Největší vada na Itálii je Rakousko, napsal kdysi nějaký humorista. Musíte jím projet, ať chcete nebo ne, a zaplatit používání rakouských silnic na 10 dní, i když jízda z Německa okolo Innsbrucku až do italského Brennera trvá pár hodin.

A jestli jste v Itálii pobyli víc než těch 10 dní, platíte dalších 10 dní za pár hodin na cestě zpět. Mezitím máte nějaký tunel a nějaký most s mýtným, tam i zpět, a než se nadějete, nechali jste tam 50 eur. Tak si Rakousko – které skoro nic nevyrábí – vydělává na jedno z nevyšších HDP v Evropě. Od 70. let minulého století na bohatých Němcích, od 90. let i na chuďasech jako my.

Italské pokuty

Ale dostat se do Itálie i tak stojí za to. Ta je kromě moře, velkolepých památek a fajnšmekrovského jídla taky velmistrem pokut, zábavně vynalézavých. Už dávno jsem se nesetkal s Čechem, který byl autem v Itálii a nedostal pokutu, poštou, později, někdy až za devět let, neboť italské pokuty se vydávají s platností let deset. A jsou specificky zaostřené na pitomé cizince, včetně těch, co si myslí, že italsky rozumějí. Tak mohou italská města díky nim udržovat ve stavu presentabile architektonické památky, které by jinak mohly dilapidare a disintegrarsi.

Ta pokuta za překročení povolené rychlosti o 4 kilometry v místě, kde kolem vás fičela italská auta stovkou, je jen takový drobný předkrm čili antipasto. Ty další chody jiskří humorem. Pár příkladů:

Městečko Vieste v Apulii namaluje na krajích vozovky čáry, z nichž normální Evropan usoudí, že tu je zákaz parkování, a zaparkuje tam, kde žádné čáry nejsou. Jenže Vieste to má, alespoň na léto pro blbé turisty, naopak. Parkovat se smí jen na těch čárách, a kde čáry nejsou, napaří pokutu.

Městečko Pacentro v Abruzzích, proslulé široko daleko několika znamenitými restauracemi, od 1. července do konce srpna zavede zákaz parkování – a teď se podržte – od 20 do 24 hodin. Čili pokuta každému, kdo tam přijel přenocovat nebo se jen najíst a přehlédl tu drobnou cedulku.

Ty běžné pokuty bývají ještě jakž-takž mírné – třeba 49 eur. Po nezaplacení do určitého data – obvykle týden od doručení pokuty – se dvojnásobí. Po dalším nezaplacení trojnásobí. A upomínka vám může přijít za 9 let, kdy už si nepamatujete, že jste tam někdy byli. Dávají vám sice právo na odvolání e-mailem s případným důkazem omylu, ale zkuste se o ně hádat. Italsky.

Géniem humorných pokut je Bologna – nejstarší evropská univerzita se holt nezapře. Ta si vymyslela okruh centra, do něhož smějí jezdit jen rezidenti, doručovatelé nebo zde pracující. Akorát že o jeho existenci informují jen na internetu, žádné identifikovatelné značky na ulicích. Vy jako blbý turista jedete podle značek do centrálního parkoviště, kde zaplatíte parkovné za ten půlden, co si chcete město prohlédnout, a jedete dál. Za měsíc vám přijde pokuta na 185 eur, a ne jedna, nýbrž dvě. Ten zakázaný okruh je tak geniálně vymyšlený, že na cestě do centrálního parkoviště z něho jednou vyjedete ven, ale za 100 metrů do něho vjedete podruhé, a kamery vás cvaknou dvakrát.

Pokuty v Rakousku

No a Rakousko se rozhodlo Itálii přetrumfnout – bez toho humoru. Na dálnicích nastavilo těžko dodržitelné maximum rychlosti 100 kilometrů a za jeho překročení pokutuje rovnou stovku. Kromě toho vám od nějaké okresní správy přijde stoeurová pokuta za nezaplacení jakéhosi úsekového mýtného, třebaže jste zaplatili už na hranicích na celé Rakousko a máte od toho nálepku.

Dává vám sice taky právo se emailem odvolat, ale v automatické odpovědi vám v němčině sdělí, že váš email byl ignorován a nečten. Pár dní nato vám přijde pokuta na 300 eur za nezaplacení. Opět s právem se odvolat, ale s varováním, že by vás to mohlo stát až 3 tisíce. Hádejte se u rakouského soudu, německy.

Chvíli si na Rakousko zanadáváte a připomenete si, že Rakušáci byli třeba Hitler a Eichmann. (No dobře, tak taky Mozart, ale ten většinou skládal v italštině). Pak byste nejraději Rakousko vymazali z mapy. A nakonec si můžete jen postesknout s Palackým: Kdyby nebylo Rakouska, byli bychom za hodinu v Itálii.

Psáno pro Deník.to

________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.