Když americká armáda vtáhla do Plzně, zachvátila město nesmírná radost a úleva, že šestiletá německá poroba skončila. Jen ti, kteří při náletech přišli o někoho blízkého, měli smíšené pocity. Drtivá většina obyvatel však vítala osvoboditele s velkou srdečností a vojáci sympatie opětovali. Měli pak dostatek času se s Plzeňáky seznámit a navštěvovat je v jejich obydlích.

Také do jednoho bytu v Koterovské ulici přivedli mladí hoši čtyři bojovníky. Zatímco Joe, Bob a Jack měli pokožku bílou, Frank byl černoch. Když mu matka hochů podala ruku a řekla „How do you do?“, k překvapení všech odpověděl:

„Ruky bozkávám, pani velkomožná. Ako sa mate?“

Černoch hovořil po slovensku! Vyšlo najevo, že si ho osvojili manželé, kteří se ještě před minulou válkou vystěhovali z Bacúcha na horním Hronu do Ameriky a zakotvili v Detroitu. Frank tudíž dělal tlumočníka. Hosté přinesli všelijaké konzervy a lahve, o žvýkačkách ani nemluvě. Velmi se jim zamlouvalo, že čeští hoši jsou trampové, zbláznění do všeho, co se týká Ameriky a Divokého západu zejména. A když se hostitelé převlékli do svých zálesáckých úborů a jeden z nich si připevnil na hruď šerifskou hvězdu, cítili se vojáci skoro jako doma. Přispěl k tomu i přinesený alkohol.

Brzo se při kytaře a banju začaly zpívat písně od táborových ohňů. Američané sice textům nerozuměli, ale melodie jim byly velmi blízké. Joe byl z Texasu, Bob z Colorada a Jack z Arizony a jména těchto států v písních také zazněla. Frankovi se nejvíce líbila Askalona, musela se dvakrát opakovat. Večírek to byl naprosto povedený.

Za dva dny přišli vojáci zase a opět něco dobrého přinesli. Po chvíli Frank řekl:

„A teraz si pekne zaspievame a najskor Askalónu.“

A aniž by počkal na ostatní, hned spustil:

„Starký gazda zrazu lenivo
ruku po flaši siahol,
gitára teskno doznieva
bručí si v temnostiach.
Keď som bol mladý,
bola tá Askalóna
najkrajšou dedinou,
keď som bol mladý...“

Frank zmlkl a sklidil zasloužené uznání, třebaže to hezky popletl a přeházel.

Na konci listopadu, když listí opadalo, Američané odtáhli a někteří z nich si odvezli s sebou Plzeňačky jako novomanželky. Vlády se pak zmocnili komunisté a děti se potom ve škole učily, že celou republiku osvobodila pouze Rudá armáda. Hoši z Koterovské však nezapomněli. Když byli na čundru a seděli u táborového ohně, často někdo řekl:

„A teď si hoši zazpíváme Askalonu podle Franka.“