Prezident by měl mít dar spojovat. A pokud ho bude mít, je úplně jedno, jak se bude jmenovat.

Před mnoha lety mi vyšla knížka aforismů s názvem Čekání na prezidenta. Kdykoli se má na Hrad nastěhovat nový vrchní velitel ozbrojených sil, vzpomenu si na ni. Píše se v ní, že žijeme v době přebytku informací a nedostatku mozků. To zajisté platí, ale patrně to nebude náš největší současný problém. Tím je podle mne chronická absence společné vize.

Každý prezident by měl mít především dar spojovat. Na tom se asi všichni bez problémů shodneme. A pokud tento dar bude mít, je úplně jedno, jak se bude jmenovat. A co by mělo být tím pojivem? No právě ta zmíněná vize. Nejlépe taková, kterou budeme schopni sdílet společně se svým prezidentem, nebo spíše on s námi. Věděli to už ve starém Izraeli, že pokud chybí společně sdílená představa budoucnosti, komunita se rozpadá. Kdyby Izrael neměl společně sdílenou vizi, nebyl by jediným starověkým národem, který přežil bez ztráty významu až do dnešní doby. Tahle pravda ostatně neplatí jen pro národ, který si chce uchovat svůj význam a svoji identitu, ale i pro jakoukoli firmu, která si chce udržet prosperitu v náročných podmínkách volného trhu. Vize je prostě náramně užitečná a praktická věc.

Současný dosluhující prezident Zeman prohlásil krátce po vítězství ve volbách, že chce být prezidentem dolních deseti milionů, nikoli horních deseti tisíc. Jak to sakra ví, že jich je právě tolik na obou koncích spektra? A kde je nějaká střední vrstva? To u nás opravdu žijí pouze boháči a bezdomovci? A proč vlastně použil tohle hystericky zjednodušující přirovnání? Opravdu vidí naši společnost právě takhle? Pokud ano, chápu, že žádnou vizi za celou dobu svého mandátu nepředstavil. Patrně proto, že pro společnost složenou pouze z boháčů a chudáků žádnou funkční vizi najít nelze.

A ještě jedna vzpomínka. Když současný pan prezident přednášel svůj první novoroční projev, zpaměti odrecitoval, že co si slíbil, to si splnil. Jenomže občany nezajímá, jak prezident vidí sám sebe, ale jak vidí naši společnou budoucnost. Protože pokud je jeho vizí pouze to, že poctivě plní zadané úkoly, měl dělat vedoucího prezidentské kanceláře, nikoli kandidovat na prezidenta republiky.

Ale možná se mýlím a pokud od nového prezidenta očekávám nějakou podstatnou změnu, dělám chybu a zase (pokolikáté už?) doplatím na svá přehnaná očekávání. Protože ať už se příští rok stane prezidentem kdokoli, v každém případě to bude politik. A očekávat od politiků nějaké spojování by bylo…řekněme hodně bláhové. Skutečné pojivo a podstatné myšlenky, které by měly sílu pozitivně formovat atmosféru ve společnosti lze asi očekávat pouze od skutečných duchovních autorit. Bylo to tak tisíce let před námi a nevidím důvod, proč by to teď mělo být jinak.