Dnes, tedy v pondělí 24. června, se v Praze po delší rekonstrukci otevírá obchodní dům Máj Národní, dříve Máj bez přívlastku. Neobtěžoval bych laskavého čtenáře pražskou prkotinou, kdyby všechno to, co se kolem budovy děje, nebylo tak dobově symptomatické. Mám k tomu obchoďáku vztah, protože v roce 1975, kdy byl otevřen poprvé, jsem byl v podniku obchodní domy Prior zaměstnaný. Ale ani to by mě neospravedlňovalo k jeho zařazení do témat Posledního slova, nebýt kulturní války, která se kolem něho vede. A vedla už tenkrát.

Začněme názvem. Původně to byl Prior 02. Ohromná čísla 02 zdobila fasádu. Vzbudila ohromnou ideologickou nevoli. Soudruzi kázali 02 odstranit a podnik byl přejmenován na Máj, jelikož „máj‟ je měsíc pokrokový. Název se vžil, ale dnes leží na máji stín podezření, že Máj souvisí s totalitní symbolikou. Jakožto Máj Národní je očištěn, dokud někoho nenapadne, že na názvu je vržen stín z druhé strany, že je populisticky nacionalistický.

Pokud se zeptáte, kde ta podezřelé nula dvojka na fasádě byla umístěná, tak tedy přesně tam, kde je jeden z Černého motýlů. To místo je jakoby zakleté, takže až magnetickou silou přitahuje ideově nevhodnou symboliku. O Černém a motýlech se už moc nedebatuje, pozornost je soustředěna na interiér. I ten je podroben zdrcující kritice, třebaže ho nikdo neviděl a neuvidí ani v prvních hodinách, kdy tyto Lidovky budou v trafice. Původní interiér byl zařízen švédským mobiliářem určeným pro samoobsluhy. U nás jsme znali jen pultový prodej. Švédský koncept byl z jiného světa. My zaměstnanci jsme tenkrát měli školení a promítali nám švédský instruktážní film: podstata konceptu je v jeho pružnosti a schopnosti přestavbou vyhovět potřebám prodeje a zákazníků. Bez nářadí lze všechno rozebrat a složit jinak. Byli jsme nadšení.

Do té chvíle (nemuseli jsme čekat dlouho), než přišlo shora nařízení, že každá změna, byť jediné police nebo jediného regálu, podléhá schválení generálního ředitelství Prioru v Bratislavě. Potřeby zákazníků šly stranou, naši pracující nakoupili regály za tvrdé valuty a to by bylo, aby někdo svévolně policemi hýbal pod záminkou prodeje.

Nový interiér jsem neviděl a vidět ani nemohl, protože mají zavřeno. Zajímají mě ale ohlasy jak v médiích, tak mezi lidmi. Interiér je prý podbízivý a bombastický a samozřejmě kýčový. Hloupě si myslím, že nabízení až podbízení jaksi k obchodu patří a obchoďák politicky korektně nazvaný Máj Národní má svým majitelům vydělávat peníze, ale asi je to tím, že jsem boomer zamotaný do přežitých stereotypů.

Obchodní dům má být dílo. Má to být artefakt, pietně uchovaný vně i zevnitř v brutalistní strohosti, bez motýlů na fasádě a kýčových atrakcí uvnitř. Tak si přejí naši pracující. Ne, opravuji. Ti budou nakupovat jak diví. Mračit se budou majáci estetismu.

Poslední slovo LN, 24.6.