestal. Proto mě uklidil do kuchyně.

Odešel jsem bez komentáře. Čert s andělem již na mě čekali. Měli jsme před sebou řadu návštěv a docela značné zpoždění.

Ona doba, o které se zmiňuji, je naštěstí již minulostí. Teď se může stát, že nás pouze někdo vyzve, abychom omezili styk s Mikulášem. Z důvodů pandemických. Doufejme, že nepřijde nějaká koronavirová mutace politická. To by se pravděpodobně počet očkovaných značně zvýšil… Tedy, doufejme. I když, kdo ví, co se chystá v Bruselu.